2015

2. 1. 2015 OSLAVY KULATIN * 70

V pátek 2. ledna 2015 jsme se sešli – jak jinak – když se jedná opět o „Košířskou“ větev KPMV v restauraci na Závisti.

Toto mimořádné a na rychlo svolané posezení bylo z důvodu přání dalšímu oslavenci

Vlastičce Valentové.

Vlastička se přesně na nový rok 2015 dožila nádherných SEDMDESÁTIN

Mezi na rychlo svolanými gratulanty nechyběl Ruda Krause, Michal Valkovič, Saša Herženij a Jirka Hrbek. Tímto Vlastičce přejeme do dalších let mnoho, mnoho zdravíčka, štěstíčka a lásky bližních.


16.5.2015 ŠKODA LÁSKY

Dlouhý čas se nesešla tak početná a vynikající parta přátel Pivní stopy a milovníků pěnivého moku. Naposledy jsme se tak v hojném počtu sešli 7. března 2015, kdy jsme absolvovali trasu po pražském Žižkově. Už se mi po tom pomalu začalo stýskat. Začátek této akce, kterou opět svým zrakem budu mnoha větami komentovat, byl plný zmatků. O to víc jsme pak měli během celého dne mnoho pestrých zážitků. Od rána přálo všem zúčastěným i počasí, které se podobalo letním žárům.

Ačkoliv organizátoři akce, ke kterým se přidali ještě: Dušan, Michaela, Radka, Radek, Tomáš, Lucie a pudl Nioušek jeli z Hlavního nádraží vlakem na Zbraslav, a já s Petrem a Pepou ze Smíchova autobusem. Ostatní na Zbraslav dorazili svými auty: Ivanka, Rudík, Radimek a Štěpánek ze Svojetic, Ondra, Petra a Maruška z jedné obce nedaleko řeky Sázavy. Restaurace Škoda lásky, kde jsem chtěl zamluvit stůl pro dvacet osob, a kam jsme my ze Smíchova přijeli jako první, však byla téměř celá rezervovaná, a tak jsem na poslední chvíli urval tři volné stolky na terase: jeden pro nás tři, druhý pro Ondru a jeho rodinku a třetí pro „Krausíky“. Ostatní dorazili na místo s hodinovým zpožděním, a naštěstí našli ještě jeden volný stůl uvnitř. Zde jsme se poprvé sešli v plné sestavě“: tedy celkem třináct dospělých a tři děti.

17. 5. 2015 JAROSLAV RAJTORA

S bolestí a hlubokou ránou ve svém srdci Vám musím sdělit tuto velice smutnou zprávu. Ve věku nedožitých 67 narozenin nás na vždy opustil náš milovaný, vždy usměvavý a veselý kamarád.

Jaroušek RAJTORA

Ti, kdo ho znali, jistě tiše a se smutkem zavzpomínají na dobrého člověka, který nikdy nezkazil žádnou legraci, miloval dobrou společnost kamarádů, chutné jídlo i pivečko.

Zemřel v tichosti, zcela opuštěn, již někdy ve druhé polovině měsíce března v nemocnici v Ostrově nad Ohří, po hospitaci-zaci na traumatologii v pražském Motole, kam byl převezen poté, co si 8. března 2015 ve Vojkově u Sedlčan po pádu způsobil vážný úraz hlavy.

Tuto zprávu jsem se dozvěděl s velkým zpožděním až od vychovatelky z Domova Seniorů, když otevřela můj dopis, kde uvádím své jméno a číslo mobilního telefonu.

sobota 30. 5. 2015

40. narozeniny Klubu přátel a milovníků výletů

Společná akce, kdy se slavily 40. narozeniny Klubu přátel a milovníků výletů (21. 5. 1975) a rok od doby, kdy vznikla společenská hra – turistika s pivním režimem, vynikají parta přátel „Pivní stopařů“ (30. 5. 2014) se konala v sobotu 30. května 2015. Akce se zúčastnilo neuvěřitelný 55 účastníky, kteří se sešli v muzeu MHD ve Střešovicích, kde proběhla dvouhodinová prohlídka, kdy nás podrobně informoval a provázel spoluzakladatel PSTV (dnes KPMV) Pepa KVASIL. Pak bylo nutno, tak početnou skupinu přemístit ze Střešovic na Pankrác. A tak byl přistaven zvláštní vůz z depa Vokovice, speciálně určený jen pro tuto skupinu. Byly prodány jízdenky, které všem kleštičkami označil dírkou průvodčí Jura HRBEK. Pak však do vozu vtrhl rozzuřený revizor a ten u Nuselské radnice vyloučil s obuškem v ruce předsedu Pivních stopařů Miloše CIDLINU, který musel předem zajistit volné prostory v pivovaru Bašta včetně obědů. Ostatní dojeli až do smyčky Vozovna Pankrác odkud šli pěšky do pivovar Bašta. Následovala soutěž a pěší první trasa po restauracích Na Paloučku, Na Květnici a v Krušovické chalupě. Při cestě byla i pankrácká věznice. Všichni účastníci se velice bavili a moc se jim tato akce spojená s významnou oslavou narozenin KPMV i PS líbila a pěli jen chválu všem organizátorům.

