Komu pomáháme?

aneb

„Buďme (buďte) všímaví a pomozme (pomozte) ve svém okolí!“

Je to mu již 2 roky, co byla ve Slaném zřízena charita. Jejím cílem je pomáhat občanům města Slaný, kteří se ocitli v tíživé sociální či ekonomické tísni, a to formou poskytnutí základních potravin, drogérie, ošacení a další materiální pomoci.

Činnost charity stojí na práci dobrovolníků. Jsou to právě občané města Slaný a přilehlých obcí, kteří si uvědomují, že ne vždy mají druzí lidé v životě štěstí, prožívají mnohdy těžké chvíle např. tím, že jim zemře člen rodiny, rodič vážně onemocní, rodinu opustil muž či žena, senior ztratil partnera, žena zůstala na vše sama s pěti dětmi atd. Často slýchám, že si za to mohou dotyčné osoby samy. Ovšem, když druhým lidem, povyprávím příběh dané rodiny, velmi často změní názor. Domnívám se, že ocitnout se na straně těch, kteří pomoc potřebují, je v dnešní době tak snadné. Stačí něco přehlédnout, někam se jednou nedostavit, něčemu nevěnovat větší pozornost atd., a než se nadějeme, můžeme stát pomyslně na „druhé straně“.

Často jsem dotazována, komu konkrétně pomáháme, jak poznám, že je to člověk, který pomoc skutečně potřebuje. Sama jsem si kladla před lety tutéž otázku. Je pochopitelné, že pokud mi přijde na charitu cizí člověk, kterého jsem nikdy neviděla, těžko mohu soudit. A tak jsem osobně požádala o spolupráci Odbor sociálních věcí Městského úřadu Slaný. Již rok a půl spolupracuji se sociálními pracovnicemi, které jsou v bezprostředním kontaktu s lidmi, kteří se nachází v tíživé situaci, znají jejich zázemí, sociální situaci, a dokáží posoudit, zda daná osoba potřebuje naši pomoc. Je naprosto pochopitelné, že i mezi těmito lidmi se najdou tací, o kterých by se dalo pochybovat, že jsou tou skutečně cílovou skupinou. A to je důvod, proč bych se ráda obrátila na vás občany města Slaného!

Starší generace mi často sděluje, že dnešní mladí lidé si ničeho neváží, že neberou ohled na druhé, že je okolí nezajímá. Domnívám se, že tomu tak není. Sama za sebe souhlasím, že se lidé méně starají o druhé. Ale současně dodávám, že si myslím, že je to také dáno „tempem“ dnešní doby. Většina střední generace pracuje na velké vzdálenosti od svých domovů, pracují pro soukromé firmy, kde přesčasy jsou rádoby běžnou součástí, splácejí hypotéky za byty, domy… Mnohdy musí stihnout za hodinu tolik, co jindy šlo rozložit na dvě hodiny. A tak není ani divu, že pán s dětmi rychlým tempem kráčí do panelového domu, potkává denně paní z vyššího patra, jak se plouží s těžkými taškami. Reflektuje, že jí před nedávnem zemřel manžel na rakovinu a teď se ocitla v tíživé sociální i ekonomické situaci. Ovšem tam jeho role končí. Má tolik starostí se svým životem, že jej ani nenapadne řešit něčí cizí život. A zde je ten bod zlomu na poli pomoci druhým.

Někdy stačí opravdu málo. Zvednout telefon, zavolat například nám na charitu a zeptat se, zdali je nějaká možnost jak této rodině pomoci. Říci stručně, proč se domníváte, že této rodině máme pomoci a zdali je to v našich silách. Pokud dojdeme společně k závěru, že je možno poskytnout z naší strany pomoc, teprve pak je vhodné, aby pán oslovil svoji sousedku a předal jí kontakt s nabídkou pomoci. A v této fázi si můžeme odpovědět na otázku, kdo jsou lidé, kterým pomáháme. Jsou to především ti, kteří svým příběhem, mnohdy obdivuhodnou snahou bojovat se životem, nás natolik zaujali, že jsme schopni obětovat telefonát či se sejít v charitním středisku a popřemýšlet jak dané osobě pomoci. A právě vy, můžete být tím, kdo vybírá cílovou skupinu.

Zajisté není v našich silách pomoci všem, ale i kdybychom měli pomoci několika desítkám jednotlivcům, rodin či seniorů, stálo to za to.

Schopnost „vznést dotaz“ pro případnou pomoc člověku ve vašem okolí z Vás učiní tím, kdo bude mít schopnost odpovědět na dotaz:

„Kdo je klientem Charity Slaný?“