Doteky

Příběh pravdy

Kdo hledá pravdu, hledá Boha. Celý příběh vesmíru je o hledání pravdy. Pravdy, která se skrývá uvnitř světa, a pravdy, která se skrývá uvnitř nás. Pravdy, která se pomalu nechává objevovat a vydává svou krásu.

Kdo pravdu nehledá, ztratil Boha. Ztratil se.

Kdo pravdu miluje, poznává Boha. Poznává ho jako pravdu. A poznává ho jako lásku. Poznává, že láska a pravda jsou spjaty, že poznat pravdu lze jen v lásce a poznat lásku lze jen v pravdě.

Poznává, že dříve než on miloval pravdu, milovala Pravda jeho.

Trojice

Jak vyjádřit osobu, kohosi blízkého. Jak vyjádřit, že vztah k ní a ona sama nejdou oddělit. Jak vyjádřit vztah bytí, bytí jedním ve třech osobách.

Všechny naše opravdové vztahy jsou touhou po sdílení, blízkosti, touhou po bytí jedním. Když moje bytí splyne s bytím milovaného, láska vrcholí, a je naplněna.

Věřím, že toto se děje v Bohu. A věřím, že toto se děje v nebi. Jedno bytí, v mnoha osobách.

...

Vztah, zájem Boha o člověka je vždy v řádu bytí. Je velkým hříchem vztahovat se k druhému povrchně, jako k objektu, nevnímat jeho bytí (a je taktéž velkým hříchem vztahovat se takto k Bohu). Bytí moje a bytí druhého (a bytí Boha) je za všech světských starostí vždy důležitější než ony starosti.

Vztah bytí je vždy něco jemného, ba něžného, vyžaduje otevřít své bytí, vyžaduje důvěru. Jaký je tedy Bůh? Otevřený. Má v nás důvěru. Pokud i já získám důvěru, a otevřu své bytí, tehdy vejde, a budeme jeden.

Nebe začíná na zemi.

Ty a já

Ty jsi, Pane, moje dobro, zpívá se v žalmu.

Ohromen umlkám, když začínám tušit, že i já(!) jsem Tvoje dobro..... Začínám tušit, proč opouštíš všechno a jdeš hledat jednu ztracenou.....

Pokání

Má vina. Jak prosté a vlastně i snadné. Uznat, navzdory všem objektivním i subjektivním polehčujícím okolnostem, je to má vina. Přijmout odpovědnost. Bez stínu snahy o obhajobu, zeslabení, přenesení. Je to má vina. Stát v pravdě je snadné. Stát v pravdě je osvobozující. Kdo vyhlásil, že člověk nesmí nic zavinit? Nikdo. Kdo vyhlásil, že vina bude odpuštěna? Mistr a Pán.

Sebedarování

Bratři! Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. /Řím 14,7-9/

Sebedarování. Jak nalézt smysl, radost, pokoj, štěstí. On, první se daruje a ukazuje cestu. Vše, co mám, vše, kým jsem, může být darováno. A vše darované se zázračně vrací zpět jako radost a pokoj, pocit smyslu, štěstí. Protože jsme Božím obrazem, může nás naplnit jen to, co Boha samotného. A Bůh je plnost lásky. A láska je sebedarování.

Darované je aktem darování proměněno. Jako se darovaná hostie s vínem vrací zpět podstatně proměněna, je Bohu darovaný život proměněn v podstatě. Stává se svatý, patřící Bohu, naplněný Božím Duchem. Stává se přítomností Boží ve světě, stejně jako proměněná hostie.

Eucharistickou modlitbu kněze při liturgii je možné vztáhnout i na sebe, na své tělo a svou krev, na svůj život. Tehdy i mé tělo, má krev se stanou tělem a krví Kristovou, můj život Jeho přítomností. Projevem Boží přítomnosti může být hluboký pokoj, vděčná radost. Jednota. Smíření.

„aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými“ ... zvláštní Pán, který se stává Pánem jen z vůle svého věřícího, který každý jeden musí sám svolit, uvěřit Jemu, a dát se Jemu. Jeho jedinou mocí je kříž. Jeho jedinou mocí je sebedarování.

Být spolu

Být spolu. Při modlitbě nebo meditaci nejde ani tak o to být extrémně soustředěný. Jde o to být přítomný. Protože On je uvnitř. On chce hlavně být. Být spolu.

Být spolu s Ním je zkušenost pokoje. Ticho venku i uvnitř. Temná a tichá láska. Přítomná láska. Teď a tady. S Tebou...

Pojď za mnou

Říkáš: „Pojď za mnou.“

Ale ty se necháváš rozlámat a rozdat ...

... v každém je kousek tebe.

A, v každém kousku jsi, celý.

Jsi

Svítíš mi na cestu, vedeš mě po své cestě, když bloudím, najdeš mě, když zoufám, probiješ se ke mně. Jsi vždy a všude blízko, i když na Tebe zapomenu. Jsi můj Bůh. Jsi můj Pán. Jsi můj. Jsi. A Tobě patřím. V Tobě i já jsem. V Tobě všichni jsme. Jsme, protože Ty jsi. Jsi. Jsi bytí samo. Bytí, kterým všichni jsme. Jak jsme Ti blízko, dotýkáme se Tě celou svou bytostí. A pokud Tě milujeme, máme všechno. Všechno. Trvale proniknuti milovaným, trvale a navždy blízkým. Nebe, už teď.

Eucharistie

Eucharistie. Kde se vlévá Bůh do našeho světa. Pravda se prolamuje do skutečnosti.

Cesta

Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. /Jan 14,6/

Ježíš je cesta sebedarování. Jakýkoliv život je, cesta sebedarování, cesta bytí pro druhé a pro Boha je vždy otevřená. A je vždy spásná. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. /Mt 16,25/

Sebedarování je vrcholný akt svobody. Je však dlouhodobě možné, jen přijímám-li trvale sebedarování Ježíšovo. Láska nemůže jen dávat. Musí též přijímat. Jako Ježíš přijímá lásku Otcovu.

Nakolik se staneme darem pro druhé a darem pro Boha, natolik se dotkneme Božského v nás, pravdy v nás, probudíme skutečný život, jak jej Bůh pro nás zamýšlel. Tehdy nalezneme pokoj a radost, z naplnění a posvěcení.

Bůh nás miluje, ať jsme, jací jsme. Ale to, jak jsme, určuje, jak budeme Boha zakoušet. Kdo se Bohu daruje, toho Bůh může přijmout, a kdo Boha přijímá, tomu se Bůh může darovat. Podobně jako snoubenci. Zažijí lásku. Živou a pravou, ohnivou lásku. Radost jeden ze druhého. Extázi spojení, jednoty. Bytí jeden pro druhého. Patření si jeden druhému. Ano. Takový může být vztah s Bohem.

Ježíš je cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než Jeho cestou.

Tady jsem

Tady jsem. Tak odpovídá Samuel i Abrahám na Boží volání. Tady jsem. Jsem přítomný. Nežiju v minulosti, nevracím se k ní. A nežiju ani v budoucnosti, žádné budu šťastný až. S Bohem se můžu setkat pouze teď. Bůh je teď. ... Tady jsem. Připravený slyšet, pozorný, otevřený. Teď a tady. Bůh je na dně našeho bytí. Bytí je, trvá v teď.

Být pravdivý

Modlitba učí pravdivosti. Co skrývat před Tebou, který víš všechno?

A který přesto mě přijímáš, nesoudíš, miluješ?

Pokoj

Pokoj. Vědomí důvěry, že jsem v náručí. Že všechny situace mají pokračování, další krok, který se otevře v pravý čas. Vědomí Tvojí blízkosti. Vždy a všude. Ať bloudím nebo hledám. A taky, vědomí, že jsi tam i pro ostatní. Máš další krok i pro ně. Jsi i jim blízko, i když o tom třeba neví.

