Vývoj zvukového záznamu

Historie tohoto oboru je velice zajímavá, ale zároveň značně rozsáhlá. Ve dvou částech si probereme pouze ta nejpodstatnější data a jména, která nám pomohou se zorientovat ve vývoji záznamu a reprodukci zvuku.

První přístroj, který si představíme je fonograf. Vynalezl ho Thomas Alva Edison v roce 1877. Skládá se z voskového válečku, na kterém je zaznamenán hudební záznam, a z ozvučnice, který zvuk částečně zesiluje. Na váleček se vešlo několik málo minut záznamu.

www.youtube.com/watch?v=fVMMesvY-Vs&feature=emb_logo

Dalším skvělým vynálezem se stal v roce 1888 gramofon, který jste už možná někteří z vás viděli naživo. Z válečku se stala černá deska. Výhodou této gramofonové desky bylo to, že měla použitelné obě dvě strany, tudíž se na ni vešlo více hudby. Oba přístroje jsou ovládány kličkou, která natáhla pružinu uvnitř hrací skříňky. Ta postupným uvolňováním otáčela válečkem fonografu nebo deskou u gramofonu.

https://www.youtube.com/watch?v=FE_p2we39Pc&feature=emb_logo

V první polovině 20. století ovlivnila vývoj elektrifikace. Gramofonová deska byla poháněná elektromotorem a zvuk byl posílen o tzv. zesilovač. Dále bylo možné šířit zvuk po drátě, což připomíná dnešní rádio. A právě v roce 1923 vznikl Český rozhlas jakožto nejstarší rozhlas na evropském kontinentu a druhý nejstarší v Evropě, po anglickém.

Dalším velice významným vynálezem se stal magnetofon. Materiál, na který se nahrávka zaznamenávala byl magnetofonový pásek navíjený na magnetické hlavy. Na videu je možné vidět jak se z jednoho kotouče pásek odmotává a na druhý navíjí. Největší přínos tohoto přístroje spočívá v možnosti nahrání, vymazání a znovu použití k nahrávání. Velkou výhodou bylo to, že pásek se dal přestřihnout a opět slepit (to vše za pomocí speciální technologie, ne nůžkami na papír a vteřinovým lepidlem na boty). Tím bylo možné vybrat ten nejlepší výkon umělce a následně pak vytvořit iluzi, že interpret hraje zcela bez chyby. Tento způsob prezentování nahrávek využíval průmysl jak s klasickou tak i s popovou hudbou. Jelikož se stále jedná o mechanický záznam a reprodukci hudby (což znamená, že se stále něco musí otáčet a něco se hýbat), nahrávky nejsou dokonale čisté a mnohdy trochu šumí. Celkový zvuk se zdá být velice nekvalitní, ale je třeba vzít v úvahu, že jiný způsob nebyl ještě na světě a lidé při poslechu neměli takové nároky jako dnes.

https://www.youtube.com/watch?v=uCfQOaahzrE&feature=emb_logo

Dalším velkým zlomem nahrávání je přechod na digitální záznam. Opakem digitální je analogový. Pro lepší představu o významu těchto dvou slov: analogové hodinky jsou takové, co mají ručičky, které se mechanicky pohybují a pomocí ručiček nám ukazují čas. V digitálních hodinkách není žádný pohyb a jejich funkce je elektronicky naprogramovaná. Jeden z nejvýznamnějších hudebních nosičů digitální doby je CD (kompaktní disk, cédéčko...). Ovšem pro jeho přehrání je stále zapotřebí, aby se cédéčko točilo, tím pádem mechanickým procesem rozehráváme digitální záznam hudby uložené na cédéčku. Čistá práce s digitálním přenosem hudby je práce s flash diskem, USB přenosem a s různými hudebními přehrávači v počítačích.