Embedded Files
Výživa, vnímání chutí a riziko rakoviny
Výživa, vnímání chutí a riziko rakoviny
Skutečnost, že složení stravy ovlivňuje lidské zdraví, asi není potřeba nikomu připomínat. Většina lidí však tuto souvislost pravděpodobně vnímá především ve spojení s kardiovaskulárními onemocněními, problémy souvisejícími se zažíváním a metabolismem, případně s obezitou. Neméně důležitá souvislost s výživou však existuje i u výskytu rakoviny.
U rakoviny tlustého střeva a konečníku (tj. kolorektálního karcinomu, CRC) studie popisují vyšší riziko spojené s konzumací červeného masa, zpracovaných masných výrobků a alkoholu. Naopak vláknina, ryby, česnek a další zelenina nebo mléčné a na vápník bohaté potraviny působí příznivě (1, 2, 3, 4).
Potraviny, které jíme, nás mohou ovlivňovat dvojím způsobem. Jednak přímo, když na naše tělo působí látky v potravě obsažené (ať už ve své původní podobě, nebo po úpravě naším metabolismem). Příkladem takovéhoto působení mohou být například antioxidanty, které zabraňují tomu, aby byla naše DNA poškozována volnými radikály. Zvýšený přísun antioxidantů v potravě ve studiích skutečně vedl k větší odolnosti DNA (5, 6). Vzhledem k tomu, že nějaká forma poškození DNA stojí na začátku každého rakovinového bujení, není takováto zvýšená ochrana rozhodně na škodu. Druhá forma působení potravy na naše zdraví je pak zprostředkovaná střevním mikrobiomem, tedy mikroorganismy žijícími v našich střevech. Složení mikrobiomu na přijímané potravě do značné míry závisí (7, 8). A protože tyto mikroorganismy nejsou jen našimi nečinnými společníky, ale naopak velmi čile zpracovávají a přeměňují látky, se kterými přijdou do kontaktu, může druhové zastoupení mikrobiomu radikálně ovlivnit spektrum látek, které nám tato naše vnitřní „metabolická farma“ servíruje.
Potraviny nám ovšem samozřejmě nedodávají jen potřebné (či nežádoucí) látky, ale zároveň působí i na naše smysly, především chuť. Pochopitelně to není náhoda, protože naše chutě se evolučně vyvíjely právě tak, aby nám nutričně bohaté látky chutnaly (sladké) a potenciálně toxické látky (hořké, často rostlinné alkaloidy) nikoli, a naši předci se tak neotrávili první pěkně barevnou, avšak jedovatou bobulí, kterou našli.
Známé rčení „kolik lidí, tolik chutí“ je však i zde naprosto na místě. Ve vnímání chutí existují nejen subjektivní rozdíly v tom, co kdo vnímá jako příjemné nebo nepříjemné (podobně jako obraz se někomu líbí a jinému nikoli), ale také zcela objektivní rozdíly ve schopnosti jisté chuťové vjemy vůbec zaznamenat (stejně jako určitou část obrazu nemusí jedinec vůbec vidět kvůli poruše barvocitu nebo barvosleposti). Tyto rozdíly, spočívající zpravidla ve snížené či naopak zvýšené citlivosti k určitým látkám, jsou nejčastěji vrozené a geneticky podmíněné.
V tomto ohledu je asi nejznámější variabilita ve vnímání (pro někoho) hořkých látek PROP (6-n-propylthiouracil) a PTC (phenylthiocarbamide), za kterou je z velké většiny zodpovědný receptor TAS2R38 (9, 10, 11). Gen kódující tento receptor se u lidí vyskytuje ve dvou hlavních variantách, z nichž jedna je spojená se silnějším vnímáním zmíněných hořkých látek PROP a PTC, zatímco druhá naopak s citlivostí sníženou (ale existuje hypotéza, že naopak dokáže rozeznávat jiné, dosud neznámé látky, 11). Od toho, jakou kombinaci těchto variant jedinec od svých rodičů obdrží (tj. genotyp), se pak bude s velkou pravděpodobností odvíjet i jeho výsledná schopnost vnímat PROP a PTC (tj. praktický projev genové výbavy neboli fenotyp). Je tedy nasnadě, že naše schopnost vnímat či naopak tolerovat v potravě určité látky bude spolu s dalšími zřejmými faktory (výchova, životní styl) formovat náš jídelníček, a tak ve výsledku působit na naše zdraví.