První, cos řekl apoštolům po vzkříšení, bylo: "Pokoj vám!"  K čemu je víra? Najít pokoj. Najít radost. Najít blízkost. Najít Tebe.

Lukáš 6,36-37

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.

Bližní

Jako já mám lásku v sobě, máš ji i ty. A každý. Někdo o ní ví, někdo ji má hluboko pod nánosy. V tomto jsme si blízcí. To je smysl Ježíšových slov o posledním soudu. On je ta láska.

Vnímejme lásku v druhém.

Těš se

Netěš se na. Těš se z. Tady a teď.

Tady a teď jsi Ty. Ty, který jsi a který chceš být jeden se mnou.

Jedno bytí, jedna láska, jeden Bůh.

Na nic se netěš. Těš se ze svého Boha.

Neboť On je tady a teď. Stále. Zastav, a buď. Tady a teď. Bude tam. Pro tebe.

Přání

Slyšíš naše přání, každý den, stále znovu. Jaké je Tvoje přání?

Abych byl svatý. Abych byl Tvůj. Abych byl pro Tebe.

Hic et nunc

Ty, který jsi blíž než vlastní dech.

Ty, absolutní radost, rozhodl ses bydlet v nás.

V nás, kteří neseme své tady a teď naším světem.

A díváme se všude kolem.

Ale ty jsi uvnitř.

Jsi totiž oním tady a teď.

V Tobě žijeme, pohybujeme se a jsme.

Jak blízko jsi, jak na dosah!

Na vzdálenost myšlenky.

Stačí se zeptat, kde jsem?

Jsem tady a teď.

A koupu se v Tobě.

Jsi absolutní radost.

Jan 17,3

„A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“

V biblickém jazyce sloveso poznat znamená zakusit, sdílet. Když Adam poznal Evu, znamenalo to, že se spolu milovali.

Život věčný je v tom, když se milujete s Bohem. Milujete se tak, že jste jedno bytí, sdílíte se v absolutní lásce.

Peklo

Jsou otevřené jen dvě cesty - život věčný, nebo věčná smrt.

Immanuel

A najednou jsem pochopil. Modlíš se se mnou. Spolu stojíme před Otcem.

Jak blíž mi ještě můžeš být? Jak niterněji se můžeme sdílet? Jak ještě mi neseš pokoj?

Modlíš se se mnou.

Láska

Láska. Být spolu. Sdílet se. Dát se. A jako drahocenný poklad přijmout.

Ten poklad má každý. Srdce. Ten tajemný zdroj uprostřed našeho bytí. Srdce toužící se sdílet. Být jedno s druhým srdcem, patřit. Vystavit se, riskovat, odevzdat se nechráněné, v naprosté důvěře i nezničitelné naději. Vrcholem lásky je spojení bytí. Bytí těch dvou je jedno bytí. Překvapivě, teprve toto spojení umožňuje bezpodmínečně milovat. Bez postranních úmyslů. Milovat všechno a všechny. Srdce je naplněno, nic dalšího už nežádá. Je svobodné. Tady začíná duchovní láska, láska světců. Být jedno se vším. A nic nežádat. Být jedno s Ním.

Když se Ježíš v Janově evangeliu loučí, krátce před smrtí, říká učedníkům, a prosí a modlí se za ně k Otci: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“ /Jan 17, 20-23/

Bytí je jenom jedno. Kdo se k němu probojuje, jedno kudy, skrz druhého nebo skrz Krista, má podíl na spáse. Procitne svobodný.

Dveře

Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti. Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. /Jan 10,9-11/

Dveře je potřeba otevřít. Ty dveře, Kristus, jsou v každém. Dveře, které zvou k otevření, ale které také mohou zůstat celý život zavřené.

Bůh přišel, kam nejdál mohl. Dál už ovšem nejde, nehodlá porušit prostor lidské svobody. Je možné nevybrat si Boha. Ano, je to možné. Bůh nechce loutky. Bůh chce lásku. A láska je možná jen svobodná.