20. 6. 2015 PRAŽSKÉ OSTROVY - trasa cca 17 km

Čtvrtý pochod ze Sedmi pochodů ke zlaté medaili, který pořádá náš odbor pro širokou veřejnost. START ve vestibulu Smíchovského nádraží od 9:30 do 12:00. CÍL od 13:30 do 18:00 v restauraci TJ Sokol Troja

1. OSTROV CÍSAŘSKÁ LOUKA. Ostrov pod vyšehradskou skálou dlouhý 1,5 kilometru s řadou topolů, opěvovaný písničkářem Karlem Hašlerem, vznikl po vybudování plavebního kanálu pro vorový přístav v roce 1902. Od roku 1297, kdy se konala korunovace krále Václava II., nese tato lokalita název Královská a od vlády Habsburků Císařská louka. Kdysi se zde i s úspěchem rýžovalo zlato.

2. VESLAŘSKÝ OSTROV s původním názvem Schwarzenberský, vznikl po povodni v roce 1420, která s sebou přinesla spoustu naplavenin, včetně velké nákladní lodi. Dříve zde byla pila a sklad dřeva, dnes klubovny a loděnice vodních sportů.

3. PETRŽÍLKOVSKÝ OSTROV. Název vznikl již v roce 1483, kdy zde stál mlýn Jana Petržílka. Ostrov je dnes z větší části zlikvidován stavbou smíchovského zdymadla.

4. DĚTSKÝ OSTROV. Na severním cípu ostrova, nesoucího původní názvy Maltézský, později Židovský, dnes stojí alegorická bronzová socha Vltavy z roku 1916, kam klade spolek Vltavan každoročně v měsíci listopadu věnec k uctění všech obětí Vltavy. Tu však uvidíme, až budeme kráčet po mostě Legií.

5. SLOVANSKÝ OSTROV. Ten vznikl nánosem půdy pod jezem po povodni v roce 1784. Na ostrově vznikly lázně a barvírny kůže (proto se tehdy nazýval Barvířský). Dnešní název dostal až v roce 1918, po Slovanském sjezdu, který se zde konal v roce 1848.

6. STŘELECKÝ OSTROV. Ostrov připomínaný již ve 12. století vznikl spojením několika menších ostrůvků a řadu let nesl název Trávník. Dnešní název vznikl až v 15. století, kdy se zde každoročně konaly střelby do ptáků, kterým ustřelovali hlavy. Pak se zde střílelo v roce 1648, kdy švédská vojska dobývala Staré Město, a do třetice si na ostrově zřídili v roce 1812 střelnici pražští ostrostřelci. Dne 12. května 1890 se zde konal první všesokolský slet pod vedením dr. Miroslava Tyrše.

7. OSTROV KAMPA . První zmínka o ostrově je z roku 1169, ale první domy zde vyrostly až v roce 1541. Do té doby zde byly jen mlýny a zahrady, často ohrožované povodněmi.

8. OSTROV ŠTVANICE, což je třetí největší ostrov v Praze o rozloze 15 ha, který vznikl spojením několika menších ostrůvků. Název získal od drastických her, při kterých se v aréně pořádaly štvanice na zvěř, na kterou lidé vypustili agresívní řeznické psy. Zábava byla zakázána až v roce 1805.

9. bývalý ROHANSKÝ a 10. bývalý LIBEŇSKÝ OSTROV. Tyto dva ostrovy zanikly v roce 1930, při regulaci toku řeky Vltavy a dnes jsou spojeny v jeden mohutný poloostrov.

30. 5. 2015 OSLAVY 40 let KPMV a první narozeniny Pivní stopy

Zjednodušený program se nachází na přiložených schématech jízdy tramvají po prohlídce muzea TRAMVAJÍ ve Střešovicích, přes společnou fotku při fotozastávce na smyčce ŠEJCHAR, až po jízdu k vozovně PANKRÁC. Po společné fotce členů KPMV a jejich hostů před „NAHOZENOU TRAMAVJÍ TYPU 15T“ se přešlo k Nuselské radnici, kde v salonku Sousedského pivovaru Bašta začaly společné oslavy PIVNÍ STOPY a KPMV. Pěším pochodem přes restaurace Na Paloučku, Zahradní restauraci Na Květnici, salonek Restaurace Skalka, přes salonek restaurace Krušovická chalupa se pivní klání a různé úkoly, které se během návštěv restaurací plnily dorazilo do Podzemních prostor restaurace U Karla IV. Zde bylo zakončení oficielních společných a slavností vyhodnocení vítězů soutěží, které se v průběhu dne konaly.

