Ohlédnutí za Mistrovstvím Světa FCI IGP-FH 2024 v Německu.

Tým složený ze třech českých reprezentantů a to Ivy Lžičařové, Tibora Knoflíčka a Taťjany Burianové společně s mojí maličkostí jako vedoucím české reprezentace odjel do místa dění v rezortu Van der Valk, Dobbin-Linstow v sobotu 6. dubna. Ubytováni jsme byli v penzionu ve vesničce Neu Dobbin v blízkosti krásného jezera trochu stranou od centra mistrovství, kde jsme byli velmi spokojeni jak my, tak i naši psi, kteří si rovněž užívali pohodlí a klidu tohoto místa.

Neděli a pondělí jsme věnovali tréninkům se psy na organizátorem přiděleném poli. Terén byl vysoké osení, což bylo na jedné straně fajn, protože psovodi v takovém terénu většinu stopy moc netrénují. Nicméně jsme chtěli i vyzkoušet stopy na čisté hlíně, protože nás tento terén podle informací čekal na ostrých stopách. Po domluvě se Slováky a Poláky jsme tedy využili i jejich terény a oni na oplátku zase ty naše. Takže tréninková příprava psů proběhla podle našich představ a už jsme mohli jen čekat na los startovních čísel. To probíhalo v úterý odpoledne, následně po oficiálním zahájení Mistrovství FCI IG-FH. Naši závodníci měli šťastnou ruku a všichni tři si vylosovali stopy ve stejných dnech (čtvrtek a sobota) a začínali tedy až druhý den, takže někteří ještě mohli využít následující den a vyladit se svými psy ještě pár detailů a našlapat si motivační stopy. A hlavně není moc výhodné začínat stop na mistrovství hned první den. Po středečním tréninku jsme se zajeli podívat na některé výkony psovodů a jejich psů, kteří si vylosovali stopy v prvním soutěžním dni. Výsledky byly různé. Někteří psi si vyčuchali krásné body, někteří bohužel stopy nedošli, protože sešli na křížení stopy, jiní psi nezvládli těžké terény a u některých stop psovodi nevěřili psům a udělali chybu, že přemýšleli za psy a nenechali je samostatně pracovat. Co byl ale velký problém, který jsme viděli, bylo to, že stopy byly položeny na různých terénech a ne všichni psi tak měli stejnou šanci udělat co nejlepší výsledek. Na terénech bylo nízké i vysoké osení, měkká, kyprá i hodně tvrdá hlína. A ještě k tomu posuzovali oba rozhodčí tyto různorodé terény, takže i srovnání bodového hodnocení v některých případech nebylo adekvátní hlavně u španělského rozhodčího. Ale samozřejmě může to být můj subjektivní názor, a jak všichni víte, vždycky je každý chytřejší než ten, kdo posuzuje aktuální závod. Na druhé straně jsme se na tom shodli i s kolegou, slovenským rozhodčím Petrem Lengvarským, který zde byl jako závodník. Normální je a to nejen na světě, že jeden druh terénu posuzuje jeden rozhodčí a druhý druh terénu druhý rozhodčí. Tady to ale bylo celkem nepochopitelné a stávalo se, že si čtveřice závodníků u jednoho rozhodčího vylosovalo třeba třikrát osení a jednou tvrdou hlínu. A to je pak sakra rozdíl v práci psa na stopě a na tom se i odrazilo hodnocení. Bylo to opravdu o velkém štěstí, jaký terén si závodník vylosoval.

