Svoboda v ODVAZE

Štěstí spočívá ve svobodě a svoboda v odvaze. — Perikles

  • Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. (Tomáš Garrigue Masaryk)
  • Vy jeden, každý musíme snést mínění druhého. Demokracie znamená diskusi. (Tomáš Garrigue Masaryk)
  • Národ, který málo čte, málo ví. Národ, který málo ví, se špatně rozhoduje – doma, na trhu, u soudu, u volebních uren. Nevzdělaná většina může přehlasovat vzdělanou menšinu – to je velmi nebezpečná stránka demokracie. (Jim Trelease)
  • Několikrát jsem mysleli, že už jsme na konci cesty, a pokaždé jsme shledali, že jsme teprve na začátku. (Ferdinand Peroutka)
  • Masaryk nejednou vysvětloval, že naše otázka je otázkou lidskou. Chtěl tím říct, že nejlepším a vlastně jediným možným národním a státním programem je vytvářet dobré lidské společenství. (Václav Havel)

Žij přítomností, sni o budoucnosti, uč se minulostí

Ponořte se a začtěte se tlakem do obálky.

Na to, aby se dal člověk zkorumpovat totalitou, nemusí žít v totalitní společnosti. PoUhá převaha určitých myšlenek může rozšířit jakousi otravu, která pro literární účely vyřazuje jedno téma za druhým.

— George Orwell

Moderní československé dějiny byly poznamenány hned dvěma totalitními režimy. Konec toho druhého, komunismu, přinesla až sametová revoluce v listopadu 1989. Pro současnou mladou generaci je toto období již faktickou historií. Nenechme to tak. Protože: „Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen ji opakovat".

Filmy, které vypráví a svědčí

Než vůdcové mas uchvátí moc, aby přizpůsobili skutečnost svým lžím, vyznačuje se jejich propaganda nejvyšší pohrdáním fakty jako takovými. — Hannah Arendtová

Metodické listy a workshopy

Žijeme v propojeném světě, globální rozměr je součástí našeho každodenního života. Vzdálené události mají vliv na nás a my máme vliv na události vzdálené. Jedním z projevů této propojenosti, která spojuje blízké a vzdálené, je fakt, že lidé migrují. Uprchlictví a migrace jsou témata, která jsou součástí naší každodennosti. S tématem lidí v pohybu se setkáváme v médiích, při diskuzích s přáteli i rodinou, na sociálních sítích i na řadě dalších míst. Nelze se mu vyhnout. Uprchlictví a migrace je současně příkladem kontroverzního tématu: nedává jasné odpovědi, vzbuzuje silné emoce a rozděluje společnost. V současné době se uprchlictví a migrace stává tématem politickým a ideologickým. V první řadě je to však životní situace a realita milionů lidí. Počet lidí, kteří museli opustit své domovy kvůli konfliktům, perzekucím nebo porušování lidských práv, v posledních letech výrazně roste. V roce 2015 se jednalo o pět milionů lidí, kteří byli nuceni prchat v rámci své země (4,2 mil.) nebo i mimo ni (839 tis.). Celkový počet nuceně vysídlených osob v roce 2015 dosáhl téměř 60 milionů, což znamená 40% nárůst za poslední 3 roky. Tento růstový trend i nadále pokračuje, proto se dá očekávat, že o problematice budeme slýchávat stále častěji. Je tedy důležité, abychom se dokázali v tomto tématu zorientovat a naučili se s ním pracovat. Pokud vycházíme ze základních principů skautingu, je jednou z našich povinností hledat v životě hod‑ noty, které převyšují ty materiální. Dále máme povinnost vůči ostatním, měli bychom usilovat o vzájemné pochopení a spolupráci mezi lidmi, prokazovat úctu a lásku bližním i přírodě kolem nás. V neposlední řadě máme povinnost také sami k sobě, kdy se máme snažit o vlastní rozvoj. Tyto tři základní principy nás vedou k tomu, abychom se tématem uprchlictví a migrace zabývali, a zároveň nám poskytují oporu a východiska pro to, jak s ním pracovat. Tato metodika si klade za cíl skrze podporu práce s tématy uprchlictví a migrace ilustrovat práci s kontroverzními tématy obecně. Opírá se o skautské hodnoty, je ale vedle vedoucích skautských oddílů určena i všem ostatním pedagogům a pedagožkám formálního a neformálního vzdělávání.