24. 10. 2015 TÍSÍCÍ – JUBILEJNÍ VÝLET KPMV

Přiznám se sebekriticky a zcela bez mučení, že se pouze nepatrňoučkatým podvůdečkem konečně konal jubilejní – tisící výlet KPMV od založení Přátelského spolku milovníků výletů, tedy od 21. 5. 1975.

Souhrou několika náhod: sobota, jasně modrá obloha a výluka železniční tratě, na zastávce autobusů PID na Budějovickém náměstí stálo více jak sto lidí, mezi kterými se krčilo pouze pět členů KPMV: Monika PRAŽÁKOVÁ, Honza KUČERA, Tomáš a Filip MARATOVI a já. Autobus až do Jílového u Prahy doslova praskal ve švech, div že se neroztrhl ve dví.

Prakticky od železniční zastávky Jílové u Prahy, kráčeli jsme po nejuzounlinkatější pěšinečce, jak jen je to možné, kam se sotva vedle sebe vešly obě nohy, která navíc byla plná spadlého listí, místy kluzká a stále mírně stoupala a klesala v prudké stráni nad řekou Sázavou. Pro mne, co jsem si před pár dny v práci namohl šlachu na pravé noze nad kotníkem, to bylo velké utrpení. O trochu lépe se mi pak šlo lépe poté, co mi Honza našel metrový klacek, o který jsem se opíral a po hodině došel až pod železniční most v Žampachu. Výstup prudkou strání na most jsem si odpustil a když zjistil, že nedokážu sám sestoupit na asfaltovou cestu, zvolil jsem cestu zpět, a tak ušel celou, zcela jistě více jak dva kilometry dlouhou trasu do osady Žampach a došel až do hotelové restaurace Troníček, kde si dal několik piv, než ostatní dorazil. Ti si mezi tím prošli důlní štolu sv. Antonína Paduánského. Já zas mezi tím popsal celou účtenku z Tesca, kdy mne přepadla múza a z nitra mé hlavy se linula myšlenka, jak si představuji budoucnost KPMV. V restauraci jsme se řádně najedli, napili a také posilnili na další úsek cesty. Mladý Filip byl vyslán na před, aby v nedalekém Kamenném Přívoze zakoupil špekáčky, chléb, hořčici a nealko pití, a zároveň doprovodil šestičlenný klan rodiny JEŽKŮ (pankrácký řidič tramvaje, jeho manželka a čtyři dcery).

Tomáš, který z restaurace odešel chvíli po svém synovi, šel do chaty roztopit venkovní krb. Během následující půlhodiny jsme se kolem krbu v počtu jedenácti osob, čímž byla kapacita místa značně překročena. Přesto panovala naprostá pohodička a idylka. Jen čas neúprosně letěl stále dopředu, tak že jsme museli dojíst, dopít a běžet na autobus. V Praze jsme byli již v 18:50 hodin. Jubilejní výlet se vcelku vydařil. PUDL

18.10.2015 ŠVEJKOVA PADESÁTKA

V neděli 18. 10 se konal 999. Klubový výlet, kdy jsem se sešel kolem poledne s Martou Votavovou, která přijela do Putimi z Nepomuku a já z Prahy. Společně jsme pak šli po trase Švejkovy padesátky podél řeky Otavy až do Písku. I tento výlet se vydařil. Zmokli jsme jen nepatrně.

V Písku na ostrově jsme si dali vynikající pivní mok z pivovaru ve Strakonicích, kterým byla polotmavá třináctka Klostermann za pouhých 29 Kč v krásných sklenicích z tenkého skla, jako na víno.

17. 10. 2015 BOŽÍ DAR

V sobotu 17. 10. 2015 se konečně konal 998. Klubový výlet s cílem v okolí nejvýše položené obce v Evropě, v Krušných horách pod Klínovcem s názvem Boží Dar.

Ačkoliv týden před tím zde napadlo několik centimetrů sněhu, v Praze tento den nepršelo. V Božím Daru padala mokrá mlha, která se během dne proměnila v hustý déšť se sněhem. Přesto se nám trasa všem moc líbila. Účastníky byli: Honza Kučera, Dana Rodinová a Pudl. V restauraci Zelený dům, jsem si dal vynikající borůvkový dort se šlehačkou a to zapil pivem Kozel 11 – Medium.

