Novinářský kodex

Málokdo to ví, ale i novinářské řemeslo má také svá pravidla. Tak například existuje takzvaný novinářský kodex nastavující určité hranice, za které prostě novinář nemůže.

Za dob komunistického režimu si jen tak někdo něco napsat a nechat vytisknout nemohl. Novináři museli být “proklepnuti”, zdali jsou plně oddaní komunistické ideologii, a i přesto články procházeli cenzurou.

Po roce 1989 (po Sametové revoluci), kdy se stal tisk zcela svobodným, se zcela rozpustila doposud zaběhlá (zkažená) pravidla. A tak se i noviny, stejně jako hudba, podnikání, zločin a mnoho dalších sektorů staly dalším článkem divokých devadesátek. Po čase lidem došlo, že je potřeba si nastavit rozumné hranice. Devadesátá léta sice představovali volnost a svobodu, ale také chaos a neprofesionalitu. Nebýt kodexu, každý si může psát co chce, doslova co chce. Své domněnky by mohl vydávat za fakta, a tím beztrestně šířit dezinformace.

Svůj kodex si může nastavit každý spolek či organizace, avšak měl by obsahovat několik zásadních myšlenek. Takový jeden “univerzální” kodex je dostupný na stránkách Syndikátu novinářů. Jako první svůj vlastní kodex zveřejnila ČT (v roce 1995 to schválila rada ČT). Jako první tištěné médium se svým kodexem vyšly na povrch Hospodářské noviny (2002), či Mladá fronta Dnes (také 2002).

Abyste si lépe dokázali představit obsah takového kodexu…

není v něm napsáno, jaký rozsah mají mít vaše články, či to abyste si dávali pozor na pravopisné chyby. Tento kodex, o kterém se bavíme, je etickým kodexem. Etika se zabývá morálkou, normami a mravy (ethos = mrav v latině). Tomu i odpovídá obsah kodexu. Tak například:

• respektuji pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro mě může mít

• dbám na rozlišování faktů a osobních názorů

• hájím svobodu tisku i svobodu jiných médií

• nesu zodpovědnost za všechny své uveřejněné materiály

• nepřijímám úplatky

• nepřesná informace musí být neprodleně opravena

• respektuji soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí

• kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně

• při reprodukci (citování) jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor

a další…

Pokud byste si chtěli informace zrekapitulovat, doporučuji toto krátké video z cyklu V Obraze na stránkách ČT EDU)

- LJ

zdroje: syndikat novinaru.cz; cs.wikipedie.org