Vítr zesílil a na obloze se objevily temné mraky, což znamenalo, že jsme museli jít domů. Doma jsme se osprchovali a šli jsme si lehnout do postele. Druhý den jsme se vzbudili a rozhodli jsme se, že půjdeme do krámu. Když jsme vyšli, všude byli poházené odpadky ze včerejší bouře. 

Na zpáteční cestě nás začal někdo sledovat a šel za námi už tak půl hoďky. Začalo se nám to zdát divné, a tak jsme zrychlili. Odbyla čtvrť hoďka a furt šel za námi, bylo to jako z hororu Jeffrey Dahmer. Schovali jsme se a čekali, až přejde.

Uteklo patnáct minut a furt nic, řekli jsme si: ,,Třeba to byl nějaký omyl.“ Vylezli jsme z rohu a ten tajemný muž byl najednou před námi. Začali jsme křičet: ,,POMOC! POMOC!”, ale v tom okamžiku jsme se probudili a zjistili jsme, že to byl jenom sen.

                                                                                                                                                                                                  Yasmina Tomková 

9.A - životopisy

Charakteristika

Chtěla bych vás seznámit s Majou, ženou, která nemá vůbec lehký život, ale statečně jím proplouvá. Celý život jí někdo hází klacky pod nohy. Když jsem se s ní seznámila, nevěděla jsem, co si o ní mám myslet. Postupem času, kdy jsem se s ní v knize více seznámila, vybarvilo se mi, jaká přesně je.

Maja v knize vystupuje jako hnědovlasá a hnědooká žena v manželově kabátu, ve kterém jí gestapo odvezlo do vězení, později dostala vězeňskou uniformu, ve které byla po celou dobu vězení. Později se odstěhovala do malé vesničky v pohraničí, kde vždy nosila svůj pletený svetr a už prošlapané lýkové pantofle. Ve vesničce, kde po patnácti letech ve vězení začala žít, už byla konečně šťastná, ale i tak jí pořád něco tížilo. Tížila ji vzpomínka na život před vězením, na své děti a svého manžela. Byla to silná žena, která už ale ze strachu nikde neprojevovala své názory a postoje vůči společnosti. Maja, i když to tak někdy nevypadalo, byla vděčná a dokázala se vcítit do jiných lidí, kterým později pomáhala svými bylinkami. Sobě však bohužel pomoc nedokázala. Svoje pocity nikomu neříkala, protože sama nevěděla, co si má o některých myslet. Ve vesničce žilo málo lidí, takže se tam všichni znali a věděli o sobě všechno. Maja byla k lidem ze začátku chladná, ale později si mezi nimi našla lidi, kterým se rozhodla důvěřovat.

Na závěr mého popisu bych řekla, že jsem si Maju celkem oblíbila, sice s ní v několika názorech nesouhlasím, ale i tak bych řekla, že to je velice silná žena, která si zažila opravdu strašné věci, o kterých se nám může jenom zdát.

Byla to žena, která neměla opravdu lehký život, ale zvládla ho, a proto bych ji označila za velmi statečnou a nebojácnou ženu s velkým srdcem.

                                                                                                                                                                                              Aneta Šimonovská

KRAJINA

Pohled na krajinu, ať letní nebo zimní, vás může dovést k jiným myšlenkám, k jiné náladě a i do úplně jiného světa. Odejít z hlučné civilizace, z velkoměsta, od lidí tak daleko na místo krásnější než domov, kde je klid a ticho. Krajina je skrýš a úkryt, když nevíte, kam dál, kam utéct, kam se schovat.

Brzy ráno, hned co vidíte slunce vycházet, vás už krajina volá. Dýchající stromy a květiny po celém zeleném trávníku, nebo mlha, barevné listy a stromy pokryté sněhem. Každá má svou krásu.

Jít po těžkém dni k potůčku, sáhnout si do příjemně studené vody a sednout si na měkký mech a poslouchat hučení vody, vítr rychlý tak, jako by závodil v běhu, a živočichové, kteří si mezi sebou tiše povídají. Ptáčci, mravenečci, včely, motýlci, ryby ve vodě, ti všichni se chovají, jako by byli vašimi přáteli. To je krása na letním teplém dnu.

Pozorovat padání oschlých barevných listů na procházce lesem s teplým čajem v ruce, nebo si vychutnat vůni prvních chladnějších dnů, tohle je podzim v celé své kráse.

Ale zimní krajinu na místě, které nikdo nezná, nic nepřekoná. Nádherné bílé vločky padající z nebe musí každému zlepšit den. Hned ráno vás volá chladný vánek a černá tma, kvůli které je těžké vstávat brzy. Tma, která se znovu velmi brzy vrátí. Na rozdíl od letní procházky, kde můžete vyjít v devět hodin večer a je krásně vše vidět, zimní den končí velmi brzy. A to je na tom právě tak magické. Je šest večer, vy si vezmete dlouhou šálu kolem krku a chlupaté zimní boty, aby vám nebyla zima. Hned jak vyjdete ven, cítíte chladný vzduch v krku a pozorujete, jak vše kolem vás usíná. U potůčku, který je teď obalený ledem, už nezpívají ptáčci, nevidíte plavat ryby ve vodě. Teď vás vlastně ani nic nevolá. V tu chvíli začnete poslouchat to ticho a pozorovat bílo kolem vás. Všimnete si zmrzlé třpytivé krajiny víc, než kdyby se s vámi chtěli kamarádit živočichové. Sníh naroste do takové výšky, že je těžké v něm chodit. Zima vás už zcela obalila tak, že ani to teplé oblečení nehřeje. Mráz vás bude posílat domů do tepla, ale nechcete dát pryč oči z bílého ráje jako z pohádky. Doma je sice teplo, ale ten chlad a pohled na černou tmu se  třpytkami ve sněhu a na klouzavý led po zemi je přeci jen lepší. V letních dlouhých dnech plných barev a zpívajících živočichů mi ta zima a klid bude chybět.

                                                                                                                                                                                     Eliška Vlachová, 9.B

Reklamní video 1: K. Karcolová, O. Hrabák - reklama na mixér

Reklamní video 2: L. Luftová, K. Svajčíková, E. Volfová - reklama na cestovní kancelář

Reklamní video 3: A. Avdijenko, K. Božková, K. Nová, B. Staňková - reklama na müsli