farní/farářský byt

Jeronýmova jednota je fond Českobratrské církve evangelické pro sbírání a rozdělování finančních prostředků na opravy a novostavby církevních budov a jejich vybavení. Její práce si hluboce vážíme a její aktivity podporujeme. Vloni jsme požádali o přidělení velikonoční sbírky "Hlavního daru lásky" pro rok 2023 na dostavbu našeho farního bytu. Předložili jsme dokumentaci, rozpočty, vysvětlovali náš záměr. Je nám velkou ctí, že Jeronýmova Jednota náš projekt farního bytu - dostavby fary v Libčicích pro sbírku - "Hlavní dar lásky" zvolila. Výsledná výše daru závisí na obětavosti velkého počtu dárců a jejich ochotě podpořit náš konkrétní projekt. Proč jsme se rozhodli podporu požádat? Na úvod něco o naší faře:

V Libčicích nad Vltavou je naše zahrada chráněná zdí a v ní kostel a fara. A náš sbor. 

Zahradu, kostel, faru i sbor jsme dostali od předků, evangelíků, kteří se mezi skalními ostrohy v rokli u Vltavy úspěšně skrývali přes sto let v době rekatolizace. Železnice ještě nebyla a světská moc sem tolik nedoléhala. Po tolerančním patentu 1781 se skryté rodiny připojily k novému sboru v Ledčicích, to je asi 15 kilometrů od Libčic. A „půjčili“ jsme rodiny prvnímu pražskému sboru v Truhlářské ulici. Praha tehdy 100 rodin nebo 300 členů, kteří by podstoupili výslech a podepsali výstup z římské církve, nedala dohromady.

Asi 100 let byl libčický sbor „filiálkou“ Ledčic. Koncem 19. století se libčičtí rozhodli osamostatnit. 1863-1865 (na tisíciletí Cyrila a Metoděje) postavili na poli mezi Libčicemi a Chejnovem kostel a později i faru (1889). Samostatnost získal libčický sbor roku 1899. Fotografie je přibližně z roku 1900.

(více o vzniku našeho sboru ve Vzpomínce bratra kurátora Klimenta k 125 výročí založení chrámu. Vzpomínka je z roku 1988 a obsahuje i dokumenty z koule na špici kostelní věže … podívejte se... ) 

V zahradě žily a žijí různé bytosti … nahoře farář Baše s rodinou

… A posuďte sami. Rodina faráře Vališe někdy po roce 1915 … 

Kostel na kresbě z roku 1865 …

 … jsme opravili v roce 2011. Fasádu. Novou střechu …

 … A na řadu přišla fara. Byla už opravovaná a flikovaná. Trochu vlhká. Narušené krovy. Přestávala téct voda a odpady. Legenda říká, že když se Dana Rotkovská, naše farářka, odstěhovala, opravil sbor farářský byt, vymaloval, vybrousil červené podlahy na krásné staré dřevo – že do těch prostor prostě vklouzli a už – že už se nehnou. A že prostaví pro novou farářskou rodinu podkroví. Vždyť celou historii neměl sbor prostor na biblické hodiny a nedělní školu … bývaly u farářovic v kuchyni. Ale bylo to prozaičtější. Ještě než Dana odešla, konala se na faře velká konference, na které se řešilo a navrhovalo, jak nedostatek sborového místa vyřešit. Prostavět část zahrady. Ale Hospodin zahradu uchránil a Dana nenápadně navrhla a prosadila jednoduché řešení: nový byt na půdě a přízemí fary upravit pro všechny. 

Bratr kurátor Titěra vyřídil projekt a stavební povolení. Spočítané to tehdy bylo na 5,5 milionu korun. A začala práce kolem financí. Museli jsme celou stavbu rozdělit do tří etap:

1. nová střecha a přestavění krovu

2. přízemí a všechny inženýrské sítě

3. samotná vestavba bytu pod novou střechu

1. Etapa - střechu a částečně krov jsme vyměnili na konci roku 2019. Stálo to 1.300 000 Kč a 60% nám daroval švýcarský HEKS (pomocná organizace protestantské církve ve Švýcarsku).

