Vojtova metoda primárně neučí, nenacvičuje ani netrénuje ?normální" pohybové děje, jako jsou uchopování, vzpřimování a chůze. Vojtova metoda vysílá podněty do mozku a tím aktivuje ?vrozené pohybové vzory". To se projeví jako koordinované pohyby trupu a končetin. Zdravé děti mají již v prvním roce života k dispozici všechny ?stavební kameny" pro vzpřímení a pohyb vpřed - od úchopu přes otáčení a lezení až k samostatné chůzi. Při poruchách centrálního nervového systému (CNS) a pohybového systému, ať už mají jakoukoli příčinu, je spontánní zapojení těchto vrozených pohybových vzorů omezeno.
objevem reflexní lokomoce vyvinul Vojta metodu, která přinejmenším zčásti navrací základní pohybové vzory i lidem s poškozeným CNS a pohybovým systémem. Terapeut musí vyvinout cílený tlak v určitých aktivačních zónách na těle pacienta, a to v polohách na břiše, na zádech anebo na boku. Tento podnět vede u lidí každého věku reflexně ke dvěma pohybovým komplexům, k reflexnímu plazení a reflexnímu otáčení, v nichž jsou obsaženu všechny základní prvky lidského pohybu vpřed. Tyto pohybové komplexy mohou být aktivovány nezávisle na vlili pacienta.
Oba zmíněné pohybové komplex-y obsahují základní prvky každého pohybu vpřed: automatické řízení rovnováhy při pohybu ( ?posturální řízení ). vzpřimování těla a cílené úchopové a krokové pohyby končetin (?fázická hybnost'`). Předpokládáme, že opakovaným vyvoláváním těchto reflexních pohybů dochází v určité míře k uvolnění nebo k vytvoření nových "spojů" ve funkčně blokované nervové síti mezi mozkem a míchou. Výsledkem je, že funkce svalů v oblasti páteře, horních a dolních končetin a obličeje využívané v běžných každodenních činnostech, jsou aktivovány terapií v rámci zmíněných pohybových komplexů. Podle typu diagnózy lze takto dosáhnout určitého zlepšení spontánního pohybu a držení těla. Tím získá pacient s hybným postižením také lepší schopnosti navázání kontaktu a komunikace.