Bůh o lásku bojuje, vší svou mocí, která se však jako příboj zastaví o pobřeží naší svobody.

Někdo otevře ty dveře. Vpustí Boha do svého srdce. Sdílí s ním radost i bolest svého žití. A sdílí s ním radost i bolest jeho bytí. Poznává Boha, ale také sám sebe. Bůh je světlo a pravda. Pomůže odkrýt, co je skryto a brání životu. Bůh umí lásku. Nechce vlastnit. Chce dávat. Chce se dávat.

Život v hojnosti – je život plný láskou. Je život plný Bohem.

Do nebe

1. Miluj pravdu.

2. Tiše si sedni, potmě, vnímej, jak se dívá.

3. Každý den.

4. Modli se, pozvi Ho, buď tam pro něj, nech Jeho být tam pro tebe.

5. Miluj Ho.

6. On tě miloval už dávno.

7. Stanete se jedním, vaše bytí se protne v jedno.

8. Bude tam, každý den.

9. Není nic krásnějšího.

10. Budeš Jeho a On bude tvůj.

služba!

Nechť všechno, co děláš, je služba, projev lásky milujícího vůči milovanému.

Voda, kterou já ti dám

Voda, kterou já ti dám ...   Kdo zažije Boží blízkost, už nežízní po té lidské.

Kdo má blízko k Tobě, má blízko ke každému. Protože Ty jsi blízko ke každému. Celý svět by se změnil, kdyby každý poznal, že ten blízký uvnitř, jsi Ty. Ten blízký, který tiše čeká, nesoudí a miluje, tiše se dívá, s plnou důvěrou ve mne, že svůj život zvládnu, navzdory i díky všem překážkám, slabostem a selháním. Jsi tu. Jediná skutečná jistota. Jediná potřebná jistota.

Jsem

Radost z bytí. Protože jsem. Protože mé jsem roste z Tvého Jsem. Mé jsem je Tvé jsem. Jsem a Ty jsi. Jsme. Jeden.

Sdílení bytí, bytí jedním, dotyk s Tebou. Dotyk celou bytostí. Radost, nepodmíněná, bezmezná radost.

Tvé Jsem jsi Ty sám. Ty, nepodmíněná láska. Ty, Bůh. Odtud ta radost. Radost z bytí, radost z bytí v Tobě.

Jan 13,34

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.

hodnota

Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel ... Ale Ty na to nedbáš. Vidíš ve mně něco cenného, co já sám nedohlédnu, něco, co je hodno Tvé lásky, která si neklade podmínky a nedá se zastavit ani mou bídou ani tou propastí mezi mým lidstvím a Tvým božstvím. Miluješ mě. Přijímáš mě. Miluješ mě ne pro moje zásluhy, ale pro mě samého. Jakou hodnotu mám v Tvých očích. Jakou hodnotu můžu, díky Tobě, mít ve svých očích. Můj Pane.

Domov

Miluj bližního svého.

Miluj znamená také dovol druhému milovat tebe. Dokonce tím lze začít. Nechat se milovat druhým. Pak už snadno se splní ono náročné Miluj!

Nechat se milovat druhým. A (každý) druhý tě miluje, ať už vědomě, nebo duchovně. V nitru jeho bytí je přece Ježíš, a ten tě odtud miluje.

Nechat se milovat druhým, pádná změna pohledu – už to nejsem já, kdo musí dávat, jsem to já, kdo (napřed) dostává.

Nechat se milovat je jako nechat se hřát sluncem. Můj pohled, přístup k druhému, se promění. On je teď zdroj mého dobra. A já se smím stát zdrojem jeho dobra.

Do stejné rovnice lze dosadit místo druhého člověka také sám sebe, dovolit sobě milovat sám sebe. A také lze dosadit Ježíše, Boha samotného.

