Specifické poruchy chování

Pod pojmem poruchy chování rozumíme negativní odchylky v chování, kdy jedinec nerespektuje normy chování na úrovni, která odpovídá jeho věku a rozumovým schopnostem.

O poruchu chování se jedná v případech, kdy jedinec normy chápe, rozumí jim, ale nepřijímá je nebo se jimi nedokáže řídit, protože v dané chvíli nebo trvale není schopen ovládat svoje chování.

Problematika poruch chování je velmi obsáhlá. V zásadě můžeme poruchy chování dělit na dvě skupiny:

a) specifické poruchy chování – ty mají podklad v oslabení nebo změnách v centrální nervové soustavě. Těm se budu věnovat podrobněji níže.

b) nespecifické poruchy chování – nemají organický podklad (nejsou způsobeny „chybou“ v centrální nervové soustavě). Bývají způsobeny tím, že na dítě působí více negativních vlivů a často to s sebou přináší druhotné problémy v chování. Těmito problémy může být:

- Nadměrné upoutávání pozornosti - „klaunismus“ u dětí s pocity méněcennosti a u dětí citově a společensky neuspokojených.

- Negativismus - odmítání názorů autorit, negativistické reakce projevující se odmítáním poslušnosti a odmlouvání.

- Lži - nástroj, který dítě používá k úniku ze situace, která je mu osobně nepříjemná a kterou neumí samo řešit. Pravá lež má hlavní motiv, a tím je úmyslné oklamání a vědomí nepravdy. Lhaním chceme dosáhnout nějakého cíle. Závažné jsou lži záměrné s úmyslem ublížit jiné osobě a dosáhnout osobního prospěchu bez ohledu na ostatní.

- Krádeže - charakterizovány především záměrností. Velmi závažnou poruchou socializace jsou krádeže promyšlené a plánované.

- Agresivita - násilné chování, tendence k útočnému či nepřátelskému jednání vůči druhé bytosti, kolektivu, instituci apod. nebo vůči sobě samému.

- Šikanování - úmyslné jednání, které je namířené proti jiné osobě a které útočí na její lidskou důstojnost.

- Záškoláctví – důvodů k záškoláctví může být mnoho - školní nezralost, neúspěchy ve školní práci, strach ze špatné známky, protest proti učiteli, strach z šikanování apod.

- Útěky z domova a toulky - útěkem dítě podniká únik z problémového nebo ohrožujícího prostředí.

- Vandalismus - ničení bez jakékoliv příčiny (např. školního vybavení). Mimo jiné příčinou může být nedostatek podnětné činnosti a nuda.

- Alkoholismus a drogová závislost a další závislosti - závislost se může vytvořit dvojího typu => fyzická a psychická závislost (nejen na nějaké „látce“, ale také např. na mobilu, FB, počítačových hrách…)

Teď však blíže ke specifickým poruchám chování.

Pro tyto poruchy byl dříve používán termín LMD – Lehká mozková dysfunkce. Dnes se mnohem častěji setkáváme s termínem ADHD nebo ADD. Co vlastně znamená?

ADD - Attention Deficit Disorder, porucha pozornosti bez hyperaktivity

ADHD - Attention Deficit Hyperactivity Disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou

Hlavní symptomy ADHD/ADD

1) poruchy pozornosti

- dítě je neschopné zaměřit se na detaily

- má problémy s udržením pozornosti i při aktivitách ve volném čase

- dítě neposlouchá osobu stojící přímo vedle něj

- není schopno postupovat podle instrukcí (zadání) a dokončit započaté úkoly

- má problémy s organizací aktivit, vyhýbá se úkolům vyžadující soustředění

- často ztrácí věci nezbytné pro plnění úkolů

- nechá se snadno rozptýlit vnějšími podněty

- v běžném životě se vyznačuje zapomnětlivostí

2) impulzivita

- dítě jedná velmi zbrkle a někdy máte pocit, že nemá pud sebezáchovy (skáče z příliš velké výšky, rozjede se velkou rychlostí z kopce a až pak zjistí, že neumí zastavit...), není schopno domyslet důsledky svého jednání

- dítě často vykřikne odpověď, aniž by byla dokončena otázka

- má potíže s vyčkáním, až na něj přijde řada

- často přerušuje ostatní a skáče jim do řeči (u hry, konverzace)

3) hyperaktivita

- dítě si často pohrává s rukama či nohama

- často opouští své místo ve třídě

- neustále pobíhá kolem dokola či leze po předmětech v situacích, kde je takové chování nevhodné (u starších dětí a dospívajících jde většinou už jen o pocit neklidu)

- časté potíže s tichým vyplňováním volného času

- neustálé puzení k činnosti a pocit stálého podněcování k aktivitě

- často mluví

Výskyt ADHD/ADD

Porucha je diagnostikována až kolem čtvrtého či pátého roku věku dítěte, a to z toho důvodu, že u dětí mladšího věku nemůžeme většinou příznaky dříve rozlišit, neboť děti málokdy vydrží u nějaké činnosti.

ADHD se mnohem častěji vyskytuje u chlapců než u dívek (až v poměru 9:1!). U dívek se často ADHD nerozpozná a častěji se u nich objevuje porucha pozornosti bez hyperaktivity (ADD).

Konstatování "Naše dítě je hyperaktivní"" a "Určitě má to ADHD!" jsou dnes populární a hojně používaná. Avšak stejně jako je tomu u specifických poruch učení, ani tyto specifické poruchy chování nemá každé druhé dítě. Vždy existovaly děti klidné i děti neposedné. Ne každé "živé" dítě musí být hned hyperaktivní.

Nenechme se proto stresovat předem a řešme problémy, jen když nastanou. Projeví se, pokud nepozornost a neklid způsobují dítěti potíže a je v sázce přirozený průběh jeho vzdělávání. Tehdy je na místě poradit se s učiteli a kontaktovat odborníky.