Ve čtvrtek byl náš první závodní den. Nejdříve šla na stopu Iva Lžičařová se svojí Darou Abalio (NO). Byla ve skupině čtyř závodníků a vylosovala si ne až tak vysoké, ale řidší osení na tvrdším podloží. Naopak závodnice z Rakouska si vylosovala před Ivou stopu na krásné kypré hlíně. Iva si ze stopy odnesla 87 bodů. Sice ji španělský rozhodčí Jose Luis De la Vega Puerta vyzdvihl pěknou intenzivní práci feny s nízkým nosem, ale zároveň vytknul chyby na předmětech a mírné přejití jednoho lomu. Tato stopa byla fenou jinak velmi pěkně vypracována a podle mého názoru by jí více slušelo minimálně hodnocení ve spodní hranici VD známky. Následovala stopa Tibora a naši trojici závodníků ukončovala Táňa, kteří měli stopu na čisté hlíně. Oba dva hodnotila sympatická švýcarská rozhodčí Claudia Frey. Tibor vypracovával s Xarem z Daskonu (NO) svojí stopu na kypré hlíně odpoledne ve 14 hodin. Paní rozhodčí vyzdvihovala velké kvality psa a vedení psovoden, který svého psa velmi dobře trénuje. Jemné ověření stopy na vstupu do oblouku, mírné obtíže v ostrém lomu, kde se nacházely koleje od traktoru, a pak ještě jedno ověření na pravém lomu. Ale jinak tato práce byla perfektní s vysokým nasazením psa i přes jeho fyzický hendikep (operovaný loket po zlomenině), po celou dobu pes pracoval s velkou intenzitou a nízkým nosem s minimem chyb. Tibor jen poslouchal a bylo na něm znát, jak to emočně prožívá a pomalu mu vlnou oči. Načež paní rozhodčí raději rychle stopu ohodnotila celkovou známkou V a body 96 aby se sama dojetím taky nerozbrečela. Následoval výbuch radosti celého našeho týmů včetně ostatních diváků. Prostě emoce jsou zde plně na místě a čeští psovodi je opravdu umí projevit v plném rozsahu a ví, že jejich psi to dělají hlavně pro ně. A toto je nesmírně důležité ve vztahu psovoda se psem. Jako poslední z našich nastupovala Táňa se svoji Darkou King Adventure (NO). Na stopách byl celou dobu velmi silný vítr. Sledovali jsme práci Darky po celou dobu a přáli jsme si hlavně, aby i poslední český závodník došel do cíle. Darka pracovala taky moc pěkně z pohledu diváka i s minimem chyb. Jenom jsme z dálky viděli, že sem tam je patrné polevení v intenzitě a přizvednutí nosu psa na rovných úsecích. Darka došla s Táňou na konec stopy a my jsme se mohli radovat a jen jsme čekali na hodnocení rozhodčí. Ta opět vyzdvihla velmi pěknou práci feny, ale zároveň vytkla to, co jsme sami viděli…vyšší nos v úsecích proti větru a neklid na předmětech včetně malých chyb. Ale známka VD 90 bodů nám udělala obrovskou radost.

Večer jsme zhodnotili proběhlý den, byli jsme toho opravdu plni a sdělovali si navzájem své zážitky. Trošku jsme to i oslavili a připili jsme si bublinkami na první zvládnutou část soutěže. Výchozí pozice byla opravdu nadějná, ale ještě před námi byl další soutěžní den v sobotu a předčasná radost se musí mírnit a o to více je potřeba se soustředit na druhou stopu.

Pátek jsme opět využili k relaxaci a jen Ivča s Táňou si s Darou dali stopu zaměřenou hlavně na předměty. Tibor nechal Xara odpočívat a tak jsem využil jeho nabídky a našlapal mému Arakainovi dvě stopy. Jednu ráno a pak ještě k večeru. Mezitím jsme se ještě zajeli podívat na stopy a podpořit našeho kamaráda ze Slovenska Petra Lengvarského, který tentokráte stopu se svým psem došel za krásných 97 bodů. Měl úplně stejný terén (vysoké osení) jako měl na první stopě. Bohužel na první stopě Petrovi ve velmi silném větru pes sešel na křížení (45 b).