12. 10. 2015 Netradiční oslava paní Elišky

Netradiční oslavy paní Elišky (40 let) ve Staré tramvaji za účasti dvanácti osob, mezi pozvanými byl její druh, a kamarád, maminka se svou kamarádkou, Miloš Cidlina a jeho otec, Hanička Šochmanová z oblasti KČT a její manžel a Pudl. Průvodčí a barman byl Pavel Otradovec. Dvě hodiny po Praze. Trasa: Střešovice, Chotkovy sady, Staroměstská, ND, Národní třída, Karlovo nám., Albertov, Výtoň, Palačák, Staroměstská, VÝSTAVIŠTĚ a pak Dlouhá třída, Masarykovo nádraží, Vodičkova, Národní třída, Újezd, Malostranská, Pražský hrad a Střešovice. Velké občerstvení: chlebíčky, studená mísa a jednohubky, několik lahví šampusu, pivo Prazdroj a minerálky. A k tomu nám vyhrával ještě harmonikář.

8. 10. 2015 Sedm pochodů ke zlaté

Ve čtvrtek 8.října 2015 se konal již 6-tý pochod, co náš odbor pořádá pro širokou, turistickou veřejnost, v rámci „Sedm pochodů ke zlaté medaili“, s názvem VINIČNÍ USEDLOSTI PRAHY 5, kdy se mezi 73 účastníky za hustého a vytrvalého deště, pochodu zúčastnilo i pět členů a příznivců KPMV.

Jmenovitě: manželé Slávka a Vladimír SETNIČKOVI, Marta VOTAVOVÁ, a Dana RODINOVÁ s Františkem. Start i cíl byl v salonku restaurace Ladronka a pořadateli byli: Honza KUČERA, Jířa ŠTRAUB a Pudl. I přes to, že trasu osobně prošel a podrobný popis vytvořil Jířa ŠTRAUB, našlo se několik jedinců, že si stěžovali na špatný popis a značení. Já sám vyznačil lístečky s logem IVV lesopark Klamovku i lesopark Kavalírku. Popis dle slov Jirky Štrauba byl dobrý, ale BOHUŽEL, VŠEM SE ZAVDĚČIT NEDÁ …

3. 10. 2015 Stopařův Pivní kemp

Stojím teď před nelehkým a poměrně náročným úkolem: vlastními slovy co nejpravdivěji (tak abych nikoho neurazil, nepomluvil, nepoškodil, či nenaštval), popsat to, co jsem na vlastní oči viděl a zažil. Mám vážné obavy, že se to ani slovy na papíře nedá barvitě popsat, neboť zážitků a překvapení byla celá řada, a já navíc do dnešních dnů ani ve snu netušil, co v jednotlivých aktivních stopařích a jejich příznivcích dřímá, ani jak se umí bavit, a jak se rozparádí, když jim v krvi putuje větší množství piva.

Začnu tím, že jsem velice litoval (a to nejen já) toho, že mezi námi nebyli: Karel KUPKA, „KRAUSÍCI“ a další aktivní stopaři, co se umí bavit a mají rádi legraci, kterou nezkazí. Ač se jednalo, v pořadí již o šestou velkou akci, na kterou byl vydán Pamětní list a kdy se krom konzumace pěnivého moku také soutěžilo, byla tato akce Týmem Pivní stopy opět do detailu řádně promyšlena a její průběh byl až na nepatrné chybičky naprosto perfektní. Poprvé jsme byli na společné akci déle, než jedno odpoledne, a poprvé se společná akce konala mimo území Prahy. Byl to náročný víkend, pouze pro silné jedince, kdy naše břicha (smích), žaludky (jídlo), ledviny a játra (chlast), prodělali zatěžkávací zkoušku.

Akci předcházelo mnoho příprav a usilovné práce celého týmu PS. Nejdříve tu byl skvělý nápad: Stopařův kemp, pak nabídka s pronájmem chalupy v obci Rybniště v Lužických horách, a volný víkend (první říjnový). Teprve pak se musel každý závazně přihlásit (stylem kdo dřív přijde, ten dřív mele), neboť kapacita lůžek byl omezena jen na 15 – 20. Pak už jen to, že každý účastník by měl být oděn ve stylu trampingu: spací pytel, výbavu do přírody a z kilogramu mletého masa upečenou sekanou, která se první večer bude hodnotit o ceny, a bude součástí první soutěže zvané „PIVNÍ CHUŤ“, a hlavně vlastní půllitr.