Takto se mohu ocitnout uprostřed moře lásky ze všech směrů, lásky, která budí radost, existenciální nepodmíněnou radost bytí. Totiž radost, že jsem milován a současně že nedlužím svou lásku nikomu druhému. Radost z jednoty dvou, z jednoty všech, z jednoty s Ním.

Není na světě nic tak naplňujícího jako radost z jednoty nesené láskou. Jednota bytí je náš cíl, domov, kam toužíme dojít. Domov, kde můžeme zůstat. Domov, kde nalezneme pokoj.

Nevěřící ?

Věříš, že tvůj život má smysl?
Věříš, že dostaneš další den, měsíc, rok života?
Věříš, že přežiješ vlastní smrt?

Jsi určitě nevěřící?

Křesťanství a některá další náboženství nazvala ten smysl slovem Bůh.
Křesťanství a židovství věří, že ten smysl lze oslovit a být jím osloven.
Křesťanství věří, že ten smysl přijal naše lidství.

Jestli se ti to zdá neuvěřitelné a šíleně nepravděpodobné, máš pravdu.
Jestli se ti nezdá celý vesmír neuvěřitelný a šíleně nepravděpodobný, otevři oči, a přemýšlej.
Možná pochopíš, že další den, další hodina ani další minuta není danost, ale dar.

Celý život je dar a celý vesmír je dar.
Možná přijde čas, kdy tě začne zajímat Dárce. Třeba když budeš chtít za to všechno někomu projevit vděčnost.
A možná přijdeš na to, že to nejlepší jsi ještě nedostal.

Situace

Ty jsi ve mně. Ale jsem já v Tobě?

Synonyma

Bytí = Láska = Život

Bytí = Pravda = Cesta

Bytí = Bůh = Dar

Pohádka

Láska je bytost, osoba. Osoba, která mě zná, má o mě zájem, chce se se mnou sdílet. Chce se se mnou milovat. Existuje krásnější pohádka?   Ano... Není to pohádka.

Bohatství

To nejdražší, co mám, je tvoje láska, můj Pane.

Renomé

Je třeba pracovat na renomé církve. Aby si lidé při zmínce o církvi řekli: jo to jsou ti blázni, co je zajímá život a vsadili na lásku. Zbožštili lásku, chtějí od života nemožné. Moc jim to nejde, ale jsou paličatí...

/Marek Vácha, Karel Satoria, Život je sacra zajímavej/

Teď a Tady

Nabízím jednu úvahu inspirovanou fyzikálním modelem světa, konkrétně Einsteinovým konceptem časoprostoru.

Podle této teorie, čas je spjatý s prostorem. Mimo prostor čas není. Tedy čas vznikl společně s prostorem v okamžiku velkého třesku. Před třeskem čas nebyl (pokud by slovo „před“ v této větě dávalo smysl, což nedává).

Rozlišujeme Boha a Stvoření. Bůh je mimo prostor, tedy i mimo čas. Ve věčnosti čas neplyne. Zdá se mi nadějná idea věčnosti jako věčného Teď. Bůh je (nebo se děje) neustále Teď. Ostatně i my jsme neustále teď. Naše myšlení umí zpřítomnit budoucnost i minulost, ale fakticky jsme pořád pouze teď. Zdá se mi, že teď je onen bod dotyku mezi Bohem a námi. Možná i něco víc, náš podíl na věčnosti. Nebo jinak, věčné Teď se dotýká celého vesmírného času, celé minulosti, přítomnosti i celé budoucnosti. „Jako bylo na počátku i nyní i vždycky a na věky věků...“

O jeden krok dál. Není analogie tohoto také v prostorové dimenzi? Co je „teď“ pro čas, je „tady“ pro prostor. Možná věčnost je trvalé Tady, trvalá Boží přítomnost. Věčné Tady se dotýká každého vesmírného tady, každého našeho tady, kde každý žijeme. Takto je v našem tady Bůh stále přítomný.