Post Bellum je nezisková organizace, která od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. Založila ji skupina českých novinářů a historiků, kteří se potkávali na tiskových konferencích a výročních pietních akcích a byli přesvědčeni, že pamětníci musí dostat příležitost svůj příběh vyprávět vcelku, souvisle a detailně.

Stěžejním projektem Post Bellum se proto stala Paměť národa, sbírka vzpomínek konkrétních osobností, fotografií, deníků a různých archiválií z období totalit 20. století. Dnes sbírka čítá tisíce zpracovaných pamětníků a jako internetový archiv je přístupná široké veřejnosti.

Zahrnuje především vzpomínky válečných veteránů z 2. světové války, přeživších holocaust, odbojářů, vyprávění politických vězňů, představitelů disentu, příběhy novodobých vojenských veteránů, představitelů národnostních menšin, ale také těch, kteří se stali součástí represivních složek totalitních režimů – Státní bezpečnosti, KGB a jiných.


Významné knihy 1918–2017, které vybrali V KnihovnĚ Jiřího maHena v Brně pro Festival Re:publika

1918

Stanislav Kostka NEUMANN (1875-1947): Nové zpěvy

Eduard ŠTORCH (1878-1956): Lovci mamutů

1919

Fráňa ŠRÁMEK (1877-1952): Stříbrný vítr

Rudolf MEDEK (1890 - 1940): Lví srdce

1920

Jiří MAHEN (1882-1939): Měsíc

Jaromír JOHN (1882 - 1952) : Večery na slamníku

1921-1923

Karel ČAPEK (1890-1938): Věc Makropulos

Jaroslav HAŠEK (1983-1923): Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

1922

Jiří WOLKER (1900-1924): Těžká hodina

Eduard BASS (1888 - 1946): Klapzubova jedenáctka

1923

Karel Matěj ČAPEK (1860-1927): Vilém Rozkoč

František LANGER (1880 - 1965) : Velbloud uchem jehly

1924

Bohuslav REYNEK (1892-1971): Had na sněhu

Karel ČAPEK (1890 - 1938): Krakatit

1925

Tomáš Garrigue MASARYK (1850-1937): Světová revoluce

Karel KLOSTERMANN (1848 - 1923): Šumavské povídky

1926

Josef KOPTA (1894-1962): Hlídač č. 47

Vladislav VANČURA (1891 - 1942): Rozmarné léto

1927

Konstantin BIEBL (1898-1951): S lodí, jež dováží čaj a kávu

Vítězslav NEZVAL (1900 - 1958): Akrobat

1928

Ladislav KLÍMA (1878-1928): Utrpení knížete Sternenhocha

Karel ČAPEK (1890 - 1938): Hovory s TGM

1928-1937

F. X. ŠALDA (1867-1937): Šaldův zápisník

1929

Josef ČAPEK (1887-1945): Povídání o pejskovi a kočičce

1930

Jaroslav DURYCH (1886-1962): Bloudění

Josef ČAPEK (1887-1945): Stín kapradiny

1931

Josef VÁCHAL (1884-1969): Šumava umírající a romantická

Karel POLÁČEK (1892 - 1945): Muži v offsidu

1932

Zdeněk NĚMEČEK (1894-1957): New York : zamlženo

Vladislav VANČURA (1891 - 1942): Útěk do Budína

Vilém ZÁVADA (1905 - 1982): Siréna

1933-36

Ferdinand PEROUTKA (1895-1978): Budování státu

1933

Karel ČAPEK (1890 - 1938): Dášenka

1934

Jakub DEML (1878-1961): Zapomenuté světlo

Josef LADA (1887 - 1957): Kocour Mikeš

1935

Jan ČEP (1902-1974): Hranice stínu

Jan WERICH, Jiří VOSKOVEC: Balada z hadrů

1936

Ondřej SEKORA (1899-1967): Ferda Mravenec

1937

Josef LADA (1887-1957): O chytré kmotře lišce

Karel ČAPEK (1890 - 1938): Bílá nemoc

Jan WERICH, Jiří VOSKOVEC:: Těžká Barbora

Jaroslav FOGLAR (1907 - 1999): Hoši od Bobří řeky

1937-1939

Milena JESENSKÁ (1896-1944): Nad naše síly – Češi, Židé a Němci (vydáno 1997)