Psal se pátek 2. října 2015, a hromadný odjezd z Prahy se konal krátce po 17 hodině z Černého ulice na Praze 8, odkud jeli dvě osobní vozidla a tranzit. V cíli už na nás čekal Radek s Míšou, její rodiče a majitel chalupy. Z vozidel se postupně vypotáceli ostatní: Miloš „limoges“, Dušan „TUKKY“, Lucie „MOKOSH“ s Niouškem, „Mydli“ s Kamilou, „Čárlie“, řezník Roman FUK, Radka „RADLÍK“ (její bratr František dorazil později), Petr „KULDA“, novomanželata Tomáš „PSYCHO 131“ a Lucie „LUCIFERKA 87“, a nakonec já „PUDL“. Sotva jsme se ubytovali, do společenské místnosti se doneslo celkem dvanáct vzorků sekané označené čísly. Každý z nás měl za úkol, čísly od jedné do pěti ohodnotit vzhled, vůni a chuť. Jedenáct vzorků sekané bylo domácích, jen jedna z řeznictví v Písku. K tomuto podvodu se během soutěže přiznal Miloš. Tři ze vzorků (včetně mého) byli téměř vyřazeny ze soutěže, protože to prý byly rolády, plněné párky, vejci a hráškem. Ty bohužel neměly šanci na lepší umístění. Vítězi byly do Pamětního listu uděleny „korunky“

Zábava pokračovala nejen při konzumaci dvou naražených sudu s pivem: Krakonoš z pivovaru Trutnov a Prazdroj z Plzně, údajně exportní pro Německo. Jednotná cena byla velice lákavá = 16,- Kč a každý si udělal křížek do svého Pamětního listu, neboť si ho také sám čepoval. Již během další hodiny, nastala další soutěž, a to s názvem „TRAMPŮV SONG“. Dušan postupně pouštěl deset songů, kdy se měl určit název skladby. Aby to však nebylo tak jednoduché, reprodukce byla puštěna obráceně a trvala jen jednu minutu.

Pak nastala volná zábava a ještě před půlnocí byla vyhlášena další soutěž, tentokrát s názvem: „PIVNÍ CHUŤ“, kdy se v prvním kole hodnotila barva, vůně a chuť ze tří vzorků piv a ve druhém kole ta samá piva, jen v jiném pořadí. Zde měl plný počet bodů snad jen „Čárlie“. A opět nastala volná zábava, kdy Miloš vyndal z futrálu kytaru a začal hrát i zpívat, což bylo nejen pro mne překvapení. Jednotlivci však počali postupně odpadávat. Já sám vydržel kupodivu až do čtvrt na tři. Ti poslední prý šli spát s Milošem a Dušanem, až kolem půl páté.

V sobotu 3. října se vstávalo kolem deváté, a oproti večeru byla k snídani kupodivu opět sekaná. Jen já šokoval přítomné domácí bábovkou, do které dal kokos a rum a na kterou se všichni vrhli jako sršni. „Mydli“ dokonce navrhoval místo Nobellovy ceny – pět korunek do mého Pamětního listu. Jeho návrh, ač byl podpořen Milošem a osmi z přítomných však přes Dušana a Lucii neprošel. Krátce po desáté, vydalo se čtrnáct stopařů (krom Michaly) na pěší túru k vlakovému nádraží, odkud jsme se díky výluce dopravili do Krásné Lípy autobusem. Zde jsme navštívili místní pivovar Falkenstein. Při konzumaci piva a polévek ujal další soutěže Miloš. Soutěž měla název: „STOPAŘOVA MAPA“. Opět se kladlo deset otázek, a úkolem všech bylo, zakroužkovat správné místo:

  1. Ve kterém městě se každoročně koná „dočesná“ (Žatec)
  2. Kde se koná „trampská porta“ (Plzeň – Lochotín),
  3. Kde se vaří pivo „Zubr“ (Přerov),
  4. Odkud vyjížděl vlak v písni Jarka Nohavici (Český Těšín),
  5. Ve kterém městě byl vynalezen kostkový cukr (Dačice),
  6. Ve kterém městě je vyhlášená restaurace Masné krámy (České Budějovice)
  7. Ve kterém pivovaru se vaří pivo „Ježek“ (Jihlava),
  8. Který pivovar používá známé logo „Kdo umí, umí!“ (Velké Popovice)
  9. U kterého města je tak zvaná Foglarova zátoka“ (u Ledče nad Sázavou)
  10. Ve kterém pivovaře pracoval Václav Havel (Trutnov)

