CO JE TO CAPOEIRA?

HISTORIE CAPOEIRY

Historie Capoeiry je plná nejasností a dodnes nezodpovězených otázek. Začíná to hned při hledání odpovědi na otázku odkud Capoeira vlastně pochází. I když nikdo nepopírá, že Capoeria se do své současné podoby vyvinula v Brazílii, mnozí odborníci na tuto problematiku umísťují rodisko Capoeiry na africký kontinent, a to hned z více důvodů. Faktem je, že od prvního vylodění Evropanů v roce 1500 bylo do Brazílie násilně dovlečených 3,5 mil. původních afrických obyvatel. Více slov z Capoeiry je odvozeno z řeči afrických kmenů a některé rituály, jako např. ngolo kmene Mucope, je možné považovat za jakési předchůdce tohoto brazilského bojového umění. Jiným i když nepřímým důkazem je skupina bojových umění velmi podobných Capoeiře, které mají svůj domov v jiných částech „nového světa“. Na Martiniku existuje sport ( I´aqya ), na Kubě zase ( Maní ), oba zahrnují akrobacii a předstíraný boj za rytmu hudby. Na Trinidadě jse zase známý boj s tyčkami nazvaný ( Kalinda ), neuvěřitelně podobný brazilskému Maculele, tanci, který se učí každý capoeirista. První zmínka o capoeiře jako boji je datovaná do roku 1770. V roce 1809 byla založena královská policie, která pronásledovala Capoeiristy v Brazílii a nebýt několika málo oblastí, kde dokázala přežít, bylo by toto umění dnes jen pouhou zmínkou. V období 1809 – 1889 probíhaly zuřivé boje mezi policií a capoeiristy. Po vyhlášení republiky roku 1889 vedla zlá pověst capoeiristů k tomu, že o rok později byl vydán zákon zakazující praktikování capoeiry, což mělo za následek ještě větší postihy ze strany policie.

V roce 1927 založil Mestre Bimba první formální akademii pro vyúku capoeiry jako bojového sportu . I když oficiální licenci dostal až v roce 1937. Mestre Bimba vyvinul systém výuky capoeiry a přístup k samotné hře, který byl výrazně odlišný od tradičních norem. Tento styl se začal nazývat REGIONAL. Bimbův příklad rychle následoval Mestre Pastinha, který se v protikladu k této inovační tendenci snažil zachovat tradiční přístup pro výuku a praktikování capoeiry. Tento styl se nazýval ANGOLA. V roku 1972 byla Capoeira oficiálně vyhlášena Brazilským národním sportem. Pohánění vizí nového moderního sportu, začali Bimbovi studenti v 50. letech otevírat akademie po celé Brazílii.- Rio de Janeiro a následně Sao Paulo se staly centry pro růst tohoto nového hnutí. V roku 1972 byla capoeira oficiálně vyhlášena brazilským národním sportem, čímž začala i éra organizování místních a národních turnajů. V pol. 70. let bylo už hodně akademií po celé Brazílii a první mistři začali učit Capoeiru v USA a Evropě. Dělení mezi styly REGIONAL a ANGOLA bylo nejvíce čitelné ve 40. až 70. letech 20. století. V současnosti se vyvinul nový trend, který se pokouší sjednotit obě školy pod motem: „ Capoeira é uma só“ ( Je jen jedna Capoeira ). Spojuje se přístup stylů Angola, který si více zachovává staré tradice s otevřeností Regional vůči inovacím a novým trendům. V minulosti měl každý capoeirista dvě nebo tři přezdívky. Policie znala všechny capoeiristy podle těchto přezdívek, ale jejich skutečné jméno neznali. To znamenalo, že je bylo mnohem těžší zatknout. (Tato tradice pokračuje dodnes, kdy se osobě, která chce praktikovat capoeiru, uděluje přezdívka.)

HUDBA

Právě hudba a zpěv jsou dva neodmyslitelné aspekty, které ke capoeiře patří. Capoeiristé získávají energii potřebnou pro své výkony od osob v rodě (roda = kruh tvořený z capoeiristů, ve kterém se odehrává samotná hra – tak říkají capoeristé volnému souboji), které zpěvem a potleskem inspirují oba soupeře. Základním hudebním nástrojem je Berimbau, strunný nástroj připomínající luk. Berimbau určuje tempo hry, představuje jakýsi vnitřní rytmus capoeiry, kterým se každý hráč řídí. Většinou se používají 3 Berimbau, přičemž každé hraje jiný rytmus. Mezi další nástroje patří ještě Pandeiro (tamburína), Atabaque (velký buben) a Agogo. Písně v capoeiře jsou v portugalštině a mají různou tématiku. Většinou opisují aktivity v rodě nebo seznamují capoeiristy s historií.