Každý z nás se čas od času cítí osamělý. Trochu osamělosti, stejně jako trochu deště, dopadne na každého. Obloha se většinou zakrátko vyjasní. Ne-li, pak je to znamení, že se musíme dívat pozorněji a hlouběji.

Umírá-li někdo, koho máme rádi, zaplaví nás pocit osamělosti. Vážná nemoc v nás může zanechat pocit velké osamělosti. Přijde-li smrt nebo nemoc, návštěva přítele či přítelkyně může velmi povzbudit naší duši. Neboj se požádat o návštěvu - dobrý přítel rád využije této příležitosti, aby byl s tebou, když potřebuješ společnost.

Končí-li nějaký vztah nebo nás milovaná bytost opouští, budeme se cítit osamělí, zvláště když nám zbude "prázdné hnízdo". Začneš-li se věnovat nějaké nové činnosti, která tě spojí s ostatními lidmi, pomůže ti to.

Dobrovolná práce je výborný způsob, jak se zapojit do společenství a jak se setkat s novými lidmi. Zároveň také něčím přispíváš k tomu, aby se svět stával lepším. Vystoupit občas ze sebe je ta nejjistější cesta k tomu, abychom se cítili lépe.

Mít jinou barvu pleti nebo mluvit jiným jazykem - nějak se odlišovat - může každou osobu vehnat do izolace. Být v izolaci není příjemné. Naštěstí je mnoho lidí, kteří vítají a přijímají odlišnost a různost. Vyhledávej je.

Někdy se cítíme úplně sami ne kvůli tomu, kdo jsme, ale kvůli tomu, co jsme udělali. Uděláš-li něco, čím odradíš ostatní, přiznej si to a požádej o prominutí. Ochotně také odpouštěj druhým jejich chyby. Usmíření velkou měrou překonává osamělost.

Připomínejte si, že být sám není totéž jako cítit se osaměle. Občas je setrvávání ve vlastním nitru dobré. Cítíte-li se přitom dobře a přináší vám to pokoj, nazýváme to samotou. A samota prospívá duši. Využívejte okamžiků samoty, abyste tiše rozjímali o tom, čemu vás osamělost naučila...

Vzpomínáš, jak se v dětství všechno zdálo možné? Když jsme si hráli, běhali s větrem o závod, stavěli si vzdušné zámky, byli jsme pány vesmíru! Všechny dveře života byly otevřené dokořán. Mohli jsme být doktoři, atleti, hasiči, kosmonauti, dokonce i prezidenti! Naši předkové říkávali: "Tvrdě pracuj a svět bude tvůj."

Je dobré, že sníme sny. Pomáhají nám růst a nacházet naši cestu ve světě. A je důležité, když začínáme život se zdravou vírou ve své schopnosti a dobrotu. Život nám ale někdy uštědřuje těžké lekce. Učíme se, že se naše sny vždycky nevyplní a že nežijeme vždy podle měřítek - někoho jiného nebo častěji svých vlastních.

Naše vědomí toho, kdo jsme, bylo rozmetáno. Jak věřit sami sobě tváří v tvář nečekaným změnám, ztrátám a nejrůznějším svízelím? Jak máme důvěřovat vlastnímu úsudku a schopnostem v nejistých časech? Když nás život někdy srazí na kolena, potřebujeme obnovit zdravý pocit vlastní ceny a sebedůvěry. Můžeme s tím začít právě dnes.

Prvním důležitým krokem je odpustit sobě. Odpustit si, že jsme dělali chyby. Je v pořádku, když se někdy cítíme slabí, zmatení nebo nejistí sami sebou. Je to součást naší lidské existence. Možná, že se nám nelíbí určitá stránka sebe samých či situace, ve které právě jsme. Změna však nastane mnohem přirozeněji a snadněji, začneme-li přijímat to, co je.

Pro vybudování nebo obnovení sebedůvěry jsou nejlepší malé kroky. Pomysli na nějakou jednoduchou věc, kterou můžeš dnes zlepšit. Když tě nic nenapadne, pusť se do úklidu svého pokoje nebo umyj nádobí. Je to začátek, a to je všecko, co dnes potřebuješ. Začneme-li malými úkoly, u kterých vidíme okamžitý výsledek, získáváme důvěru, že zvládneme i ty větší. Uspořádání našeho okolí nám pomůže soustředit naše myšlenky.