Pak jsme se vydali po budoucí plánované pivní stopě, přes Kyjovské údolí, kde byla druhá zastávka v penzionu Křinice. Zde nás uvítal asi dvoucentový majitel rómské menšiny, který nám s politováním oznámil, že je uvnitř uzavřená společnost, neboť se zde konají křtiny dalšího občánka tmavé pleti. Uvnitř proto bylo šero a místy tma, ač byla obloha bez jediného mráčku a všechny žárovky svítily naplno. A tak jsme si po dohodě s majitelem dali venku na zahrádce každý po jednom pivu Máz ze Svijan a hbitě se vydali na další pěší úsek do obce Kyjov, kde se však zastavili pouze v jedné ze dvou plánovaných hospůdek. Tou vynechanou byla Kyjovská terasa, protože z časových důvodů jsme se měli do posledních dvou zastávek opět přemístit autobusem. A tak jsme si v chatě Na Fakultě dali v rychlosti jen malé pivo Zlatopramen. Já se zde setkal s několika turisty a značkaři z místního odboru KČT, se kterými se dal do řeči i Miloš, Dušan a „Mydli“, který jim dokonce zaplatil pivo a poděkoval za vzorně značené trasy v okolí.

Ve 14:15 hodin jsme se přemístili do obce Doubice, kde na jednom místě byla Doubická Stará hospoda a galerie dřevěných soch. Zde jsme měli zamluvený celý salonek. Opět při konzumaci jídel a pití, vyhlásil Miloš další dvě soutěže, a to“TRAMPSKÝ KVÍZ“ a „TRAMPSKÁ VÝBAVA“. Z kvízu si však toho moc nepamatuji, neboť jsem uhodl jen polovinu z deseti otázek:

a) Co je vyobrazeno vpředu na pětikorunové minci (Karlův most),

b) Na jaký hudební nástroj hraje postava na mariášové kartě „zelený svršek“ (bubínek),

c) Ve kterém pivovaře byl natočen film „Postřižiny“ (Dalešice)

Ve druhé soutěži pak musel každý z nás sdělit, bez čeho se správný tramp neobejde. A tak bylo řečeno celkem patnáct věcí:

1. nůž 6. čutora 11. ešus

2. KPZ 7. kytara 12. salám

3. sekerka 8. alkohol 13. kotlík

4. zápalky 9. spacák 14. kondom

5. celta 10. baterka 15. klobouk

Tato záludná otázka však měla druhé pokračování, ke kterému došlo až v den odjezdu, kdy bylo celkové vyhodnocení celého víkendu, což málo kdo z nás očekával.

Po konzumaci a prohlídce skanzenu, kdy se Miloš u baru silně společensky znemožnil (naštěstí bez přítomnosti své choti), kdy do sebe otočil několik panáků, spěchali všichni na autobus, který měl jet v 16:20 hodin. Nejen pro Radka, přijela autem Míša. Ta se nabídla, že odveze znaveného Miloše v mém doprovodu zpět do Rybniště. Ten, sotva se nasoukal do vozu, však dojel jen k zastávce autobusu, kde se rozhodl vystoupit a s ostatními jet autobusem. A tak si na jeho místo sedl Petr s Františkem, kteří se nechali dopravit jen k Vápence, odkud došli přes úpatí Širokého vrchu pěšky.

Na pořadu byl táborák, kdy se opékaly špekáčky, sotva dorazila skupinka stopařů od autobusu, kdy však chyběli: Lucie, Dušan, Kamila, „Mydli“ a Nioušek. Ti dorazili z nádražní restaurace až za tmy. Miloš, který zcela nečekaně vystřízlivěl, zahájil další soutěž s názvem „STOPAŘŮV VRH“, dokud bylo ještě vidět. Soutěž však s vrháním tak zvaných „šavlí“ po konzumaci přemíry alkoholu neměl pranic společného. V soutěži se jednalo o to, třemi lehkými polystyrénovými kostkami shodit všech deset prázdných plechovek, asi ze tří metrů.

Když už byla tma, na hodinkách téměř jednadvacet hodin a i u ohně chladno, šlo se opět dovnitř, do společenské místnosti, kde byla volná zábava při konzumaci (převážně) piv, až do doby, co Dušan s Lucií vyhlásili další soutěž. Ta měla název: „STOPAŘ JAKO POLENO“. Pravidla soutěže bylo logické myšlení a velké soustředění nad dvaceti fotografiemi, kdy se museli dát k sobě fotografie s čísly k fotografiím s písmeny. Aby smysl soutěže každý pochopil, ukázal Dušan dvě fotografie mimo soutěž. Na jedné z nich byla dopravní značka: „přikázaný směr jízdy vlevo“ a na té druhé „dvě šavle“. Výsledek byl ten, že měl soutěžící určit a napsat: „Levá jako šavle“. A tak si během další hodiny nad fotografiemi namáhalo jedenáct soutěžících své mozkové závity. Správné odpovědi nakonec byly:

foto 1. stádo koz + foto D. tři vozy = kozy jako vozy,

foto 2. tlustý rozvalený chlap + foto H. vepř = tlustý jako prase,

foto 3. opilý spící bezdomovec + foto B. mapa severní Evropy = spitý jako Dán,

foto 4. půllitr s pivem + G. tři křeny = pivo jako křen,

foto 5. různé vyobrazené bankovky + C. pouta (želízka) = peněz jako želez,

foto 6. hromada cukrové třtiny + E. telátko sající mateřské mléko = sladký jako cecek,

foto 7. složená slepecká hůl + F. ostrá patrona = slepý jako patrona,

foto 8. ženský zadek + I. kůň = prdel jako valach,

foto 9. IQ + J. rozhlasový přijímač = chytrý jako rádio,

foto 10. herec Petr Rychlý + A. blesk = Rychlý jako blesk

Když byla tato náročná psychická soutěž za námi, na řadě byla poslední soutěž s názvem: „ČÍŠNICKÝ UM“, která byla zaměřena na zručnost a rychlost. Na těžký litinový tác se umístilo sedm lehkých prázdných plechovek od piva. Soutěžící měl onen tác vzít pouze do jedné ruky, obejít celý dlouhý stůl, na lístek a sedmi hostům postavit na stůl plechovku, napsat jednou rukou text: „Pivní stopař“, z klavíru sebrat kelímek s nedopitým pivem, a ten předat Milošovi do ruky. Komu však spadla plechovka na zem, tomu se přičítalo deset vteřin, To se však povedlo jen Radkovi. Nejrychlejší byl Roman, který to dokázal za pouhých 26 vteřin. Já to stihl za 45 vteřin a jen díky Radkovi nebyl poslední.

Ačkoliv nejen Miloš po celý den hlásal, že se dnes půjde spát dříve, tento slib nebyl dodržen. Nastala volná zábava, která se krátce po půlnoci zvrhla v něco neuvěřitelného, že nejen mne lezly oči z důlků.

S kulturní vložkou přišli „ABSOHOLICI“, kdy donutili všechny z nás zpívat mnohaslokovou písničku: „My jsme muzikanti co umíme hráti“ se silně vulgárním textem. Pak už nevím, kdo s tím začal, ale otevřela se kouzelná skříň, kde bylo několik paruk, brýlí, klobouků a několik dalších rekvizit. Ty si jednotlivci navzájem půjčovali a po každé následovala mohutná salva smíchu, kdy břišní svaly pracovaly, a jizvy na těle praskaly. To se bohužel nedá slovy nijak vyjádřit, tak, že si musíte počkat, až fotky budou zveřejněny v Galerii Picasa. Nejdříve byl řezník Roman vyprovokován Radkou k tanci, ten se však příchodem Dušana zvrhl v něco neuvěřitelného. Erotické pohyby jako z filmu Hříšný tanec nebo Pomáda, kdy byly jednotlivé páry vylučovány z parketu. Řev však stále narůstal i dávno po půlnoci, kdy rozparáděný Miloš vzal do ruky kytaru. Spolu s Dušanem a Radkou tvořili hudební trio a zpěv přerušovala Míša, která vymýšlela stále nové a nové převleky. Paruky jsem pak nebyl ušetřen ani já, ba ani Lucie, která seděla tiše s fotoaparátem na krku s Niouškem v klíně, vše jen mlčky pozorovala a kroutila hlavou, jako-by poprvé viděla Miloše a Dušana takto rozparáděné. Já se jí pak jen tiše zeptal, nikoliv s úmyslem přilévat olej do ohně, slovy:

Opět jsem však nevydržel až do konce, jen z vyprávění vím to, že někdy k ránu vtrhla do místnosti Míša a požádala rozjařený dav, aby se ztišil. Pak se u nás v pokoji odehrála jiná show, kdy díky mému chrápání odešel z pokoje chudák „Čárlie“ a ustlal si v malé dětské postýlce na chodbě, poté co se pokoušel usnout dole u televize. Poškozený ušní bubínek však měl i Roman, který se pokoušel spát na opačném pokoji s osmi lůžky, kde jsme nakonec zůstali jen my tři. Jediný Miloš měl pochopení, a proti mému chrápání jen dodal, že spánková apnoe je nebezpečná nemoc.