1938

Jarmila GLAZAROVÁ (1901-1977): Vlčí jáma

Karel ČAPEK (1890 - 1938): Matka

1939

František KOŽÍK (1909-1997): Největší z pierotů

Vladislav VANČURA (1891 - 1942): Obrazy z dějin národa českého

1940

Václav RENČ (1911-1973): Trojzpěvy

Marie MAJEROVÁ (1882 - 1967): Robinsonka

Václav ŘEZÁČ (1901 - 1956): Černé světlo

1941

Jaroslav FOGLAR (1907-1999): Záhada hlavolamu

Ivan BLATNÝ (1919 - 1990): Melancholické procházky

1942

Karel SCHULZ (1899-1943): Kámen a bolest

Zdeněk JIROTKA (1911-2003): Saturnin

1943

Milada SOUČKOVÁ (1899-1983): Škola povídek

František HRUBÍN (1910 - 1971): Říkejte si se mnou

1944

Jaroslav HAVLÍČEK (1896-1943): Petrolejové lampy

1945

Jiří WEIL (1900-1959): Život s hvězdou

1946

Karel POLÁČEK (1892-1944): Bylo nás pět (vydáno posmrtně)

1947

Ivan BLATNÝ (1919-1990): Jedna, dvě, tři, čtyři, pět

Egon Hostovský: Cizinec hledá byt

1948

Jan HANČ (1916-1963): Události (vydáno posmrtně)

1949

Jiří KOLÁŘ (1914-2002): Očitý svědek (vydáno v samizdatu 1969)

1950

Jaroslav SEIFERT (1901-1986): Píseň o Viktorce

1951

Jan ZAHRADNÍČEK (1905-1960): Znamení moci (vydáno 1990)

Egon Hostovský: Nezvěstný

1952

Jaroslav Seifert: Šel malíř chudě do světa

1953

Vladimír NEFF (1909-1983): Srpnovští páni

Bohumil Říha: O letadélku Káněti

1954

František HALAS (1901-1949): Halas dětem (vydáno posmrtně)

Jaroslav Seifert: Maminka

1955

Ludvík AŠKENAZY (1921-1986): Dětské etudy

Adolf Branald: Dědeček automobil

1956

Eduard VALENTA (1901-1978): Jdi za zeleným světlem

Norbert FRÝD (1913-1976): Krabice živých

Bohumil Hrabal: Hovory lidí

1957

František HRUBÍN (1910-1971): Špalíček pohádek

Vladimír Neff: Sňatky z rozumu

František Halas: A co?

1958

Josef ŠKVORECKÝ (1924-2012): Zbabělci

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

1959

Jiří SUCHÝ (1931): Člověk z půdy

Ivan Vyskočil: Kdyby tisíc klarinetů

1960

Jan SKÁCEL (1922-1989): Co zbylo z anděla

Jan Werich: Fimfárum

1961

Miroslav Holub: Slabikář

1962

Jiří TRNKA (1912-1969): Zahrada

František Hrubín: Romance pro křídlovku

1963

Václav HAVEL (1936-2011): Zahradní slavnost

Bohumil Hrabal: Perličky na dně

1964

Vladimír HOLAN (1905-1980): Noc s Hamletem

Ludvík Souček: Cesty slepých ptáků

1965

Josef TOPOL (1935-2015): Kočka na kolejích

Jan Skácel: Smuténka

1966

Ladislav SMOČEK (1932): Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho

Jan Mukařovský: Studie z estetiky

1967

Ladislav FUKS (1923-1994): Spalovač mrtvol

Milan Kundera: Žert

1968

Arnošt LUSTIG (1926-2011): Hořká vůně mandlí

Milan Kundera: Ptákovina

Jiří Mucha: Studené slunce

1969

Václav HRABĚ (1940-1965): Stop-time (vydáno posmrtně)

Miroslav Švandrlík: Černí baroni

Jiří Šotola: Tovaryšstvo Ježíšovo





1970

Václav ČTVRTEK (1911-1976): Rumcajs

Jan Procházka: Ucho

1971

Josef KOCOUREK (1909-1933): Extáze (vydáno posmrtně)

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

1972

Daisy MRÁZKOVÁ (1923-2016): Haló, Jácíčku!

Jan Otčenášek: Když v ráji pršelo

Zdena Salivarová: Honzlová (vydáno v exilu)

1972-82

Václav ČERNÝ (1905-1987): Paměti (vydáno poprvé v Torontu 1982-83)

1973

Miloslav ŠVANDRLÍK (1932-2009): Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka

Milan Kundera: Život je jinde

1974

Ota PAVEL ( 1930-1973): Jak jsem potkal ryby

Karel Šiktanc: Český orloj (sam.)

