Když se před námi po prožitém dni putování objevilo údolí Devítky - Kamelot - všichni žasli - před bránou Kamelotu královská družina a sám král Artuš. Bylo to tak působivé, světla loučí dokreslovala tajemnou atmosféru a všichni se při pronesených slovech od krále Artuše - díků za zachránění Lancelota - cítili důležitě a s hrdostí panošům vlastní. Nejen Artuš, ale i Merlin se ujal proslovu a ouha, sdělil nám strach a obavy z tajemných sil. Ochrání nás a požehná celému Kamelotu, ale nesmíme projít bránou dokud nenalezneme klíč, který až s prvními paprsky slunce můžeme vyjít hledat... Malí panoši pořád nechápali, větší už zlostně odfukovali - protože moc dobře věděli, co to znamená, že dnešní večer a noc bránou Kamelotu nikdo neprojde. Nakonec jsme se však (nutno podotknout, že výběr od rytíře Radka byl, že pořád máme možnost se stejnou cestou vrátit na nádraží a zavolat rodičům) jednotně shodli, že se rozhodně nevzdáme, nebudeme riskovat naše bezpečí a osud Kamelotu a přespíme před branami. To bylo dobrodružství!