Byla sobota, poslední den soutěže a naši reprezentanti jeli opět společně na terény závodit. Výhoda byla, že oba rozhodčí posuzovali blízko sebe, takže jsme nemuseli nikde přejíždět a naše stopy na sebe krásně časově navazovaly. Takže jsme celý tým mohli fandit a držet pěsti jeden druhému. První nastupovala v sobotu Táňa s Darkou. Měla opět kyprou hlínu na okraji pole, takže opět koleje od traktorů a dokonce rozrytá hlína od prasat. Bohužel jsme neviděli celou stou, protože nám Táňa hned po několika desítkách metrů zmizela za horizontem. Jen jsme čekali, kdy se zase objeví a trnuli jsme ať je to brzy a nemá na těžkém terénu fena problémy. Nakonec jsme se brzy dočkali a už si to Darka s Táňou mašírovaly po stopě. Opět se nám práce feny líbila, dělala minimum chyb. Hodnocení Španěla bylo velmi podobné, jaké měla Táňa u první stopy. Vyzdvihl práci psovoda i psa. Lomy měla fena vypracované všechny pěkně, ale na rovných úsecích fena přizvedávala nos a nešla až tak intenzivně po stopě. Na předmětech výraznější neklid a doteky psa s předmětem. Navíc jeden předmět fena neoznačila. Bodové hodnocení stopy 91 bodů a známka VD. Druhá v pořadí šla na stopu tentokráte u rozhodčí ze Švýcarska Iva s Darou. Terén měla opět osení, ale hodně nízké. Ještě těsně před stopou po hlášení rozhodčímu, vyběhla z remízku srnka těsně za fenou, která na ní lehce zareagovala. Rozhodčí nechala fenu zklidnit a pak už práce mohla začít. Viděli jsme moc pěknou intenzivní práci s nízkým nosem po celou stopu. Rozhodčí opět vyzdvihla tuto dvojici a jejich společnou práci na stopě jak na rovných úsecích, tak i na lomech. Ale bohužel největší chyby a tím pádem bodové ztráty byly za předměty, Tzn. Nekorektní poloha feny na předmětech. Poloha vedle předmětu, předměty pod tlapkou nebo pod hrudníkem feny. Toto bohužel stálo Ivu hodně bodů. Nakonec 90 bodů a známka VD. No a pomalu se blížila chvíle, kdy na svoji druhou stopu vyrazí Tibor s Xarem. Pomalu jsme se přemístili na pole, kde byla Tiborova stopa. Tentokrát si Tibor vylosoval stopu na hustém, cca 20 až 30 cm dlouhém osení. Nervozita a napětí, které s Tiborem prožíval celý náš tým, by se daly krájet a s blížícím se časem začátku stopy přibývali závodníci z jiných zemí, aby viděli, jak to celé dopadne. Ve hře byla bedna a jen na Tiborovi a Xarovi záleželo, jak to celé dopadne. To že Tibor stopu nedojde, jsem si ani nepřipouštěl. Prostě jsem jim stoprocentně věřil a jen si přál, aby to bylo za krásné body a aby Tibor zamotal hlavu všem těm, co byli prozatím na prvních třech místech…Slovinec Tomaž Režoja, Dánka Lisellote Nielsen, Němka Anastazija Ruhelmann. Na mistra světa ze Slovinska potřeboval Tibor 99 bodů, aby byl první, což se mi jevilo jako málo pravděpodobné v tomto terénu. Ale na Dánku, rovněž bývalou mistryni světa, která byla momentálně na druhém místě, stačilo Tiborovi dojít stopu za 95 bodů, a to bylo hodně reálné. A u Němky, která měla bodové hodnocení obou stop 90 a 96 bodů jsem si ani nepřipouštěl, že by měl Tibor druhou stopu pod 90 bodů (první stopa 96 b.). Takže jsem byl naprosto jistý, že Tiborovi bedna vyjde. Navíc byl datum 13.4. a třináctka je moje šťastné číslo. Ještě narychlo jsem sčítal body jenotlivých týmů a to taky vypadalo hodně nadějně. Bohužel tady jsem se přehlédl a namísto součtu bodů 181 Táni Burianové jsem o jeden řádek výše sečetl body jiného závodníka 184. Takže když Tibor došel, tak jsem si myslel, že jsme v týmech druzí před Němci. Ale znáte to, nervozita dělá své. Ale vraťme se k Tiborovi se Xarem. Ihned po začátku stopy Xar pracoval s velikou chutí, s nízkým nosem a z pohledu diváka byla stopa takřka bezchybná až do momentu, kde před ostrým lomem udělal pes první větší chybu na křížení, kde ověřil stopu křižitele v obou směrech do vzdálenosti cca dvou metrů a poté se vydal správným směrem po stopě kladeče. Následoval bezchybně vypracovaný lom a opět křížení, kde se pes pouze zastavil a hlavou ověřil toto křížení stopy. Pak už jen Xar stopu došel do konce a my všichni samozřejmě včetně Tibora jsme si mohli oddechnout a společně se radovat. Rozhodčí při hodnocení ještě zmínil menší chybu na rovném úseku a jednom lomu a taky menší chyby na dvou předmětech. Nicméně to křížení stopy stálo Tibora z pohledu rozhodčího hodně bodů (za první křížení -4 b., za druhé -1b.). Je to škoda, ale v takovémto vysokém porostu je křížení stopy vždycky kritické. Křižitel při přešlapu stopy totiž s sebou vezme do strany i část pachu kladeče a pak samozřejmě pes tento pachový kříž prověřuje a mnohdy se stane, že pes na křížení ve vysokém terénů schází po stopě křižitele. Naštěstí Xarovi se to nestalo, došel do konce stopy a za svojí těžkou práci si vysloužil 92 bodů a známku VD, z čehož jsme měli pochopitelnou radost, protože Tibor s Xarem si vybojovali celkovým součtem bodů 188 (96/92) krásné třetí místo a bronzovou medaili na MS FCI IGP-FH 2024. Navíc jsme i v týmech obsadili rovněž třetí místo, kde se započítávaly součty bodů dvou nejlepších závodníků v týmu Tibora (92/96) a Táni (90/91). Taťjana Burianová skončila v jednotlivcích na 8. místě a Iva Lžičařová na děleném 9. místě ještě s reprezentantem Švýcarska Davidem Huberem. Oba měli stejný součet dvou stop 177 b. i shodné body jednotlivých stop (87/90).

