Francie
Migranti navzdory Covid-19
Ještě dřív než jsem vůbec dorazila do Francie, na cestě mě potkalo pár nepříjemností. Kůrovcová kalamita doprovázená silným větrem nám zkomplikovala cestu tak, že jsem málem nestihla vlak. Při příjezdu do Francie bylo počasí ve svém živlu. Vlhko, déšť, chlad, vítr - nebylo tomu tak dávno, co zde řádil hurikán Ciara nebo Dorian.
Ve skladu, kam jsem každý den docházela byla opravdu zima, mohla jsem mít na sobě několik vrstev, ale pořád to nestačilo. Každý den jsem se těšila na horkou sprchu, čaj a postel a s každým dnem v Calais jsem si uvědomovala a byla vděčná za to, že tohle všechno vůbec můžu mít, protože spousta lidí takové štěstí nemá.
My se schováváme za oknem, uvnitř domova, v teple. Co ale ti, kteří spí venku a před přírodními živly je chrání pouze plachta? Podmínky uprchlíků v Calais jsou opravdu hrozné. Fotky, které vidíte níže jsou pořízené organizací L'Auberge des Migrants. Špína, krysy, žádná hygiena .... Uprchlíci už tak byli ve špatné situaci, s příchodem Covid-19 se ale ocitají v daleko horší pozici ....
Jak se můžou chránit? Co pro to dělají organizace? A co vláda?
Organizace L'Auberge des Migrant, která má na starosti advokacii a hájení lidských práv uprchlíků se snaží vykomunikovat s úřady to, aby bylo s migranty zacházeno lidsky a nedocházelo k porušování lidských práv. Na rovinu musím říct, že je to celkem těžká a někdy i demotivující práce. Ano, někdy se něco povede, občas se i zdá, že úřady naslouchají, ptám se ale, jestli to není spíše tak, že jen vyslechnou?
Situace v Calais je sama o sobě dost složitá a upřímně ani já sama pořádně nevím, co zde je a není správné. Na druhou stranu, v takové nouzové situaci by zde měla být především solidarita a všechna politická přesvědčení, boje by měla jít stranou.
Opatření a jejich vliv
Vzhledem k tomu, že veškeré organizace jsou založené na dobrovolnictví a většina dobrovolníků přichází z okolních států, především z Velké Británie, opatření týkající se uzavření hranic je donutila vrátit se zpátky do svých rodných zemí. Organizace tedy nemají dostatek lidí.
Pokud jdete ve Francii ven v době lockdownu, musíte mít sebou papír, ve kterém zaškrtnete, jakou činnost děláte (nakupování, sport, pomoc zranitelným skupinám osob apod.). S tímto nastává další problém. Vy zde sice můžete pomáhat a dobrovolničit stejně tak, jako v ČR, ale vzhledem k tomu, že uprchlíci nejsou moc oblíbenou skupinou osob a místní policie je také nemá v lásce, několikrát zde došlo k tomu, že byli dobrovolníci pokutovaní. (100€ a více) Tohle se ale děje ve více státech, policie využívá opatření a dochází k násilí.
Migranti byli už tak v nejistotě, ale s opatřeními narůstá nejistota ještě větší, tím pádem se zvyšuje i napětí. Distribuce jídla musela být z tohoto důvodu pozastavena, protože nikdo nechce riskovat a ohrozit tak svoje lidi. S pozastavením činností organizací přichází další nejistoty, zvyšuje se míra angažování policie, což je pro uprchlíky také stresující.
Nařízená sociální izolace nemůže být dodržována, nemluvě o dodržování hygienických zásad nebo zdravého životního stylu, který je nám všem doporučován, není zde ani dostatečný příjem potravy a tekutin - tohle všechno, co je pro nás běžné v uprchlickém táboře zkrátka není možné.
Vláda by chtěla migranty soustředit do jednoho místa, začali pro ně hledat vhodné zázemí a pomalu začínají s přemisťováním. Míst ale není dostatek a všechno se to děje pomalu ...
"I am sick of this world."
O tom, jak koronavirová krize zároveň prohlubuje strádání uprchlíků mluví v tomto videu reportér BBC.
