17. července 2023

První ferratový vrchol a "opuštěné jezero"

Po včerejším ferratovém úvodu a patřičně horké noci (už si ale zvykáme) jsme dnes popojeli k vesničce Drena - těšili jsme se na stinnou a vlhkou ferratu kaňonem  u Rio Sallagoni - v tomto počasí to opravdu bylo moc příjemné.

Jana mezitím zaparkovala na konci ferraty u zříceniny Castello di Drena a šla se projít po okolí.   Ferratu jsme i se dvěma provazovými mostky zvládli docela  rychle (částečně i díky tomu, že její druhá část byla bohužel zavřená a my jsme - na rozdíl od některých jiných - zákaz respektovali).

Potom jsme po úzké silničce přejeli k Lago di Cavedine - podle webu dříve turistická atrakce a dnes opuštěné, ale i zde už je zázemí luxusní restaurace, lehátek apod. vymožeností, navíc s krásnými výhledy na protější hory.  Přístup k jezeru po nepříjemných kamenech ("oblázková pláž" by byl značný eufemismus) a voda dost studená - místní restaurace asi bude mít docela obtížné.

Po poledni jsme se vrátili do Arca, kde jsem se naobědvali v Pizzeria Spaghetteria Moderna a pak se odebrali na siestu. Na večer jsme zvolil dosud nejobtížnější ferratu Monte Albano (C/D) v Mori - trochu jsme váhali, zda na ni brát i Marťase, přece jen má být o dost náročnější než včerejší ferrata v Ballinu, ale po shlédnutí videa jsme to vyhodnotili tak, že by s tím neměl být velký problém. Skála je orientovaná na jih, tak jsme na ni vyrazili až kolem půl šesté večer, kdy by už měla být ve stínu - což bylo výborné rozhodnutí, i tak Michal kompletně propocené triko ždímal. Hned na začátku je (asi jako "prubířský kámen") malá skalka bez jištění, se kterou jsme neměli žádné problémy. Na kolmé stěně jsme si užili nádherné výhledy na městečko pod námi v zapadajícím slunci a nahoře jsme byli před devátou večerní. Nástup i sestup této ferraty byl velmi příjemným, zejména jsme ocenili krásně udržované piknikové místo se záchody i tekoucí pitnou vodou.