Po dlouhých letech je opět český tým na stupních vítězů, kde právem patří, a já jen doufám, že se česká stopařina bude ubírat tím správným směrem. V posledních letech to bylo trochu i o smůle, protože ať jeden závodník nebo oba dva bohužel jednu nebo obě stopy se psem nedošli na konec. A to je pak nereálné udělat dobré umístění aspoň v týmech. Podmínky na stopách na MS jsou opravdu těžké a uspějí jen ti nejlepší, to znamená ti, co mají psy opravdu prověřené a připravené na tyto těžké podmínky na stopách a svůj trénink k tomu taky přizpůsobují.

Chci moc poděkovat českému týmu stopařů, Tiborovi Knoflíčkovi, Táni Buianové a Ivě Lžičařové za skvělou reprezentaci České republiky na světové soutěži stopařů. Chci jim ještě jednou vřele pogratulovat k jejím úspěchům a taky musím říct, že celý týden to byla opravdu báječná parta lidí, kteří tahali za jeden provaz a vystupovali jako tým a vážím si toho, že jsem byl součástí tohoto týmu.

Poděkování patří samozřejmě i Českému kynologickému svazu pod vedením Václava Kejře za jejich podporu. Moc si toho všichni vážíme. Děkujeme i sponzorovi fa. Vafo a firmě Gasso která nám vyrobila parádní reprezentační oblečení.

A samozřejmě chci za celý tým hodně poděkovat rovněž našim skvělým fanouškům, kteří byli na dálku s námi a po celou dobu nám skvěle fandili a přáli nám štěstí. No a v neposlední řadě velké díky patří našim rodinným příslušníkům za jejich podporu a vstřícnost.

Za celou českou reprezentaci stopařů,

Zbyněk Novák – vedoucí týmu.