19. července 2023

Citróny a Rino Pisetta

Po včerejším (víceméně :) odpočinkovém dni to dnes směřovalo k vrcholu ferratové "sekce". Včera jsme se domluvili, že by stála za pokus E-čková ferrata Rino Piseta - i přes varování, že to je jedna z nejobtížnějších ferrat východních Alp (nebo právě proto?) nás lákala. Domluvili jsme se, že ráno uvidíme … Brzy ráno ale vstal jen Michal, tak byla myšlenka rychlého startu (abychom byli na ferratě ještě přes nejhorším vedrem) rychle odmítnuta a nahrazena myšlenkou, že podle bergsteigen.com bude od 15h na ferratě stín (což je v nynějších vedrech kolem 34 st. docela zásadní kritérium) a vydali jsme se na dopolední "leháro" v Limone Sul Garda. To se ukázalo být docela zajímavým městečkem (narodil se tu svatý Daniel Comboni, misionář v Súdánu, 1831 - 1881).

I přes pozdní start jsme byli v kryté garáži a na pláži jedni z prvních , většina tam přicházela teprve kolem poledne, kdy my už jsme se vraceli do apartmánu na rychlý oběd.

Jana už dříve vetovala Marťasovu účast na dnešním "dobrodružství" (se slovy, že on je už "jediný, komu ona ještě velí"), ale oba byli tak laskavi, že nám poskytli doprovod a zejména pozdější velmi důležitý "backup team", který dovezl auto ze Sarche do Ranza (zní to banálně, ale kdo tu horskou cestu zná, ví že to je docela adrenalin, a to i za sucha a když se nemusíte vyhýbat s autobusem; 15 km za cca 25 minut).

Michal, Alča, Lucka a Peťka tedy po zaparkování  v Sarche vyrazili na cca 45 minutovou suťovitou cestu do prudkého kopce na start ferraty.  Pořád jsme lehce nervózně sledovali oblohu (a mobil s předpověďmi), protože místní meteorologové vyhlásili výstrahu před možnými bouřkami; nervozita samozřejmě taky pramenila z nejistoty ohledně našich schopností a mokrá skála by výstup rozhodně neusnadnila.

Důležité ale bylo, že po prvních třech náročných (D,C a E) úsecích je možnost uniknout - Peťka s Luckou nazuly dle doporučení lezečky a šlo jim to hladce; Alče to ale na začátku trochu klouzalo, přesto říkala, že to zvládne a "unikat" nehodlá. Zásadní problémy ani v dalších úsecích ferraty nepřišly (samozřejmě bylo občas potřeba, aby šikovnost nahradily svaly) a když jsme cca v půlce s využitím spoilerů odlovili i místní hodnotnou T5 kešku, tak jsme konečně uvěřili, že to bez větších problémů a v klidu dáme.  Z klidu nás záhy vyvedly temné mraky a zvedající se vítr, tak jsme zrychlili postup a nakonec skoro bez povšimnutí přelezli i zbývající potenciálně náročné úseky. Skvlé bylo i to, že na ferratě jsme za celou dobu nikoho nepotkali.

Na konci ferraty jsme zjistili, že nám ještě chybí docela dost výškových metrů,  ale ty byly už bez drátu a taky obloha se načas uklidnila, tak jsme  za nějakou chvíli mohli pořídit vrcholové fotografie a zamířit do Ranza. Zde patří velký kredit podpůrnému týmu Jany a Marťase, kteří  po návštěvě ledového Lago di Toblino absolvovali cca 500 výškových metrů ze Sarche do Ranza autem, aby nás už v hustém dešti vyzvedli. Po návratu do apartmánu jsme  si pak v bezpečí pevné budovy užívali příchod docela mohutné bouřky.