A byla neděle 4. října, kdy jsme se celé dopoledne postupně scházeli venku u ohniště. Nejdéle spal František (bratr Radky), který nebyl k vzbuzení ani v poledne. Vše bylo vyklizeno, naloženo ve vozidlech a už se jen čekalo, až budeme komplet. Lucii jsme uhradili škodu za trička brožurky, nocleh a jízdné v autobuse. Pak mezi nás přišel Dušan a do našich listů přidělil poslední korunky za důkaz, kolik kdo má u sebe věcí z patnácti vyjmenovaných, které má mít správný tramp, což bylo pokračování již zmíněné záludné otázky. Teprve pak bylo vyhlášení vítězů, kdož získali největší počet korunek. Na třetím místě jsem byl kupodivu já s „Mydlim“, druhý byl Radek a absolutní vítěz Roman. Ten byl pak „Mydlim“ nazván: „šprtem Krhounkem“.

Tak jako vše krásné, tak i tento první víkend pivních stopařů, utekl jako voda v rozvodněné řece. Všem se moc líbil. Opět byli všichni nadšení a spokojení a už nyní se těší na další setkání nejen s aktivními stopaři, co soutěží a sbírají korunky, ale i ostatními příznivci, kteří chtějí jen přijít na jiné myšlenky, na čas se osvobodit od všech starostí a strastí, a strávit krásné chvíle nejen s milovníky pěnivého moku ale partou opravdových přátel, co mají smysl pro humor.

7. 11. 2015 Sparťanský maraton

V SOBOTU 7. 11. 2015 proběhl již po dvaačtyřicáté Sparťanský maraton.

  • START od 6:30 v Aréně Sparty v Praze 9 ( Podvinný mlýn – Kovanecká ul. )
  • SPOJENÍ TRAM 16 do zastávky Divadlo Gong a cca 300 m pěšky …
  • PĚŠÍ TŮRY 12, 20, 30, 42, 50 km dle propozic zakoupených na startu
  • CÍL do 18:00 hodin v Aréně Sparty v Praze 9

Z řad členů KPMV šli na trasu jen: Zdeběk Duběnka, a manželé Slávka a Vladimír Setničkovi. Rudolf Krause prodával produkty ze svého „pojízdného železářství“, jak jsme začali vtipně říkat, protože prodej vozí na pojízdné tašce, známou z nákupů v různých obchodech. Samozřejmě, že je tím míněn prodej různých propagačních materiálů. Odznaky, vizitky a záznamníky. Petr Slavík seděl několik hodin s ním.

POŘADATEL KČT AC Sparta a ing. Helena KVASILOVÁ

31. 10. 2015 Akce odboru KČT Trilobit Barrandov s názvem

„DO HOLYNĚ BEZ HOLINEK“

V sobotu 31. října 2015 se konala náročná akce sousední odboru KČT Trilobit Barrandov s názvem „DO HOLYNĚ BEZ HOLÍNEK“

Pěší trasa s aktivními členy KPMV odboru KČT Trilobit Barrandov. Celková účast 412 lidí na trasách 7, 12, 26, 35 a 50 km. Účast z řad členů KPMV: Marta VOTAVOVÁ = 50 km, Petr SLAVÍK = 26 km, Jan KUČERA, Tomáš MARAT, Monika PRAŽÁKOVÁ, Rudolf KRAUSE, Filip MARAT, Karla a Zdeněk DUBĚNKOVI = 7 km.

Počasí bylo nádherné – babí léto- Trošku jsme bloudili na sídlišti Lužiny a Nové Butovice, ale nakonec se dostali na trasu a došli až do cíle v Holyni v restauraci U Knotků, kde bylo plno známých tváří. Nechyběl ani budoucí hostující člen KPMV Otto Königsmark z Mantova u Stodu.

Padesátá trasa Pivních stopařů “Návrat do Šakalích let“, kde jsem se setkal po dvou měsících opět se svými potomky: snachou Ivankou, synem Rudou a vnukem Radimkem. S námi poseděl i Pepa BALOUCH z Hulína, zvaný SAZBA.

Sobotní putování bylo zakončeno večer mimořádným miniposezeníčkem v restauraci Na Závisti, kdy se předseda KPMV sešel s Valentýnou Charvátovou, jejím vnukem Pavlem a psíkem Setíkem.

12. 12. 2015 Pražské hospůdky a pivovárky

V sobotu 12. prosince 2015 se konal Sedmý a poslední pochod pro získání medaile.

  • START byl od 10:00 do 13:00 hodin v areálu Břevnovského kláštera
  • PĚŠÍ TRASA v délce cca 17 km dle propozic
  • CÍL pak byl od 14:00 do 18:00 hodin v restauraci U Karla IV.