2. s druhou etapou, celým přízemím fary,  nám pomohly Evropské fondy. Rozhodli jsme se, že prostory opravíme nejen pro nás (zimní bohoslužby, staršovstva, děti), ale i pro obec, ve které žijeme. Přesněji řečeno pro idealisty, kteří v ní žijí a podnikají úžasné věci, ale nemají jistou střechu nad hlavou. Pro ně i pro nás u nás vzniklo Komunitní centrum. Ještě přesněji: mnozí z nich s námi dávno spolupracovali – na faře čtvrt století zkouší a muzicíruje pěvecký sbor Scandula, napůl z členů našeho sboru. Jiní každoročně pořádají hudební festival. Jiní v zahradě pořádají adventní a farmářské trhy. Společně s katolickou farností jsme organizovali festival zaměřený na svatou zemi. Sbor sám v kostele i zahradě pořádá otevřené zahrady s hosty a s koncerty atd. Nové Komunitní centrum Fara Libčice všechny tyto aktivity vlastně oficializovalo a rozšířilo. Například o mnoho aktivit pro děti – výtvarku, hudebku, angličtinu příměstké tábory, mikulášské průvody aj. Cvičí se u nás jóga a pilátes. Přibyl další pěvecký sbor i malé kvarteto. Získali jsme tak k nám pod střechu vlastně ty nejvzácnější spoluobčany. A jednu z místností jsme vyčlenili pro naše Ukrajinky. Přišly k nám po napadení Ukrajiny. Manžel naší Oleny je na frontě. Věříme, že jednáme SDG (Soli Deo Gloria) - ke slávě Boží. 

(Například ...)

(A o chvíli později ...)

Z pohledu architektury jsme faru opravovali dvěma způsoby: Za prvé: co bylo možné znovu objevit a obnovit z původního vzhledu fary, to jsme ctili. Došlo nám, že fara byla koncipovaná jako malinký vesnický klasicistní „zámeček“ na centrálním půdorysu, s řadou oken v průčelí a malinkým tympanonem. Vevnitř vlastně můžete jít z místnosti do místnosti, až ji celou obejdete dokola – jako na zámku. Na půdě jsme našli původní dveře a tak „panelákovky“ letěly. Chybějící futra nám truhlář dodělal. Zachovali jsme stará okna. Opatrně zvedli 130 let stará podlahová prkna, a když pod ně přišly všechny izolace, technologie i odvětrání základů – pak přišla prkna zpátky na své místo. Ve dvou místnostech jsme na stropě našli zbytky původní ornamentální výmalby, tak jsme ji podle současných trendů odhalili a nechali vyznít tak, jak jsme ji našli. Staré vstupní dveře po olouhování pěti nátěrů vynikly v nečekané kráse. A pod omítkou jsme objevili jejich původní pískovcová futra – tak jsme je opatrně oklepali. Ze všeho jakoby vydechuje původní kouzlo budovy, její genius loci. Budov jako naše fara už v obci a okolí není mnoho. 

Repasovaná okna, starý strop, nové topení, stará podlaha na nových izolacích …

Za druhé: Obslužné prostory a technické instalace jsme naopak chtěli co nejvíce funkční a moderní – koupelna, WC, kuchyně, plynové topení, elektroinstalace, wifi a lávka kolem poloviny budovy, která zajišťuje bezbariérový přístup. Minimalistické pojetí nových a technických prvků zřejmě neoslabuje charakter fary ani zahrady, ale naopak je podtrhuje.

Tady bezbriérová lávka ještě vzniká ...

Tady už je hotová ...

Jako kdysi při původní stavbě hráli podstatnou roli místní členové a sboroví sedláci – sedlák Smolík a sedlák Křivánek například v podstatě darovali sboru pozemek a zajišťovali povozy a dříví a kamení aj. - hrají j i dnes:

• náš poslední sedlák Jan Miller z Holubic, z rodiny, která tu je od Bílé Hory je majitelem stavební firmy, která naše přestavby provádí a poskytuje dnešní povozy a jiné. A to nebývalou rychlostí – MMR nám dotaci EU po roce a půl mlčení „přiklepla“ v polovině září 2020, termín do konce roku 2020 ponechala. Naše firmička to zvládla – kompletní přízemí se všemi odpady venku, novým plynem, topením, elektrikou, hloubkovým odizolováním základů z venku i zevnitř stavby - i bezbariérovou lávkou. A v nebývalé kvalitě, pravděpodobně i za bezkonkurenční cenu.
  (Předchozí firma celou faru propočítala v roce 2019 na 10 miliónů korun (dnes by to bylo mnohem víc). My jsme druhou etapu (přízemí a všechny inženýrské sítě) zvládli za (3,2 milionu)…. z toho 2 miliony poskytla EU. Celkem jsme i s novým krovem a novou střechou na 4,4 milionu, z toho je 1 milion půjčka Jeronýmovy jednoty a 0,6 milionu půjčka od člena sboru. Obě řádně splácíme.)

