2014

13. 4. 2014 Mohyla Lipany

V neděli 13.dubna pochod k Mohyle Lipany. Zúčastnili se: Ondra Šmíd, Petr Slavík a Rudolf Krause (Pudl).

19. 4. 2014 Pramen Rokytky

V sobotu 19. Dubna 2014 se uskutečnil pochod k Pramenu Rokytky.

30. 8. 2014 13. OSLAVY MARŠÁLA RADECKÉHO

Minulý ročník jsem vynechal, ale ten letošní jsem si nenechal ujít. Sice jsem byl krapítek zklamán, že znatelně omládl představitel role maršála Radeckého, kterého ztělesnil známý moderátor Václav ŽMOLÍK, ale na druhou stranu se mi atmosféra celé oslavy velice líbila. Už to, že jsem hodinu před začátkem ukořistil volné místo v první řadě, a že díky tomu, že uplynulo již 100 let od atentátu v Sarajevu, po kterém začala I. světová válka, byl zde přítomen i mladičký císař František Josef I., i se svou krásnou manželkou, bavorskou princeznou Alžbětou, zvanou Sisi. Z vojenských kapel zde byli horští myslivci z italských Alp, hudba ze Slovinska, dále kapela z německého Ulmu, dudácká kapela z Polska a vojenská hudba z Olomouce. Nepřijeli Rakušané a chyběli i Pražáci. Mezi každým vystoupením, vedli spolu: maršál Radecký a císař František Josef I., vtipný dialog, kdy se celé Horní náměstí náramným způsobem bavilo.Toliko Rudolf Krause, alias Pudl

23. 8. 2014 KOLÍNSKÁ ŘEPAŘSKÁ MALODRÁŽKA

Já po druhé, rodinka mých potomků prvně, navštívili jsme turistickou atrakci zvanou: „Sendražická (Kolínská) řepařská malodrážka“. Ta od mé poslední návštěvě byla o více jak kilometr delší, neboť byl dán do provozu úsek od Výrovny k Písečnému mlýnu.

Z Košíř jsem dojel tramvají na I. P. Pavlova, metrem na Háje a do Mukařova příměstským autobusem. Zde mne naložili mladí: Ivanka, Ruda, Radimek a Štěpánek a první cíl našeho nedělního výletu bylo právě již zmíněné předměstí Kolína – Sendražice. Rudolf Krause.

21. 9. 2014 RÁJ OTTY PAVLA

Vše se začalo v dopoledních hodinách před pokladnami Hlavního nádraží v Praze. Ten den se psala neděle 21. září 2014 a byl první podzimní den. Náš „velitel“ Týmu Pivní stopy určil čas srazu na 8,45 hodin, neboť mezinárodní expresní vlak s cílem v Mnichově odjížděl v 9.15".

Ačkoliv od rána nebylo počasí nic moc, přesto se nás nakonec sešlo téměř třicet a další účastníky jsme sbírali po cestě. Mezi prvními, kdo se na sraz dostavil jsem byl kupodivu já s Lenkou z Českého Krumlova, a pak přišla Šárka se svou fenkou kolie. Miloš nám nebyl příkladem, protože dorazil se svou rodinkou až v 8,54 hodin. Mezi dalšími účastníky (jen tak namátkou, koho znám jménem), byli mezi námi: „Mokosh“ se svým pudlem, „Tukky“, „Psycho 131“, „Mc Petr“, „Ibišek“ a Zuzana, Pepíno s manželkou, „Mydli“, „Radlík“, Marta, Jířa, a celá řada dalších. Z nás dvaceti, co soutěžíme, snad chyběl pouze Karel „KK-41“. Vlak z Prahy vyjel přesně. Miloš ihned rozléval do plastových kelímků pivo, a od počátku byla dobrá nálada a veselí. V Berouně byl přestup na místní lokálku, směrem do města Rakovník, která do našeho cíle v Roztokách u Křivoklátu dorazila přesně na čas v 10,35 hodin.

Před nádražní budovou byla spáchána společná fotografie, kterou by měl mít ve svém archivu Miloš. Pak jsme se vydali na cestu, která hned v úvodu byla poměrně náročná, kdy jsme zdolali poměrně prudký výstup do restaurace U Křížku, kde nám výčepní natočil pivo z českobudějovického pivovaru Budvar. Poslední skupinka čtyř účastníků dorazila autem až sem. Jednalo se o jejich veřejnou premiéru mezi námi a byl to syn „Pudla“ Rudolf, se svou velice příjemnou a sympatickou chotí Ivankou a se svými dvěma syny: Radimkem (3 roky) a Štěpánkem (půl roku), který se během dvou týdnů v soutěži Pivní stopou vyšvihl z dvacáté pozice na šestou (po této akci dokonce na pátou). Po vzájemném přivítání a rychlé konzumaci pivního moku, vyrazili jsme k další zastávce, která byla již nedaleko mírně rozvodněného toku řeky Berounky, stále ještě v Roztokách u Křivoklátu, což byla hotelová restaurace v Roztokách. Všichni šli po svých, jen Štěpánek se vezl v kočárku. Po celý den byl středem pozornosti a Ivanku všichni obdivovali, že tak náročnou trasu zvládla se dvěma syny, manželem i tchánem (navíc kočárek, koloběžku a vlajku KPMV).

