Maskot

Na maskota nepamatuje žádný organizační řád, žádný soutěžní řád, zpravidla se o něm nikde nezmiňuje ani žádná vnitřní dokumentace skupiny. Na maskota ale pamatují snad všechny mažoretky. Maskot bývá předmětem sporů a dohadů hned při zakládání družstva, zpravidla již ruku v ruce s dohady o názvu skupiny. A stejně jako v případě názvu skupiny je z čeho vybírat prakticky do nekonečna.

Klasickým maskotovým doplňkem skupiny je panenka ve stejném kostýmku. Tomu nelze vytknout vůbec nic. Je ale třeba vzít v úvahu mnohdy terénní podmínky při soutěžích, unavená děvčata upadající v autobusu střídavě do všech forem spánku, od kratičkých mikrospánků až po hluboké svalení se na sedadla. V takových chvílích se spíše než bakelit osvědčuje plyš. Plyšáků máme k dispozici opět nepřeberné množství, že je medvídek nejroztomilejší je zbytečné připomínat, důležitý je vztah mažoretek k maskotovi. A mažoretky stejně jako k medvídkovi nebo pejskovi dokážou přilnout i k plyšové tasemnici.

Maskot, to je především vztah. Správný maskot je také vzpomínka na všechny ty časy nadějí, výzev, proher i vítězství, to jsou vzpomínky na vedra i na lijáky, správný maskot, to je omšelé, mnohokráte přeprané a přešité, zubem času uválené, přesto vnitřně přebohaté duchovní album družstva.

Správný maskot by měl cestovat od mažoretky k mažoretce, z rodiny do rodiny, každé vánoce být u někoho jiného. A měl by žít tímto způsobem i po zániku skupiny.

A pokud se o maskota poperou doprovodné maminky, není to žádná ostuda.