2016

30. 3. 2016 Petr JEŽEK

Dovoluji si oznámit, že nás opustil dlouholetý kamarád a čestný člen Kpmv

pan Petr Ježek

Odešel po delší nemoci ve středu 30. 3. 2016 ve věku 62 let.

Petr byl dlouholetým aktivním členem Kpmv. Bohužel, kvůli neshodám s předsedou, řady klubu opustil. Přesto nevzpomínal na klub ve špatném. Když jsem měl rozepři i já, tak mne uklidňoval slovy: Ruda není špatný člověk, ale spolupracovat se s ním nedá.

Poslední rozloučení s Petrem se bude konat ve středu 6. dubna 2016 v 11:00 hodin v Nové obřadní síni na Olšanských hřbitovech v Praze.

Věnujme Petrovy tichou vzpomínku …

14. 5. 2016 - 700 NAROZENINY KARLA IV.

Dne 14. května 2016 náš odbor připoměl veřejnosti 700. Narozeniny Karla IV., kdy jsme byli v kostýmech. Na startu u dolní stanice lanové dráhy se konaly dva starty: první již ve 4 hodiny ráno, kdy na start došlo 18 turisů a druhý od 9 hodin, kdy startem prošlo více 200 turistů.

Start zajišťovali: mnich Jiří Hrbek, kralevic Karel IV. Jan Kučera a Blanka z Valois Hanka Huspeková.

Kontrola na baště Karla IV. byl rytíř Rudolf Krause, na konreole u muzea Karlova mostu Arnšt z Pardubic Jiří Štraub a v cíli v restauraci U karla IV. pod Vyšehrasdem císař Karel IV. Jarda KEC a jeho čtvrtá manžeůka Eliška Pomočanská s mečem – Marta Votavová.

7. 7. – 8. 7. 2016 Krkonoše

První pokus nočního výstupu na Sněžku za východem slunce se kvůli nepřízni počasí nezdařil. Byla jsem z toho neúspěchu zklamaná, že jsem zařídila dvoudenní pobyt v Krkonoších pro nás dva, a to 7.7. – 8.7. s přespáním v chatě Výrovka. Z Pece pod Sněžkou po ZTZ jsme vyšli přes Richtrovy boudy na Výrovku, kde bylo rezervované ubytování. Členové KČT s kartou Eurobeds mají slevu 70,- Kč , tj. 280/den/os., což nás potěšilo. Ten den odpoledne, jelikož bylo nádherné počasí a vůbec nebyl vítr, jsme šli na Chalupu na Rozcestí na pivo a odtud na Klínovku. Potom z Klínovky opačným směrem přes Liščí Jámu na Severku, a to bylo už docela zima, smrákalo se a hlavně začal foukat studený vítr. Druhý den ráno, za bezvětří a nádherného počasí po snídani jsme pokračovali na Luční boudu a pak na Sněžku, no nádhera. Počasí bylo super. Chvilku oddechu a kochání a přes Obří sedlo a Obřím dolem zpět do Pece.

Cesta zpět Obřím dolem je dost náročná, zvláště první část sestupu od Obřího sedla. Také výstup na Sněžku jsme konali po cestě s řetězy po ČTZ, zpět dolu, ale po lepší cestě o trošku delší – MTZ.

Jinak všechno v pohodě, akorát další noční výstup za východem slunce bude o něčem jiném, a tak bude nutno ještě přičíst čas na výstup. Tak jsme si to zkusili nanečisto, abychom věděli do čeho jdeme. Časy jsme hlídali pro kontrolu, ale jít ve dne a v noci bude úplně něco jiného.

24. 9. 2016 Courání cípem Českého krasu

COURÁNÍ CÍPEM ČESKÉHO KRASU

10. ročník pochodu pořádaného našim odborem KČT pro širokou veřejnost

COURÁNÍ PODÉL ŘEKY BEROUNKY

6. ročník pochodu pořádaného našim odborem KČT pro širokou veřejnost

Bližší informace podají pořadatelé: Jan KUČERA, Tomáš MARAT a Marta VOTAVOVÁ

Ahoj všem, měli jsme trošku fofr a tak posíláme fotky z desátého ročníku courání cípem Českého krasu až nyní … V Radotínské cementárně byl den otevřených dveří k 55 výročí založení, tak jsme se tam trošku zdrželi.

