Paul Verlaine byl francouzský básník narozený roku 1844. Řadí se mezi Prokleté básníky. Ve škole to byl průměrný žák, v ničem moc nevynikal, bavilo ho ale číst knihy a poezii. Žil nespoutaný život, plný neřestí. Proseděl si několik let ve vězení za to, že při hádce postřelil svého milence do zápěstí. Prošel odvykačkou, podstoupil rozvod, tím přišel o kontakt se svým synem, začal věřit v Boha. Zřejmě byl však nenapravitelný. Po čase se zase vrátil ke svému předešlému stylu životu. Stal se opět pijanem, začal opět psát básně, našel si milence. Zemřel v 51 letech. Jeho pohřbu se zúčastnili umělci z celé Paříže. Ukázky z jeho děl jsou dostupné zde.

Jean Arthur Nicolas Rimbaud se narodil v roce 1854 ve Francii. Je jedním z předních představitelů Prokletých básníků. Vyrostl ve velmi přísném, konzervativním, náboženském prostředí. Jeho nespoutanost zdědil nejspíš po otci, který rodinu opustil. Často utíkal z domova a projevoval se nezvladatelnými výbuchy vzteku. V dospělosti v Paříži se seznámil s Paulem Verlainem, sním žil v mileneckém vztahu a ním byl také postřelen. Rimbaud po rozchodu s Verlainem přestal psát a vstoupil do vojska. Procestoval celý svět. Později dezertoval a připojil se k cirkusu, pokračoval v cestování. Zemřel v roce 1991 na rakovi (bylo mu pouhých 37 let).

Ve svých básních se často objevovaly motivy jako odpor k náboženství a obdiv k revoluci. Ukázku jeho nejznámějšího díla naleznete zde. V díle přirovnává sám sebe ke korábu zmítajícím se ve vodách života a smrti.

Alexandr Puškin se narodil na přelomu 18. a 19. století. Jde o ruského básníka. Považuje se za hlavního představitele ruského romantismu. Pocházel ze starého šlechtického rodu, jeho rodina byla známá a velice vážená. Proto také studoval v Lyceu pro šlechtice, kde se začal angažovat v politice. Přesah jeho tvorby pokrýval poezii, prózu a dram, ale také vydával časopis Současník. Zemřel při přestřelce s milencem jeho ženy (ten se později stal francouzským diplomatem).

Mezi jeho nejznámější díla patří Evžen Oněgin nebo Ruslan a Ludmila. Ukázku z Ebžena Oněgina naleznete zde (za sebe doporučuji si přečíst Dopis Taťány Oněginovi celý a nahlas). Se jménem Alexandr Puškin se setkáte nespočetněkrát i v dnešní době, je totiž považován za zakladatele moderní ruské literatury.

Lermontov byl ruský básník žijící v první polovině 19. století. Je to jeden z předních představitelů ruského romantismu. Ve svém mládí žil v všemožných podmínkách. Když mu byly tři zemřela mu matka a tak žil se svým chudým otce, který pracoval na pozici důstojníka. Po smrti otce žil u své naopak bohaté babičky. Studoval na internátní škole pro aristokraty (=osoba z vážené rodiny). Poté přešel na univerzitu v Moskvě, tu však nedostudoval. Po ukončení studia se stal vojákem. Při dlouhých hlídkách si zkracoval čas psaním. Po smrti Puškina napsal jeho oslavnou báseň Smrt básníka. Ukázku z jeho díla Démon si můžete přečíst v podobě e-knihy na stránkách městské knihovny v Praze (zde).

Francesco Petrarca byl italský básník tvořící v období středověku. Narodil se na počátku 14. století. V mládí byl z důvodů politických neshodů vyhoštěn ze svého rodného města. Dále pak život žil převážně na cestách. Jeden čas pobýval i v zemích koruny české. V té době si dopisoval s Karlem IV. Pokládá se za zakladatele romantismu a humanismu v Evropě. Psal nejen v italštině ale také i v latině, které svou tvorbou dodal mnoho nových pojmů. Jeho tvorba se skládá především z bání, psal však také úvahy a filosofické texty. Mezi jeho nejvýznamnější básnické dílo patří Zpěvník. Jde o sbírku 366 básní, na kterých pracoval přes 30 let. Sbírka obsahuje mnoho motivů, ale ten nejčastěji se opakující je láska. Ukázku z tohoto díla si můžete přečíst zde.

Giovanni Boccaccio slavný italský básník. Narodil se roku 1313 v Toskánsku. V mládí pracoval na dvoře neapolského krále Roberta I. z Anjou. Napsal básnické dílo Fiesolské nymfy, které je prvním italským pastýřským eposem. Však jeho nejznámějším dílem je sbírka básní Dekameron. Jedná se o sto básní vyprávějící příběhy deseti lidí (deset = deka), tématem sbírky je erotika. Boccaccio napsal knihu za patnáct let. Zemřel v 62 letech, do konce svého života pracoval.

Sir Byron byl britským básníkem tvořící v období vrcholného romantismu. Narodil se na konci 18. století v Londýně. V dospělosti odcestoval do řecka, kde se významně zapojil do bojů proti Turkům. Díky výhře získalo Řecko svobodu, následně byl vyhlášen za národního hrdinu.

Byl velice extravagantní, vzdělaný, finančně náročný (následně pak i zadlužený) podstoupil rozchod a byl osočen z incestu a sodomie.