Ota Filip: Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (exil.)

1975

Milan UHDE (1936): Balada pro banditu

Václav Čtvrtek: Rumcajs, Manka, Cipísek

Vladimír Páral: radost až do rána

1976

Ivan VYSKOČIL (1929): Malý Alenáš

Milan Kundera: Valčík na rozloučenou

Ferdinand Peroutka: Oblak a valčík

1977

Jiří HUBAČ (1929-2011): Ikarův pád

Josef Škvorecký: Příběh inženýra lidských duší

1978

Vladimír KÖRNER (1939): Údolí včel

1979

Milan KUNDERA (1929): Kniha smíchu a zapomnění (česky vydáno 1981)

Jaroslav Seifert: Deštník z Piccadilly

1980

Karel PECKA (1928-1997): Motáky nezvěstnému (poprvé vydáno v Torontu)

Bohumil Hrabal: Příliš hlučná samota

1981

Ludvík VACULÍK (1926-2015): Český snář

1982

Josef BRUKNER (1932-2015): Obrazárna. Všelijaké malování ke čtení a ke koukání

Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále

1983

František NEPIL (1929-1995) Dobré a ještě lepší jitro

Jaroslav Seifert: Býti básníkem

1984

Milan KUNDERA: Nesnesitelná lehkost bytí (česky Toronto 1985)

1985 Jan PELC (1957-): …a bude hůř (Kolín nad Rýnem)

Ivan Martin Jirous: Magorovy labutí písně (sam.)

1986

Josef HIRŠAL (1920-2003): Vínek vzpomínek

Jan Antonín PITÍNSKÝ (1955): Ananas

Alexandra Berková: Knížka s červeným obalem

1987

Libuše MONÍKOVÁ (1945-1998): Fasáda

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak: Divadlo Járy Cimrmana

Pavel Kohout: Kde je zakopán pes

1988

Jiří MUCHA (1915-1991): Podivné lásky

Milan Uhde: Velice tiché Ave

1989

Václav Dušek: Skleněný golem

Ota Filip: Kavárna Slavia (sam.)

1990

Jiří GRUŠA (1938-2011): Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele

Milan Kundera: Nesmrtelnost

Viktor Fischl: Dvorní šašci

1991

Josef JEDLIČKA (1927-1990): Krev není voda

J. H. Krchovský: Noci, po nichž nepřichází ráno

1991-92

Daniela HODROVÁ (1946): Trýznivé město

1992

Jan ZÁBRANA (1931-1984): Celý život (vydáno posmrtně, 1992, 1993)

Michal AJVAZ (1949): Druhé město

1992-94

Zdeněk SVĚRÁK (1936): Divadlo Járy Cimrmana

Michal Viewegh: Báječná léta pod psa

1993

Karel KOSÍK (1926-2003): Století Markéty Samsové

Vladimír MACURA (1945-1999): Občan Monte Christo

Milan Kundera: Nesmrtelnost

1994

Karel ŠIKTANC (1928): Královské pohádky

Jáchym Topol: Sestra

1995

Vlastimil TŘEŠŇÁK (1950): Klíč je pod rohožkou

Jáchym Topol: Anděl

Jiří Kratochvil: Avion

1996

Lubomír MARTÍNEK (1954): Palimpsest

1997

Josef TOPOL (1935-2015): Básně

Jiří KRATOCHVIL (1940): Nesmrtelný příběh

1998

Ivan Martin JIROUS (1944-2011): Magorova summa

Irena Dousková: Hrdý Budžes

1999

Ivan LANDSMANN (1949-2017): Pestré vrstvy

2000

Zuzana BRABCOVÁ (1959-2015): Rok perel

Ota Filip: Sedmý životopis

2001

Miloš URBAN (1967): Sedmikostelí

Michal AJVAZ (1949): Zlatý věk

Květa Legátová: Želary

2002

Petra HŮLOVÁ (1979): Paměť mojí babičce

Miloslav TOPINKA (1945): Trhlina

Vít Slíva: Bubnování na sudy

Václav CÍLEK (1955): Krajiny vnitřní a vnější

Emil HAKL (1958): O rodičích a dětech

2003

Pavel Juráček: Deník

Tomáš Halík: Oslovit zachea

2004 Jan BALABÁN (1961-2010): Možná že odcházíme

Jan NOVÁK (1953): Zatím dobrý

2005

Petr SÍS (1949): Tibet. Tajemství červené krabičky

Jiří Hájíček: Selský baroko

2006

Václav Havel: Prosím stručně

Pavel Kosatík: Ústně více

Petra Dvořáková: Proměněné sny

2007

Radka DENEMARKOVÁ (1968): Peníze od Hitlera

Jiří Voskovec – Jan Werich: Korespondence I, II (2007 a 2008)

