Je to způsob myšlení, který se zaměřuje na popis problému, jeho analýzu a hledání efektivních řešení.
Nabízí nám sadu nástrojů a postupů. Když se s nimi seznámíme a naučíme se je používat, budeme je moci uplatňovat opakovaně a v různých situacích.
Budeme umět například:
Systematicky posoudit různá řešení, vybrat to nejvhodnější pro danou situaci,
rozdělit velký problém na několik menších, snáze řešitelných,
plánovat a řídit činnosti,
vytvářet a pečlivě popisovat postupy, které spolehlivě vedou k nějakému cíli, i když je vykonává někdo jiný,
vybírat, které aspekty problému jsou podstatné pro jeho řešení a které lze zanedbat,
uspořádat i velké a nesourodé soubory dat tak, abychom je mohli dále využít,
používat jazyky, kterými se domluvíme s počítači, roboty a umělou inteligencí.
Informatické myšlení se učíme uplatňovat nejprve na jednoduchých, a postupně stále složitějších úlohách, problémech. Čím komplexnější problém, tím užitečnější je využití nástrojů a přístupů informatického myšlení.
„Malé“, přehledné situace se často vyplatí vyřešit intuitivně. Intuice nám sice vždycky neporadí nejlepší, nejefektivnější řešení, ale poradí nám rychle. Budeme tedy možná trochu pomalejší v samotném řešení problému, ale začneme ho řešit okamžitě.
U komplexních problémů je naopak informatické myšlení skvělé. Zdržíme se možná na začátku popisem a analýzou problému, ale ušetříme různé zdroje (čas, peníze, lidi) později při jeho řešení. Informatické myšlení navíc umožňuje využít práci počítačů (a dalších, počítači řízených strojů).
Jaké principy se využívají ve výuce informatického myšlení?
Žáci se neučí uplatňovat již známé postupy. Jsou povzbuzováni k tomu, aby vymýšleli nová, vlastní řešení. Chyba je přirozenou součástí procesu učení – ukazuje nám, které cesty nefungují. Nevyhýbáme se chybám, ale učíme s nimi žáky pracovat. Důležitou součástí informatiky je testování a prototypování, které poskytuje průběžnou zpětnou vazbu.
Cílem výuky není naučit žáky uplatňovat sadu postupů, které jim řekne učitel, ale naučit je důvěřovat vlastním schopnostem a poctivé úvaze. Informatické myšlení je kreativní záležitost. Schopnost přemýšlet a kombinovat známé postupy s nově vymyšlenými umožňuje řešit nové a dosud neřešené problémy. Jádrem výuky není vysvětlování učitele, ale vlastní aktivní práce žáků.
Snadno dostupná zábava je všude na dosah ruky, ale její hodnota je malá a potěšení z ní krátké. Když dá člověk do něčeho velkou míru úsilí a něco sám vytvoří, vymyslí, je to práce na vlastním rozvoji a zdroj daleko trvalejší radosti. V informatickém myšlení učíme žáky, že má smysl souvisle na něčem pracovat třeba i několik dní, a nacházet potěšení v soustředěné práci nikoli v rychlém střídání „zábav“. Dělat věci, které jdou snadno, umí každý. Úspěšní lidé umí nevzdat se při dílčím neúspěchu a naopak přidat v úsilí.
Problémy našeho světa jsou čím dál komplexnější. K jejich řešení jsou potřeba velké a dobře pracující týmy. Učíme žáky kooperovat, kombinovat silné stránky různých lidí a komunikovat. Chceme, aby se žáci uměli dorozumět s ostatními nad řešeným problémem – aby konkretizovali svoje myšlenky a precizně formulovali. Díky tomu lépe porozumí řešenému problému a učí se efektivně komunikovat v praxi.