PRAVIDLA PRO TVORBU KONCOVEK A PŘÍPON

Přípony a koncovky jsou nedílnou součástí tohoto jazyka. Existují jednoduchá pravidla pro tvorbu přípon a koncovek:

  • U sloves přidáváme ke slovu v základním tvaru první příponu pro podmiňovací způsob („-ISI“), pokud nějaká existuje. Následně dosadíme přípony pro čas.
                • C̃os + isi + o = C̃OSISIO
  • Podstatná jména, kromě jmen vlastních a názvů, mají vždy nějakou příponu. Ta je zapsána za slovní základ (drypvun). Pokud chceme použít množné číslo slova, zapíšeme ho přidáním přípony -at za slovo v j. č. (drypvunat)
  • U ostatních slovních druhů přidáváme předpony, přípony a koncovky tak, aby byli splněny podmínky určené pro daný slovní druh.
                • Drypel (pracovitý) → drypi (pracovitě) nikoli drypely (pracovitě)
  • Koncovka i/y u ekvativu se řídí podle pravidel pro tvrdé a měkké souhlásky.
                • Za X, Q a W dosadíme vždy měkké I.
  • Pokud nastane situace, při které by následovali u kteréhokoli slova, kromě slovesa v přítomném čase prostém, tři nebo více samohlásek, dojte ke zkrácení.

Sloveso:

  • baɯ [baou̯] (učit se)
  • bão [bjao] (učil se)
  • bãel [bjaɛl] (učený)

Sloveso:

  • luaa [la:] (koupat se)
  • lũes [ljʊɛs] (koupávat se)

Zkrácením se všechny samohlásky tří a více samohlásek slova mezi první samohláskou skupiny a první samohláskou přípony vypustí, a zbylá samohláska přiléhající k samohlásce přípony se pomocí tildy změkčí a vyslovuje se jako písmeno J a daná samohláska.

  • Nastane-li situace, která způsobí po dosazení přípony opakování dvou stejných souhlásek jdoucích po sobě, změní se výslovnost následovně:
  1. V případě opakování dvou souhlásek t se obě souhlásky se zanechají, a místo vyslovení 2 stejných souhlásek vyslovíme souhlásku [ɟ].
                • Ljecet + tys = ljecettys [Ljɛtsɛɟɪs]
  2. V případě opakování jiných souhlásek se výslovnost nemění