2008

Petr NIKL (1960): Záhádky

Teraza Boučková: Rok kohouta

2009

Pavel ŠRUT (1940): Lichožrouti

Martin RYŠAVÝ (1967): Cesty na Sibiř

2010

Kateřina TUČKOVÁ (1980): Vyhnání Gerty Schnirch

Hana Andronikova: Nebe nemá dno

2011

Ludvík Ambruster: Tokijské květy (v rozhovoru s Alešem Palánem)

Zdeněk Svěrák: Nové povídky

2012

Miloš DOLEŽAL (1970): Jako bychom dnes zemřít měli

Petr Hruška: Darmata

Jan VLADISLAV (1923-2009): Otevřený deník (vydáno posmrtně)

2013

Marek Orko Vácha – Karel Satoria: Život je sacra zajímavej

Zbyněk Hejda: Básně

Jiří Padevět: Průvodce protektorátní Prahou

Zdeněk Svěrák: po strništi bos

2014

Martin REINER (1964) : Básník. Román o Ivanu Blatném

2015

Petr STANČÍK (1968): Mlýn na mumie

Jiří Padevět: Krvavé finále

Anna Bolavá: Do tmy

2016

Jiří HÁJÍČEK (1967): Dešťová hůl

Ladislav Heryán: Exotem na této zemi

2017

Jáchym TOPOL (1962): Citlivý člověk

Alena Mornštajnová: Hana


Kdyby se dnes prezident choval jako Masaryk, byl by ...

Co tedy můžeme dnes pokládat z Masaryka za inspirativní, aniž bychom používali laciné aktualizace a patetické proklamace? Co si kromě jeho rozhodující role při založení a budování státu, který už navíc neexistuje, můžeme dnes připomínat, na co můžeme navazovat?

Je to především jeho pojetí demokracie jako způsobu života. Demokracie není pro Masaryka jen mechanismus politického rozhodování, stanovené zákonné postupy jsou mu jen vnějšími předpoklady pro naplňování vnitřního obsahu demokracie – znamená to vytvoření občanské společnosti, kultivaci každodenních vztahů mezi lidmi, slušnost, schopnost dospívat k občanskému konsensu, který sjednocuje osobní a dílčí zájmy ve prospěch celku, znamená to veřejnou politiku, která vychází z humanitní ideje a lidských a občanských práv a souvisí s řešením otázky sociální, je zaměřena proti autoritářské moci, nekritickému myšlení, zjeveným pravdám, nacionalismu a rasismu, proti neomylnosti, proti byrokracii a proti apolitičnosti občanů.

Za druhé je to jeho aktivismus, který souvisí s jeho realismem. Masaryk nás nenechává v klidu, vyzývá „přičiňme se sami“, volá po drobné práci, po aktivní činnosti, proti pasivitě a pocitům poraženectví, pocitům malosti.

Za třetí je to jeho přístup k úloze vědy, vzdělání a kultury v národním životě. Masaryk nejen zásadním způsobem spoluvytvářel českou politiku, ale od svého příchodu do Prahy také českou vědu. Máme dnes akademii, vědecké časopisy, encyklopedii, překlady, původní monografie, vědecké knihovny, nespočet univerzit místo dvou, po kterých volal.

Pro Masaryka má ale to všechno, věda a vzdělanost význam nikoliv sama pro sebe, ale pro překonávání úpadku všech sfér společenského života. Kritický rozum, vzdělání, moderní věda stojí proti mýtům, pověrám, proti polovzdělanosti, diletantismu, Kocourkovu, Hulvátovu, proti jednostrannému technologickému rozumářství i mýtickému vizionářství, proti ovládání a manipulaci člověka.

[Jan Zouhar: zdroj https://www.online.muni.cz/komentare/6722-vzdelanim-proti-poveram-aneb-co-si-dnes-brat-z-masaryka]


TGM o knihách a četbě

PísnĚ, co mě učil 17. listopad

THE BEST OF CZECH UNDERGROUND

Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možností. — Josef Čapek

Co se týče našich názorů, tvrdíme, že můžeme ručit jen za jejich poctivost a čistotu, nikoliv za jejich neomylnost. — Václav Černý