Žít je někdy hrozná dřina.
Však neříkej, že kvůli jabku,
navždy v duši modřina.
Naděje aspoň jednu kapku,
nabažit se morfia.
Dej mi dědku svoji babku,
nadešla tvá poslední hodina.
Vždyť na druhé straně ksakru
neexistuje slovo rodina.
A hlava jako kovadlina,
nekonečné rány kladiva,
očima už propadlýma,
hledáš, kde je voda chladivá.
Pro Boha, Hospodina,
ukřižoval by ses zaživa?
Každý máme stejný úděl,
pamatuj si na svůj kříž.
Nechci, abys stále úpěl,
chci ti přeci zmírnit tíž.
Chudák Héfaistos, bůh ohně,
opovržen svými druhy,
mrzák, ková blahosklonně,
využívá svoje vlohy.
A i když vypadá skromně,
přece patří mezi bohy.
Tak pamatuj, nejsi sám.
Chtě, nechtě, patříš k masám.
Těm krysám,
čůzám,
hrůzám,
lůzám a
medúzám.
Protože bez nich
sviní,
bys nebyl ty.
Kuj železo, dokud je žhavé.
Nediv se, že je lidstvo žravé.
Dostávat kladivem do hlavy
je důvod, proč jsme tak svéhlaví.