Pamatuj, že důležitý je pokrok, ale ne dokonalost. Také pozitivní postoj může způsobit zázraky, bez ohledu na naši situaci. Možná, že jsme neudělali všechno dokonale, ale udělali jsme to, jak to nejlépe šlo nebo jak nejlépe to můžeme udělat teď. Pamatuj si, že sklenice je poloprázdná, jen když nevidíme, že je také poloplná.

Chceš-li znovu vybudovat a posílit svou sebedůvěru, najdi si nějaký nový zájem nebo činnost, na kterých můžeš "vyrůst". Chceš umět malovat, psát nebo hrát na hudební nástroj? Začni se učit, navštiv nějaký kroužek. Získáš novou důvěru, až uvidíš, co všechno dokážeš. Měj trpělivost se sebou, postupuješ dál dopředu a znovu se učíš důvěřovat sobě. Budete překvapeni sami sebou!

"Být na dně" je přirozenou reakcí na životní zranění, stresy, změny a zklamání. Cesta k tomu, abychom začali jednat a cítili se zase dobře, začíná sebeuvědoměním: porozumět depresi a pochopit, kdo jsi, kde jsi, co děláš právě teď.

Dobře se poznáme jen v případě, pustíme-li se do boje s potížemi. Místo toho, abychom se nechali zastrašit depresí, považujme ji za odrazový můstek k osobnímu růstu a sebepochopení.

Život není většinou ani dokonalý ani strašný, úplně černý nebo úplně bílý. Očekávej ve svém životě trvalou změnu a příležitostný chaos. Očekávej, že život, i když není bezchybný, může být pořád ještě dobrý.

Usilujeme-li stále o větší úspěch, výkon, kontrolu, dokonalost a efektivnost, přeceňujeme jejich význam - stejně jako své vlastní lidské schopnosti. Jsme velcí tím, kdo jsme, ne tím, co dokážeme.

Pocit bezmocnosti nebo bezvýchodnosti je jedním z hlavních důvodů, proč lidé propadají depresi. Je dobré, abychom trávili co nejvíc času přemýšlením o pozitivních řešeních, než abychom dumali o tom, jak bezmocní se cítíme.

Když příliš těžké břemeno zničí kola, pomyslíš si asi, že už nemůžeš nic dělat. Ve skutečnosti máš ale mnoho možností: shodit kus nákladu, víc nafouknout pneumatiky, dojít pro pomoc, zdržet dodávku, trochu si odpočinout a podívat se na věci z nové perspektivy.

Nepodceňuj sílu tvořivosti, která tě vytrhne ze zamračených dní. Zazpívej si píseň, upeč ovocný koláč, namaluj obrázek, slož báseň, vyrob ptačí budku. Zacvič si - pohyb jako takový ti poskytne novou perspektivu v pohledu na věci.

Odpoutej pozornost od sebe - zaměř ji na někoho nebo něco jiného: na své koníčky, nějakou svou dovednost nebo nový projekt, na zahradu nebo nějaké zvíře, příbuzného nebo na nějakou potřebnou osobu.

Někdy nejsme schopni vyhrabat se z deprese sami ze svých sil. Nemáme s kým sdílet své nejhlubší pocity a obavy. Existují lidé, kteří nám rádi hodí záchranné lano, poskytnou nám nutnou podporu, zvednou nás a přenesou na lepší místo. Nech je jednat.

Deprese je nemoc těla, mysli a ducha. Abychom se s ní naučili zacházet, musíme věnovat pozornost všemu, co se nás týká. Protože má nezřídka fyzické příčiny a účinky, často vyžaduje lékařskou pomoc. Obrať se na odborníky, kteří ti depresi pomohou vyléčit a zvítězit nad ní.

Vztek je reakce, kterou potřebujeme, abychom přežili a rozvíjeli se fyziky i emocionálně. Používejte svůj vztek, abyste ochránili a zachovali své pravé já. Vztek je signálem - ať je vztek i ventilem, aby se člověk naučil více znát sám sebe a připravil změnu pro zlepšení.

Bolest vzteku můžeš proměnit v energii vedoucí ke změně pomocí pěti kroků: přiznej si svůj vztek; rozpoznej jeho příčinu; urči, co můžeš udělat; kriticky vyjádři své pocity; a pokud je to nutné, jednej.

Možná se vyhýbáš vzteku, popíráš ho nebo potlačuješ, protože je doprovázen rušivými emocemi (cítíš se "špatně", dětinsky, nejistě, bezmocně; bojíš se ztratit nad sebou kontrolu). Přijmi svůj vztek jako emocionální skutečnost - a jako nástroj, který můžeš použít pro osobní proměnu.