Srdečně zdraví. SLÁVKA a VLÁĎA SETNIČKOVI

29. 10. 2016 Z DOLNÍCH BŘEŽAN NA ZBRASLAV

V sobotu 29. října 2016, kdy mělo metro trasy C výluku v úseku Muzeum – Kačerov, takže v krátkém intervalu jezdily kloubové autobusy, sešli jsme se na Kačerově jen my tři: Valja CHARVÁTOVÁ, Petr SLAVÍK a já. Linkou 333, dojeli jsme až do Dolních Břežan, kde jsme chvíli poseděli v místním Olivově pivovaře, kde měli na čepu několik druhů vlastního piva, které Petr postupně ochutnal.

Pak jsme se vydali na pěší pochod v délce asi 8 km, přes Keltské oppidum na Závisti až do Zbraslavi.

Cestou si Vajla nasbírala několik houbiček a barevné spadané listí. Petra zase zaujal na smetišti dětský kočárek. Na závěr dne jsme ještě chvíli poseděli v restauraci kousek od náměstí. Výlet se vydařil i co do počasí.

sobota 5. 11. 2016 PRVNÍ POSEZENÍ V PODSVĚTÍ

I když jsem v nově otevřené provozovně Tatyany BERNARD a Valji CHARVÁTOVÉ s názvem Music bar Podsvětí, která se nachází v ulici Braunerova č. 5, což je až v Libni, byl již třikrát, první oficiální posezení se členy KPMV se konalo až dnes, v sobotu 5. 11., kdy se mi podařilo ze Sparťanského maratónu do těchto míst přivléci: Martu VOTAVOVOU, Petra SLAVÍKA a manžele SETNIČKOVI. Všem se tyto prostory velice líbily a poseděli zde více jak dvě hodiny. Krom piva si dali domácí nakládaný hermelín.

Útulné a čisté prostředí, na čepu čtyři druhy piva: Svijany 10o, 11o , kvasnicová 13o a Rychtář 15o. Pak tu je jukebox, kde je celkem 130 000 písniček, kdy si může každý za pouhou dvacku nechat pět zahrát. Je zde otevřeno každý den od 16:00 do 01:00 hodin, pro známé třeba až do rána. Bohužel se sem ještě nenaučila chodit veřejnost. Navíc je v blízkém okolí plno dalších restaurací, které už jsou zaběhnuté.

27. 11. 2016 Pochod k úmrtí Františka Josefa I.

Před 100 lety, stala se událost strašná nejen pro naše mocnářství.

Milovaný František Josef I. vydechl naposledy.

Srdečně Vás zveme, letos již podruhé na výpravu zpět do historie.

V neděli 27. listopadu 2016 se konal na počest císaře Františka Josefa I., pochod, jehož hlavními organizátory byli Jan Kučera a Jiřa Štraub. Na startu u Výstaviště Praha v Holešovicích byla Marta Votavová, na Kontrole u Petřínské rozhledny byl Jířa Štraub a v cíli v restauraci Na Hrádku v Břevnově Danuška Rodinová, Honza Kučera, v roli Sisi Hanka Huspeková a císaře Rudolf Krause.

UCTĚNÍ PAMÁTKY CÍSAŘE FRANZ JOSEFA I.

Mne pouze napadlo, že když si za 650,- Kč půjčím kostým císaře Františka Josefa I., že by nebylo špatné uspořádat vzpomínkový večírek k uctění památky, před sto lety zesnulého mocnáře. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že se mé myšleny s velkolepou pompou zhostí mladá čtveřice v čele s Nikolkou. Nikdo z nás, včetně mé osoby, do poslední chvíle vůbec nic nevěděli. Snad jen něco malého tušila Tatyana s Valjou.

Kostým císaře Františka Josefa I., který jsem měl na sobě již v listopadu 2014 v restauraci Kravín, jsem si vtipně vypůjčil již ve čtvrtek a pod bundu vzal na sebe.

V pátek ráno jsem v kostýmu přišel v 7 hodin ráno na nástup pracovníků depa Vokovice. To bylo haló. Pár lidí si mne hned fotilo a směnový mistr mou hlášku, že dneska nepracuji, že jsem císař a ti mají své poddané, vzal kupodivu s humorem.

