E. H. Gombrich:
„Člověk se stále učí rozumět umění. Stále objevuje nové věci. Když stojíme před velkými uměleckými díly, máme dojem, že vypadají pokaždé jinak, že jsou tak nevyčerpatelná a nepředvídatelná jako skuteční lidé. Je to vzrušující svět s vlastními podivnými zákony a vlastními dobrodružstvími. Nikdo by si neměl myslet, že o něm ví všechno, protože všechno nikdo vědět nemůže. Není snad nic důležitějšího než toto: abychom mohli mít z uměleckých děl požitek, musíme mít svěží mysl, takovou, která je schopna zachytit každý náznak a reagovat na každou skrytou harmonii; musíme mít mysl nezatíženou dlouhými, zvučnými, ale prázdnými slovy, mysl nezatíženou šablonovitými frázemi.“¹
¹/ GOMBRICH, Ernst Hans. Příběh umění. 1. vyd. Praha: Odeon, 1992, 558 s. Klub čtenářů. ISBN 80-207-0416-7, s.29.