Tma

Ahoj, já jsem LUNA, sněžná levhartice, a moje panička je Mia. Dnes, 9. září, šly moje panička se svojí maminkou nakoupit do sanša. Prosila jsem je, žadonila jsem, aby mě vzaly s sebou, ale stejně řekli NE. Když se vrátily, byly ověšené jak vánoční stromečky.

A to je KONEC.

Tak to ještě není konec, jestli jste si mysleli, že je naše dobrodružství u konce, tak jste se spletli. Dvě hodiny po večeři šla moje panička do divné malé místnosti s bílou vysokou vanou, a když se vrátila, voněla jako kytky. V 10 hodin večer, když jsme šly spát, tak jsem nenápadně slezla z palandy, aby si mě Mia nevšimla.

Najednou jsem se ocitla v úplné tmě . Šla jsem dopředu a uslyšela jsem takové divné zapískání, jako kdyby tu byla krysa. Lekla jsem se a ucouvla o lidský krok, otočila jsem se na druhou stranu a šla jsem dál od pisklavého zvuku. Po dvou minutách jsem si všimla, že mě obklopily bílé svítivé oči. Začala jsem kňourat a do dvou vteřin se rozsvítilo světlo. Stála tam Mia, naštvaně se na mě koukala a potom řekla: „Luno, co tu děláš?“ naštvaně prohodila a pak dodala: „Hrozně jsem se o tebe bála, takhle už utíkat nesmíš.“

A to je opravdu KONEC příběhu.

Mia Ilinčev

8.12.2022