Z Vokovic jsem jel rovnou přes Masarykovo nádraží do Libně, kde chvíli před mým příchodem teprve Tatyana odemykala. A pak pomalu a jistě přicházeli pozvaní lidé, ovšem jen z řad členů KPMV: Jířa ŠTRAUB v černém obleku s motýlkem a v klobouku, chvíli za ním Marta VOTAVOVÁ, která donesla domácí vynikající švestkový koláč. Pak konečně dorazila Valja a za ní už pak, nevím v jakém pořadí ti ostatní: Dana RODINOVÁ, Petr MIŇOVSKÝ, Petr SLAVÍK s Ivetou HLAVÁČOVOU z Olomouce, Karel KUPKA, pivní stopaři Jana s Pepou, František, Liduška STRNADOVÁ a zcela neznáma Izabela. Ta jako jediná přišla zcela nečekaně, neboť je členkou spolku pro obnovu monarchie a o této akci se dozvěděla přes internet, kam zadala pozvání Tatyana. Izabela přišla čistě jen ze zvědavosti, šokovaná, že si v dnešní době taky někdo vzpomněl na toto kulaté výročí císaře Františka Josefa I. Už bylo 18 hodin, kdy se mělo vše začít, a hlavní organizátoři akce stále nepřicházeli. To už se Valja a Tatyanou obě převlékly do společenských šatů a já měl v sobě páté pivo.

Teprve krátce před půl sedmou scházeli po schodech do Podsvětí mladí s aparaturou. Já byl v šoku s krásou své, bohužel jen na pár hodin, krásně oděné, mladičké ženušky, císařovny Sisi, kterou jen na tento večer ztvárnila Nikolka. Ještě slabou půl hodinu museli všichni čekat, než začal, i pro mne dosud nečekaný, šokující program zinscenovaný mladou čtveřicí, budoucích členů KPMV a KČT.

Ke stolu, kde jsem seděl s Liduškou a Izabelou přišla má choť Sisi a odvedla si mne na taneční parket. V ruce měla mikrofon a ten zcela nečekaně předala mne do ruky a doslova mne hodila do vody, když všem oznámila, že předává slovo císaři, aby všechny přítomné přivítal. Já jsem ze sebe doslova vykoktat několik uvítacích slov. Na má slova se ze všech reproduktorů ozvala česky zpívaná pětisloková hymna Rakouska-Uherska „Zachovej nám Hospodine“. Všichni se rázem postavili do pozoru a Izabela s pravicí na svém srdci hlasitě odzpívala všech pět slok. Pak následoval valčík „Na krásném modrém Dunaji“ od mistra Johanna Strausse a já musel tančit se svou mladičkou chotí Sisi, která navíc neuměla taneční kroky. Spouště fotoaparátů se rozezvučely jako na tiskovce. Já s vypětím všech sil první valčík ze série dalších valčíků, bez pádu a ostudy vcelku zvládl, ač ze mne lilo a cítil se trapně, byť šťastný z půvabu Nikolky, která se do role císařovny po mém boku dokonale vžila. Škoda, že vše bylo jen jako. Věřím, že bych i v tak pokročilém věku dokázal vydržet třeba až do rána. Ovšem co chudák Nikolka? A co by pak na to asi řekl její přítel!

Zábava pak pokračovala hranou čtecí historií ze života Franze Josefa I. a jeho choti Sisi, několikrát prokládána valčíky mistra Strausse. Music bar se tak na několik hodin proměnil ve velký sál vídeňského zámku Schönbrunn o sto let dříve. Pak jsem jako císař musel tančit nejen s Izabelou, ale i Liduškou, Martou a Valjou. Na Danušku a Tatyanu se myslím už bohužel nedostalo. Po osmém pivu jsem pomalu a jistě ztrácel přehled. Ale byl jsem nesmírně spokojený.

Dál nechť mluví foto, neboť to, co se zde odehrálo, se dá jen velice těžko popsat slovy na papír.