Zemřel ve 36 letech v Řecku.

Jeho nejspíš nejznámějším dílem je Childe Haroldova pouť. Jedná se o satiristickou polo episkou píseň o čtyřech zpěvech. Knihu (nebo jen část z ní) si můžete přečíst v digitalizovaném vydání od Moravské Zemské Knihovny ZDE (báseň začíná na straně 21). Byl o něm natočen film Byron (na ČSFD má poměrně dobré hodnocení, takže by mohl stát za to).

William se narodil roku 1564 v Anglii. Narodil se do již četné rodiny, měl celkem osm sourozenců. William vystudoval gymnázium. V 18 letech se oženil a brzy i zplodil tři děti. Shakespearova díla byla několikrát osočena za “kopírování” již vzniknutých děl. Živil se jako herec a dramatik ve známém divadle Globe. Po jeho vyhoření, následovalo i Shakespearovo kariérní vyhoření. Zemřel roku 1616. Dodnes se bere za jednoho z nejslavnějších a nejvýznamnějších dramatiků. Ukázku z jeho básnického díla si můžete přečíst na této stránce zde

Karel Jaromír Erben se narodil na počátku dvacátých let 19. století v Miletíně. Byl jedním z dvojčat. Byl především historikem. Pracoval jako sekretář v Národním muzeu a jako archivář. Celoživotně se zajímal o český folklor (což ostatně v období českého obrození nebylo nic unikátního). Napsal mnoho pohádek, které jsou velmi populární dodnes, například Tři vlasy děda Vševěda, či Dlouhý, Široký a Bystrozraký. I přes to že vydal pouze jednu básnickou sbírku, jako básník se velice proslavil. Onou sbírkou je vše známá Kytice, podle které jsme pojmenovali naši soutěž. Jde o soubor baladických, poměrně strašidelných, veršovaných povídek z prostředí českého venkova. V příbězích se můžete setkat s Polednicí, zmrtví nastalým, Vodníkem a jinými přízraky. Kytici si můžete diky městské knihovně přečíst zde v online podobě. Jednu z básní s názvem Vodník si můžete poslechnout v audioverzi namluvenou českými herci zde.

Karel Hynek Mácha narozen na počátku 19. století jako Ignác Mácha je hlavním představitelem básnického romantizmu v Čechách. Je pokládán za zakladatele českého moderního básnictví. Vystudoval filosofii a právo, zajímal se také o dějiny a politiku. Zemřel ve dvaceti šesti na infekci. Nedlouho předtím se mu narodil syn a také očekával svatbu s Lori Šomkovou. Možná pro jeho brzkou smrt nebylo spoustu jeho básní dokončeno. Jeho inspirací byli Shakespeare, Byron, nebo také Goeth. Jeho nejznámějším a dosud velmi významným dílem je báseň Máj. Jarní příroda ve spojením s vroucí láskou se stala inspirací mnoha jeho následovníkům. Báseň si můžete přečíst zde v doprovodu překrásných ilustrací od Jana Zrzavého. Pokud by se vám však nechtělo číst a radši byste si to poslechli již načtené, zde je jedna z dohledatelných verzí namluvená hercem Jiřím Štědroněm.

Byl německý dramatik, spisovatel a básník žijící na přelomu 18. a 19. století. Vystudoval práva, živil se tedy prací u soudu. Jeho díla byla velmi ovlivněna Shakespearem, do jehož tvorby ho zasvětil Johann Gottfried Herder (německý spisovatel, filosof, estét). Hodně cestoval. Především si oblíbil Itálii. Období antiky považoval za nedosažitelný ideál. V jeho dílech se projevuje klasický preromantický (= Umělecký proud, který vznikl přibližně v polovině 18. století. Ohlašoval blížící se romantismus. Bývá často nazýván sentimentalismem. Zaměřuje se na emoční stránku děl.) model: Silný, prakticky ve všem perfektní, hrdina vede vnitřní boj sám se sebou a celou společností. Nakonec se hrdina uchýlí ke vzpouře.

Mezi jeho nejznámější básnické kousky patří i baladiký Král duchů. Ukázku z tohoto mysteriózního díla si můžete přečíst zde.

Život asijského básníka Li Pa se z dnešního pohledu může zdát až pohádkový. Narodil se v malé vesnici na území dnešního Kyrgyzstánu v sedmém století. Už jako malý se projevoval nemalým intelektem. Ve dvaceti letech se s místním mistrem vydal do hor, kde se věnoval studiu taoismu (= tradiční čínské náboženství). Ve svých pětadvaceti letech se vydal na pouť po horách, ze které se již nikdy nevrátil. Celé dny trávil osamocen mezi kopci. Jeho čas byl naplněn přemýšlením, hraním na flétnu a loutnu, zpíváním, nebo také psaním básní. Jenže v Číně se začíná schylovat k válce a Li Pova popularita neúprosně stoupá. Na nějaký čas byl uvržen do vězení, pak byl však vyhoštěn do vyhnanství. Po několika letech je mu přece jen udělena milost a on se do své země vrací. O jeho smrti se vedou spory. Jedna legenda praví že se opilý utopil po tom, co na jezeře uviděl múzu a skočil za ní. Některé jeho básně si můžete přečíst zde (doporučuji báseň Sám pod měsícem popíjím víno).