• A naši členové odpracovali na rekonstrukci a v zahradě veliké množství práce.

Pro detailnější dokumentaci provedených prací se můžete podívat na stránky našeho komunitního centra. Jsou tu spárované fotografie jak jednotlivá místa fary vypadala a jak vypadají teď.

Venkovní osvětlení

3. etapa nás čeká letos na podzim 2023– prostavba půdních prostor na farářský byt. Nyní „jedeme“ v režimu bez bytu. Ale tak to do budoucna nepůjde. Pro náš další sborový život ho považujeme za naprosto klíčový. Byt je ostatně jednoznačným cílem všeho našeho stavění.

Koncipovali jsme ho jako velký byt, jednoduše adaptovatelný na na dva byty. Podle budoucích potřeb sboru. Měl by tak být vhodný třeba pro to, když bude budoucí rodina mít u sebe stárnoucí rodiče. Ti pak mohou mít své soukromí i kuchyňku a koupelnu. Bude dvougenerační. Pro velkou rodinu naopak bude možné byt spojit. Pokud by faru obýval duchovní sám, bude moci mít byt menší s menšími výdaji a část bytu převezme sbor. V úplné nouzi je možné část pronajmout. Třeba studentům teologie. Kdybychom dnes měli byt už hotový, bydlelo by u nás víc ukrajinských přátel.

Stavbu bytu rozpočtujeme na 3,6 milionu korun. Z toho jsme schopni asi 0,5 odpracovat svépomocí – například fasádu, kde doplníme kdysi otlučené prvky. Naše církev nám prostřednictvím Jeronýmovy Jednoty darovala svůj HDL, Hlavní dar lásky, největší celocírkevní stavební sbírku na velikonoční neděli. Je to zavazující i neuvěřitelné. Zbytek budeme financovat z půjčky – nakonec tedy ze svého. Přibližně 40 % všech nákladů zaplatíme sami. A důvěru a vlastně zázrak, že si navzájem pomáháme, budeme v dalších letech zase splácet jiným.

Budeme mít 2 až 2,5 milionu dluh. Pro malý sbor je hodně velký. Bude znamenat ročně splatit 250 tisíc korun. Zároveň si uvědomujeme, že takový dluh má často jedna jediná rodina. Ale co je nejpodstatnější: už jsme se rozhodli a už jsme začali pracovat na novém sboru v době odluky od státu. A to zvládnou ty sbory, které budou obětavé. My jsme se rozhodli být mezi nimi. Učíme se to a už jsme vyběhli jako o závod. V době, kdy budeme dokončovat splátky – někdy kolem roku 2030 – v obětavosti nemíníme ustat: ze splácení dluhu ji „převážíme“ do nového personálního fondu a pomoci dalším. Jen tak vidíme možnou naši budoucnost. 

Poopravený pohled na faru z ulice – okna jsou jednodušší.

Když se díváme do budoucnosti, můžeme v ní vidět nezajištěnost a velkou nejistotu, někteří strach. A říkáme si … jediná cesta je dopředu. Vzadu není, tam nebudeme ani my. A to vepředu – odluka od státu a nejistota, zda to zvládneme – to jsou Scylla a Charybdis. A loďka našeho sboru musí mezi nimi. Sklapnou nás? Nebo projedeme jako Odysseova loď se ztrátou ozdoby na kormidle – ale s živou budoucností? A co pro to jeho plavci vlastně dělali? Obětovali bohům a vysílali mezi obludy nejdřív holubičku. A … rozhodli se a ze všech sil se opřeli do všech vesel. Tak to chceme udělat my. Opřít se do všech vesel a modlit se. A nebát se. Děkovat. Věřit. 

Ale ... vlastně věříme, že s Vaší pomocí to zvládneme ... a za Vaši pomoc děkujeme. Pokud se rozhodnete pomoci, kontaktujte jakýkoliv sbor ČCE, nebo použijte níže vložený QR kód, pokud se chcete na cokoliv k dostavbě fary zeptat, použijte e-mail libcice@evangnet.cz .