Únor 2026

Bylo nebylo, čtvrťáci se vraceli pěšky z environmentální výuky v Bělském lese. Jenže tentokrát žádné sluníčko a zpívající ptáci. Všude kolem byl sníh, mráz štípal do tváří a z pusy nám šla pára jako malým parním lokomotivám.

Najednou se ozvalo osudové: křup!

David se zastavil. Podíval se dolů. A my taky.

Jeho bota to vzdala. Podrážka se odlepila a smutně plandala ve sněhu. Vypadalo to, jako by si chtěla jít vlastní cestou.

„To je dobrý,“ prohlásil David hrdinsky a udělal další krok.

Křup!

Druhá bota si zřejmě řekla, že kamarádku v takové zimě nenechá samotnou — a rozpadla se taky!

Bosky ve sněhu? To by byl z Davida rampouch.

A tehdy se ukázalo, kdo je opravdový kamarád.

Někdo vytáhl náhradní ponožky z batohu. Někdo chtěl půjčit svou botu a jít, taky bosky. Další vytáhl sáček od svačiny, aby ponožky nepromokly. Tkaničky se svázaly dohromady a vznikly tak nejzvláštnější „sněhoboty“ v historii čtvrté třídy.

A tehdy jsme pochopili, že v nouzi poznáš přátele. 

A tenhle zasněžený zážitek? Ten s námi určitě zůstane ještě dlouhé měsíce.