Hafík v Kině

AHOJ, JSEM HAFÍK KÁJINEČKA, OBLÍBENÝ PLYŠÁČEK. Jednou nás vyzvedla Káji mamka a moje mamka vlastně taky. A BYLO TO TADY! Jeli jsme do obrovského sálu, kde se promítal film Po čem muži touží 2.

Když jsme tam dorazili, dostal jsem velikou chuť na popcorn. Tak jsme si ho s Kájou objednali. Když jsme vcházeli do sálu, kde se promítal film, ozvalo se ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Málem mi praskly uši. Řvalo to tam, jak já nevím kde, no hrozný, ale po chvíli jsem si na to zvykl. A ta obrazovka, ta byla taky velká, jak já nevím co. Asi o dvě hodiny později to skončilo. Byl to super film, jenže když jsem si povídal se zbytkem popcornu, tak Kájinečka a její maminečka Lucinečka mě tam nechaly.

„KÁJINEČKOOO,“ začal jsem řvát, ale bylo to marné. Tak jsem se rozhodl vydat se na průzkum kina. Jenže tam byla hrozná tma a já skoro nic neviděl. No fuj, to jsem se lekl.

Právě tu začala hrát taková děsivá hudba. ÁÁÁÁÁ POMOC! Právě mi někdo šáhnul na rameno. A začali tu chodit divní lidé v černých oblecích a maskách. A najednou jich tu bylo víc a víc no a najednou mě uchopili. ÁÁÁ. Najednou jsem se probudil v mé postýlce a zjistil jsem, že do kina jdeme až zítra.

Karolína Dvořáková

5.1.2023