Tím to ale nekončí. Chuťové receptory se totiž nenachází jen na našem jazyku. Některé receptory z rodiny TAS2R (kam náleží i výše zmíněný TAS2R38) máme trochu nečekaně i ve svých střevech (12). Naše střevní sliznice je tedy také chuťovým orgánem. Signály, které detekuje, si sice neuvědomujeme, ale náš nervový systém, který je přijímá, může díky nim zahájit obrannou reakci, zpravidla směrující k odbourání či vyloučení problematických látek nebo organismů. Chemický signál detekovaný ve střevech může spouštět i další hormonální či nervové dráhy ovlivňující kalorický příjem, sekreci inzulinu nebo metabolismus. Změny v citlivosti těchto střevních receptorů, které mohou být spojeny i s citlivostí svých tradičně umístěných příbuzných, tak mohou mít za naše zdraví překvapivý vliv – ve studii byla například prokázána souvislost genetické regulace receptoru TAS2R16 s dlouhověkostí (13). Zde může být i spojitost s výše zmiňovaným kolorektálním karcinomem, neboť receptor TAS2R16 je citlivý na salicin – blízký příbuzný účinné látky aspirinu, který riziko CRC snižuje (14).
Použité zdroje:
- T. Chan, E. L. Giovannucci, Gastroenterology 138, 2029 (Jun, 2010). 10.1053/j.gastro.2010.01.057
- D. Joshi et al., Carcinogenesis 30, 472 (Mar, 2009). https://doi.org/10.1093/carcin/bgn260
- N. Murphy et al., PloS one 7, e39361 (2012). https://doi.org/10.1371/journal.pone.0039361
- J. L. Murphy, E. A. Girot, Journal of clinical nursing 22, 1539 (Jun, 2013). https://doi.org/10.1111/jocn.12053
- Hoelzl et al., Mutation research 681, 68 (Jan-Feb, 2009). https://doi.org/10.1016/j.mrrev.2008.07.004
- P. Moller, S. Loft, Free radical biology & medicine 41, 388 (Aug 1, 2006). https://doi.org/10.1016/j.freeradbiomed.2006.04.001
- M. J. Claesson et al., Nature 488, 178 (Aug 9, 2012). https://doi.org/10.1038/nature11319
- L. Kau, P. P. Ahern, N. W. Griffin, A. L. Goodman, J. I. Gordon, Nature 474, 327 (Jun 16, 2011). https://doi.org/10.1038/nature10213
- V. B.Duffy et al., Alcoholism: Clinical and Experimental Research. 28 (11): 1629–37 (May, 2006). https://doi.org/10.1097/01.ALC.0000145789.55183.D4
- Prodi et al., Chemical Senses. 29 (8): 697–702 (Oct 2004). https://doi.org/10.1093/chemse/bjh074
- U. K. Kim, D. Drayna, Clinical Genetics. 67 (4): 275–80 (April 2005). https://doi.org/10.1111/j.1399-0004.2004.00361.x
- Campa et al., BMC Med Genet 11, 88 (2010). https://doi.org/10.1186%2F1471-2350-11-88
- Campa et al., PLoS One 7, e45232 (2012). https://doi.org/10.1371/journal.pone.0045232
- Noreen et al., J Natl Cancer Inst 106, (Jul, 2014). https://doi.org/10.1093/jnci/dju161
Page updated
Google Sites
Report abuse