Příběh tvorby

Představil jsem plán synkovi. vyštrachal Nějaké to video na internetu a hýřil superlativy.

Nařezali jsme společně bambus, co jsme doma našli, vyřezali díry do papíru a zkonstruovali první panáčky. fungovalo to. ale jen jako kostrbaté, pitomoučké divadlo. Figurky se klátily, dutiny v bambusu byly příliš velké. sáhli jsme po špuntech od vína. korkových i plastových, které se nakonec docela osvědčily. z korků od sektu jsme bojovníkům vyrobili hlavičky.

Místo papírové krabice se dvěma drážkami jsem zhotovil lavičku se třemi zářezy.

konečně to pro nás začala být zábava.

na řadu přišly zbraně: jídelní Hůlky nahradily první katany a halapartny.

s novými zbraněmi nastal zásadní zlom. během silvestrovského souboje se podařilo sejmout korkový špunt od sektu.

Dekapitace protivníka je zcela neoddiskutovatelným vítězstvím a finální pointou hratelnosti.

Zde tedy vývoj zpomalil. Vítězem se stal magnet.

Hrací plochu jsme vyzdobili reliéfy v japonském stylu. Za opasky panáčků ze střižené duše kola přidali nože.

Pro ztotožnění se svou postavou jsme dostali potřebu dát loutkám tváře.

Pohyby bojovníků byly limitované tvarem a použití tenčího bambusu se neosvědčilo. štípal se.

na scénu přišly dubové kolíky různých tlouštěk a délek.

Dřevěnou lavičku nahradil překližkový rám.

Vznikla regulérní hra, kterou chtěli i moji přátelé.

A tak jsem vyrobil první testovací sérii.

S tímto popisem, obrázky a videi jistě zvládnete vytvořit i vy velmi zdařilou hru a celý proces si užijete.

nedočkavci a ti, kdo neholdují kutilství, si hru mohou objednat ode mě.