Asi po kilometru chůze po asfaltové silnici, došla nejpočetnější skupinka ke třetí zastávce, kterou byl v přírodní rezervaci U Eremita. Já šel se svou rodinkou až jako poslední. „Tukky“ mne pak volal mobilem, že za třetí zastávkou je téměř neschůdný, blátivý terén a prudká stráň, kterou by kočárek ani Radimek zcela jistě nezvládli, a doporučil nám, byť delší, avšak snažší cestu po asfaltové silnici. Asi

po hodině cesty jsme se opět celá parta sešla u rodného domku Oty Pavla v obci Branov, kde mnozí ze sebe odstranili stopy bláta, trav, drnů a kamení. Jířa se ujal vlajky KPMV, a ochotný převozník nás na třikrát převezl přes řeku Berunku, na její levý břeh. Začalo mírně pršet a tak se mnozí zahalili do pláštěnek, svetrů, kapucí a jiných pokrývek hlavy. Až tehdy jsem pochopil, proč se Jířa tak ochotně ujal Klubové vlajky. Vyčůraně si z ní udělal, něco jako pláštěnku.

Páté zastavení bylo ve vyhlášené vodácké a trampské hospůdce U Rozvědčíka, kde si většina z nás dala pozdější oběd. Déšť na chvíli ustal. Pak nás čekal další výstup, po nerovné, kamenité cestě do obce Nezabudice. Sotva jsme však usedli, za stoly na terase pod deštníky, začalo opět pršet. Tentokrát to však vypadalo na delší dobu. Někteří z nás šli do muzea, jiní se šli schovat do restaurace. Pak se vrátil z muzea i Miloš a vyhlásil soutěž, a to i přes to, že se to nelíbilo místním štamgastům, kteří sledovali v poklidné atmosféře nedělního odpoledne (až do doby, než jsme tak vtrhli jako sarančata my, v naprosté idylce bez svých manželek), kteří se marně dožadovali klidu. My však byli ve velké převaze, a tak byli nuceni kapitulovat. Již při druhé otázce, která zněla: „Kde pramení řeka Berounka“, ozval se jeden kritik a věčný oponent (takový Hlavica ze seriálu „Muž na radnici“), který se přel o to, že Berounka nevzniká soutokem čtyř řek v Plzně, ale pramení v Německu za Rozvadovem pod jménem Mže. Měl sice částečnou pravdu, neboť v dávných dobách řeka Mže tekla až do Lahovic, ale ve skutečnosti tomu tak není. Venku mezi tím přestalo pršet, ba se na pár vteřin ukázalo i sluníčko. „Šéf“ výletu dal pokyn, že se vyjde v 17 hodin, aby se v poklidu stihl vlak z Roztok u Prahy, který jel v 19,03 hodin, a kdy nás od nádraží dělil pětikilometrový pochod po asfaltové silnici. Nálada byla stále veselá, ač na některých z nás již byla vidět mírná únava, a to nejen po konzumaci piva, nebo panáků zelené. Před Roztokami se Jířa ujal kočárku s malým Štěpánkem, který se mezi tím již vyspal, Miloš si vzal vlajku KPMV a Marta s „Rudíkem 83“ cestou sbírali houby.

Kruh pěší, asi 14 kilometrů dlouhé túry se opět uzavřel v hotelové restauraci v Roztokách. Ruda došel pro auto a někteří z nás si dali závěrečné pivo. Pak jsme se rozloučili s mladou rodinkou ze Svojetic, a vydali se na poslední pěší úsek k vlakovému nádraží. Cestou se „Limoges“ s „Pudlem“ shodli na tom, že je zavčas nutné vychovávat své potomstvo, tak zvaný „Pivní potěr“. Těsně před příjezdem vlaku se za bouřlivých ovací na peronu objevil pan ŠTĚPÁNEK a „Mydli“ s orangutanem a zádech. Ten však byl mnohem menší, než ten v Kersku. I pan ŠTEPÁNEK musel uznat, že tentokrát neměl s „Mydlim“ vůbec žádnou práci, neboť šel po svých, a napřímen. Cestou bylo ve vlaku veselo. „Mokosh“ nabízel studentskou pečeť, „Mydli“ pivo v plastu a já hanáckou slivovici. Díky zpoždění, chytili jsme v Berouně přestup na rychlík z Českých Budějovic, který však měl pouze dva vagony. Došlo pití a tak věčně žíznivý „Mydli“ vyškemral u party trampů v maskáčích několik loků branického piva z plechovky.

Opět se tento veselý, avšak poněkud náročný výlet Pivních stopařů stoprocentně vydařil, a nikdo z té obří party si na nic nestěžoval. Pevně proto věřím, že tato společnost má dlouhou budoucnost i stabilitu a že se vždy v hojném počtu na všech akcích i výletech stále znovu a rádi sejdeme. Každý z nás se občas potřebuje odreagovat od všedního života, zasmát se, pobavit a přijít na jiné myšlenky. To je vše, co mohu k uvedené věci dodat. Níže podepsaný, externí člen Týmu Pivní stopy,

„PUDL“


17. 11. 2014 OSLAVA nádherných kulatin * 70

V pondělí 17. listopadu 2014 jsme se sešli opět v restauraci na Závisti (bývalý SRUB) abychom popřáli oslavenci

Michalovi Valkoviči.

Michal se 11. listopadu dožil nádherných SEDMDESÁTIN. Mezi gratulanty byla Vlastička Valentová, Ruda Krause, Jirka Hrbek a mimořádně se objevil Jirka Schmid se svou psí slečnou Bárou.