Hlavní program končil krátce před 22 hodinou, kdy se přítomní počali pomalu trousit ke svým domovům a kdy z řad členů KPMV zůstali jen ti vytrvalejší. U třech stolů pak seděli ještě neznámí lidé a dál už zněly jen písně z jukeboxu. Já krom Valji a Tatyany odcházel jako poslední, kdy rychlými kroky stihl poslední denní spoj tramvaje linky číslo 10 v 00:07 hodin směr Řepy. Po deseti pivech a dosytnosti naplněn zážitky jsem usnul jako špalek. Poslední, co jsem slyšel, bylo hlášení zastávky I. P. Pavlova. Pak už mne budil řidič na konečné v Řepích. Noční tramvají jsem pak dojel domů až kolem čtvrt na dvě. Ještě štěstí, že následující den byla sobota a já neměl nic moc na programu, tak že jsem se dosyta vyspal. V neděli mne pak čekala série dalších milých překvapení a hlavně v pořadí již třetí dočasná choť Sisi.

VZHŮRU NA LOVOŠ OČIMA MARTY

SPADANÝM LISTÍM NA LOVOŠ

„Bylo nás pět. Pět kamarádů, výletníků: Ruda Krause, Tonda Šafránek, Lucka a Tomáš Papežovi a já, které neodradilo sychravé listopadové počasí, a vypravili se na Lovoš. Když nás autobus náhradní dopravy ČD vysadil v Opárnu, šli jsme na zříceninu hradu Opárno. Mlhavé počasí nám trochu kazilo fotky a ořezané náletové dřevin halabala poházené u zříceniny taky. Náročnější sestup po zelené TZ nás zavedl k Černodolskému mlýnu, kde jsme zakoupili turistickou vizitku. U mlýna byla velká ohrada kamerunských koz. Ty nás nejdříve ignorovaly, ale jakmile jim Tonda nasypal zakoupené granule, seběhly se rychle ze všech koutů a vyžadovaly jídlo. Takový chumel jsme ještě neviděli. Potom jsme procházeli vesničkou Opárno, kde nás upoutala otevřená restaurace Oráč. Je to čistá nekuřácká restaurace s velkou nabídkou jídel a milou obsluhou.

Někteří z nás se posilnili vynikající dršťkovou polévkou, někteří jenom tekutou „pivní polévkou“, protože nás čekal náročný výstup na Lovoš. Ten naštěstí v mlze nebyl vidět, tak jsme nevěděli, do čeho jdeme. Cesta nahoru však nebyla náročná, pohodlně jsme stoupali po široké cestě a zlatavé listí nám šustilo pod nohama. V lese jsme objevili prstenec houby strmělky velké, jejichž velké hlavy vykukovaly ze spadaného listí. Těsně před vrcholem jsme fascinovaně hleděli na mlhu, která byla všude pod námi a zakrývala krajinu. Jenom špičky nejvyšších kopců z ní vyčuhovaly a nejfotogeničtější byla Milešovka. Inverze se ukázala být v tomto případě výhodou.

Na chatě KČT na Lovoši došlo k významné události v historii KPMV. Tonda tajemně předal Rudovi pentlí ovázanou ruličku a když jí Ruda rozbalil, byla to přihláška do KPMV. Ruda byl velmi potěšen, že jsme získali dalšího člena. Toníku, vítáme Tě mezi námi! Na nového člena jsme si připili postřižínským pivem. Já jsem pak kamarády opustila, protože jsem chtěla vidět Císařské schody a dokončit okruh naučné stezky. Schody jsou na žluté TZ, dříve byly hojně využívané pro snadnější výstup ve strmém terénu.

Dnes už je to spíš rozvalina kamenů. Vracela jsem se Opárenským údolím, které v listopadu hraje všemi barvami. S ostatními jsem se potkala na zelené TZ.

Náš sestup z Lovoše byl daleko strmější a nepohodlný, ale všichni to zvládli. Společně jsme prošli začínajícím deštěm Lovosicemi a obdivovali krásnou secesní budovu radnice. Čas do odjezdu vlaku jsme si zkrátili v restauraci U Kašpara. Mně se tu obzvláště líbilo, protože se mi na klín uvelebil černý kocour, který prý patří k inventáři. Rudovi se zase líbila černá kočka, servírka. Ta si však na jeho klín sednout nechtěla. Myslím, že se nám výlet velmi vydařil a každý si v něm nalezl to, co ho potěšilo.„