Vztek, který uzavřeš v sobě, se může usadit a způsobit bolesti i nejrůznější tělesné potíže. Jak být dobrý ke svému tělu? Přiznej si svůj vztek a nauč se s ním zacházet. Dopřej si dostatek času probrat své nálady a pocity a odhalit skrytý vztek.

Najdi spouštěč svého vzteku; ujasni si, co se děje. V procesu rozpoznávání, co je příčinou tvého vzteku, si musíš určit, co je a co není pro tebe přijatelné. To je rozhodující sebepoznání. Stanov si, jak můžeš změnit situaci, která je příčinou tvého vzteku. Vždycky můžeš něco udělat.

Jádrem toho, co můžeš udělat ty, je, že zmírníš svůj vztek. Možná se ti zdá, že problémem jsou ti druzí: kdyby se tak oni chtěli změnit... Nemůžeš však změnit ostatní. Lidé nejsou odpovědní za tvůj vztek, ale jen za své vlastní činy. Nikdo jiný tě nemůže "dohnat" ke vzteku, a nikdo jiný tě nemůže tvého vzteku zbavit.

Podobně jako laser, může být vztek potencionální silou destrukce nebo uzdravení. Záleží na tom, jak se použije. Nesprávně použitý vztek může zničit vztahy ostrými slovy, prchlivými výbuchy a nenávistnou zlostí. Použije-li se však vztek efektivně, může umožnit uzdravující změnu.

Cítíš-li, že brzy vybuchneš vzteky, sveď svou tělesnou reakci do neškodné fyzické aktivity. Zhluboka dýchej, uběhni pár kilometrů, odpaluj chvíli míček tenisovou raketou. Později se vrať ke svému vzteku a zabývej se jím v klidu a produktivně.

Když ti někdo provede něco ošklivého, pořádně se na něj rozzlob. Máš-li vztek na druhé lidi, řekni jim přímo, co tě ruší a proč. Nestyď se obvinit, napadnout, udělat si legraci, vytknout, vyložit nebo rozebrat jejich chování. Užívej slůvka "já". Stůj si za svými požadavky.

Vyjádříš-li svůj vztek na druhé, nemusíš je přesvědčovat, že tvůj názor je správný. Naslouchej jejich stanovisku a snaž se ho pochopit. Dovol, ať také pocítí vztek (neobviňuj se za jejich hněv, neměj strach ze vzteku druhého). A pak se společně pokuste, abyste dospěli ke kreativnímu řešení, které vyhoví potřebám vás obou.

Zpomal, nepospíchej. Nejsme odpovědní za to, abychom všechno udělali právě teď. Urči si své vlastní tempo. Když tě někdo popohání, je dobře, řekneš-li mu, ať tě nehoní.

Nic nepovažuj za samozřejmé. Dopřej si čas žasnout. Bez úžasu je život pouhou existencí.

Vychutnávej, co jíš. Naslouchej vanutí větru. Pozoruj slunce a měsíc, jak vycházejí a zapadají - je na nich nápadný klidný a pravidelný pohyb, ne rychlost.

Vytvoř si doma... ve škole... ve svém srdci... místo, kde se můžeš ztišit a rozjímat. Zasloužíš si to.

Dopřej si čas k lenošení a nicnedělání. Odpočívat není přepych, ale nezbytnost.

Naslouchej slovům, které říkáš. Mluv pomaleji. Mluv méně. Nemluv. Komunikace se neměří slovy.

Dovol si někdy opozdit se. Život je tu proto, abychom ho žili, ne abychom ho plánovali.

Udělej si čas na přemýšlení. Činnost je dobrá a nezbytná, ale je plodná, jen když přemítáme, uvažujeme a hloubáme.

Udělej si čas na čtení dobrých knih - přemýšlivé čtení obohacuje. Dobrá kniha nebo film pozvedá a zušlechťuje naši mysl.

Udělej si pro sebe volný den; stáhni se někam do ústraní. Můžeme se učit od mnichů a poustevníků, aniž bychom se jimi stali.

Sedávej někdy potmě. Naučí tě to vidět a slyšet, vnímat a čichat. Ztlum občas světla, hluk, uber plyn. Méně může být opravdu více.

Procházej se - ale bezcílně. Jdeme-li jen proto, abychom se někam dostali, vzdáváme se procházení.

Nech všeho. Nejtěžší věc je obvykle nedělat nic - ale je to často to nejlepší, co můžeme udělat.