Embedded Files
Stejně jako v předchozích letech se i naši deváťáci vydali na nezapomenutelnou leteckou cestu do Anglie. Během několika dnů zažili spoustu zajímavých míst, nových zkušeností i společných dobrodružství. O své dojmy a zážitky se s Vámi podělí v následujících textech.
V dnešním díle si povíme, co se dělo v Anglii.
To si to takhle v Britském muzeu štrádujeme a povídáme si. Najednou se zpoza rohu zjevil pohledný asijský chlapec. A Simče z něj spadla brada. Pořád po něm pokukovala a rozhodovala se, zda má jít pro jeho Instagram. Po chvilce rozhodování poprosila Viki a Míšu, jestli by byly ochotné s ní jít a najít toho hocha. Děvčata samozřejmě souhlasila.
Sešly dolů po schodech a najednou ho spatřily. Simča Míše pověděla, jakou má říct větu, aby to bylo spisovně anglicky. Míša za ním došla a začala: „Excuse me?“ Chlapec se vylekaně otočil a čekal, co se bude dít. Míša trochu zazmatkovala, ale pořád měla dost odvahy na to se ho zeptat: „She would like your Instagram.“
Chvilku koukal, jestli jsme nespadly z višně, a pak odpověděl: „Sorry. I’m gay.“
Síma utekla a Míša na chvilinku zamrzla, možná proto, že přemýšlela, jak na toto odpoví. Hoch zmateně řekl: „Thank you, sorry.“ A Míša na to: „It’s OK.“ A velmi rychle a traumatizovaně odešla.
Anglie
Je těžké vybrat jeden moment. Celá Anglie totiž byla totálně nabombená všemožnými dobrými i vtipnými zážitky.
Anglie byla úžasná. Miluju tu její zvláštní atmosféru. To neustálé chození a bolavé nohy stály za to. Všichni z nás Londýn sice viděli někde na fotkách, ale stát přímo tam, mezi domy sahajícími k oblakům, na rozpálené londýnské dlažbě a dýchat vzduch, ve kterém se mísí pach výfuků aut, vůně smažených fish and chips a často se do toho přidá i smrad něčeho ostřejšího, je prostě samo o sobě zážitek.
Jeden den jsme jeli do Brightonu na pláž. Všechno bylo v pohodě, před cestou nás paní učitelka poučovala o výletu, prostě normálka. Dokud nezmínila: „Hlavně, prosím vás, nekrmte racky.“ A to bych nebyla já, abych to nepokoušela. Tak jsem se zeptala proč. Řekla mi, že jak jednomu něco dám, tak se ke mně slítnou všichni a že jsou drzí. Většina normálních lidí by asi řekla „dobře“ a nechala to být. Jenže… já nejsem normální.
Takže samozřejmě, když došlo k tomu, že v Brightonu sedím na pláži s papírovým košíkem plným hranolek, tak mi to nedá a začnu se rozhlížet po rackovi. Většina jich létala nad námi a skenovala pláž jak supi, takže bylo těžké nějakého najít. Ale nakonec jsem si všimla jednoho stát na pláži. Tak jsem nenápadně začala mávat hranolkou. No a on se začal přibližovat. Nakonec ke mně došel. Byl tak blízko, že kdybych chtěla, tak ho čapnu. Chvíli jsem ho škádlila, ale nakonec jsem mu tu hranolku dala. Po tom, co ji schlamstnul, zůstal stát. V ten moment mi došlo – on nehodlá odejít. Bylo mi to celkem jedno, tak jsem ho dál škádlila jídlem. Dokonce si jednu dal i z ruky.
No a nakonec jsem odešla zahrabat spolužáka s ostatními do kamínků. Jenže když jsem se vrátila, košíček s hranolkami byl převrácený a víc prázdný, než jsem ho nechávala. A to byl schovaný v papírovém sáčku. No, a i hlupákovi by došlo, že racek měl zřejmě hody.
Anglie
Po příjezdu do Anglie jsme se šli ubytovat. Měli jsme tři pokoje. Po otevření dveří přišlo zklamání. Byl to mini pokoj s dvěma trojpatrovými postelemi. Pokoj měl malou koupelnu se skromným vybavením. Balkon, který nešel otevřít. Jediné pozitivum byl větrák.
Větrák jsme se snažili poladit, ale stejně nefungoval, dokonce se Terka i obětovala a kvůli nám a větráku riskovala život. Po vykomunikování s naší angličtinou na vysoké úrovni jsme dostali nový, funkční větrák. Postele měly jedno mínus, a to, že když jsme si chtěly sednout, tak jsme se flákly do hlavy.
Bydleli jsme v krásné ulici, kde bylo úplně všechno.
Úplně nevím, jak toto začít. Já jsem se do Anglie hrozně bála, věděla jsem, že budu sama nebo něco. Nakonec to bylo všechno jinak, ale začněme od začátku. Přílet byl zajímavý, nebo aspoň to všichni říkají, já totiž spala. Přijeli jsme na hotel a ubytovali se.
První den jsem po Londýně chodila se..., ale další dny se to nějak rozdělilo. Byla jsem z toho trochu smutná, ale jak se říká, něco zlého je pro něco dobré. Začala jsem se bavit s někým, koho jsem měla dlouhodobě ráda, ale přišla o ně, jako o meloun, který jsem si tam každý den kupovala. Chození a znovu bavení se s těmito holkami mi udělalo Londýn lepší a krásnější. Abych byla upřímná, tak si myslím, že celý poslední měsíc. Londýn stmelil třídu, ale neskutečně. Najednou jiné skupinky, ale všichni se baví se všemi.
Když jsem přiletěla, byla jsem neskutečně šťastná, že se stalo to, co se stalo, ať to jsou večerní drbání. Bylo to fajn a neměla jsem se tak bát. Mám při sobě další nové lidi, a to jsem si myslela, že se stane až na střední. Takhle bych chtěla všem poděkovat, že jste mi z výletu, na který jsem nechtěla, udělali výlet, na který nikdy nezapomenu.
Page updated
Google Sites
Report abuse