Čísla a číslice

Používali je staří Římané, vydržely Evropě do novověku, nyní se používají třeba v označení tříd ve škole (VI.A), kapitol v knize (II. kapitola), na cifernících hodin.

Jak se zapisují?

• kombinace znaků I, V, X, L, C, D, M

• od znaků pro nejvyšší hodnoty k nejnižším (MDL = 1550)

• kombinují se nejvýše 3 stejné římské číslice (XXX = 30, III = 3), někdy mohou být kombinovány i čtyři stejné římské číslice (IIII = 4 bylo běžné na starých slunečních hodinách).

• menší číslice před větší znamená odečet (IV = 4) - takto se odečítá jen jediná římská číslice (jen zcela ojediněle dvě stejné číslice: IIX = 8)

• pro odčítání se používají pouze římské číslice I, X, C; v matematice zcela výjimečně také M, nikdy nebyly používány římské číslice V, L, D (správně: XC = LXXXX = 90, MCM = 1900; nesprávně: VC = 95)

• číslice I se pro odečítání většinou užívá jen před V, X - není tedy správně MIM pro 1999 (lépe je MCMXCVIIII nebo MCMXCIX)

Proč je už nyní skoro nepoužíváme?

Jsou nevhodné a nepraktické pro matematické zápisy, nehodí se pro velká čísla, nedají se zapisovat desetinná čísla. Ale měli bychom je umět přečíst, když se s nimi setkáme.