Žijeme v „teď“ a v „tady“. Jak vzkazují mystici, když se nám podaří, v modlitbě, opravdu být teď a tady, nalezneme Boha. Možná Bůh je ono Teď a Tady, kde „žijeme, pohybujeme se a jsme.“ Možná, že naše teď a Boží Teď je jedno a to samé.

Zájmena

Zájmena. On ona ono tamten Vy. Kolik schovávaček, abych se nemusel s druhým setkat... Jediné pravdivé zájmeno je ty. Jsem ochoten sdílet tvůj příběh a současně otvírám svůj příběh tobě. Jedině ty odpovídá důstojnosti člověka. Jedině skrze ty je možná láska. Jedině skrze ty je přístupný On.

křesťan

Jsem vinen. Ale věřím v odpuštění.

Pravda

Pravda se nemá házet na druhého jako kamení. Je třeba ji sdělit tak, aby ji druhý byl schopen přijmout. Pravdu je třeba podat v lásce.

Pravda sama je totiž Bůh sám.

Zpověď

To, co čistí ty naše hříchy, je Tvoje krev.

Nedá se dostatečně poděkovat. Jen s vděčností a úctou přijmout. A jít a už nehřešit.

Nic. Jen Tebe.

„Přišel jsem, abyste měli život, a měli ho v plnosti."

Život v plnosti je život, který sahá až na dno. A na dně je Bůh. Bůh, který dělá jedinou věc. Dává se. Bůh, který nemá nic. Jen sebe. A tak, dává sebe.

Každý, kdo miluje, touží druhému dát sám sebe, patřit mu, dýchat za něj a jej-ji nechat dýchat za sebe.

Vypráví se o sv. Tomáši Akvinském, jednom z největších učenců středověku, tento příběh. Ke konci života jej navštívil Ježíš a ptal se ho, co by si přál za všechno to dobré velké dílo. Tomáš odpověděl: „Nic. Jen Tebe.“ ... Takto prostě pronikl Boží tajemství. Bůh se touží dát. Nic menšího nemá cenu žádat. A nic jiného nemůže život naplnit než Bůh, Láska. Ba co víc, „Sólo Dios basta! (Bůh sám stačí),“ říká sv. Terezie z Ávily. Máš-li Boha, co jiného ještě chtít?

Kdo takto přijme dávajícího se Krista, propadne lásce. A stejně jako Bůh začne i on volat: „Jsem Tvůj.“ ... Patří Bohu a patří si navzájem. Svatý Pavel to popisuje slovy „Nežiju už já, ale žije ve mně Kristus.“ Jste jeden. Proniknuti, prodchnuti Duchem, vnímáte se v každém dechu. ... Milujete se.

Přítel

Bůh se k tobě nesklání za tvé zásluhy.

Dokonce ani za to, jaký jsi.

Ale proto, že jsi.

Nezapomeň

Nezapomeň.

Modlitba je píseň.

Píseň lásky.

On ti šeptá slova, a ty zpíváš ...

Izajáš

Nebude se přít ani rozkřikovat, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas.

Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí,

až dovede právo k vítězství.

A v jeho jménu bude naděje národů.

/Mt 12,19-21/

Smysl

Smysl dává životu úkol. Nejsem vržen nesmyslně do světa. Mám tu úkol, povolání.

Smysl dává životu cíl. Netřeba bezcílně probloumat svěřený čas. Je třeba vykročit, vykročit vstříc Jemu, který volá, vyhlíží a čeká.

Smysl dává životu láska a cesta za láskou. On je tou láskou a je i tou cestou.

Smysl dává životu Bůh.

Ona je On

Naším Bohem je láska. Proto je tak blízko, tak na dosah. Není nic nám tak blízkého jako láska. Nic, co by se nás tak dotýkalo, jako láska. Proto to přikázání, rada na cestu. Miluj. Budeš se dotýkat Bytosti, která chce být jedna s tebou. Chce tě proniknout, celou tvou bytost, dát ti prožít absolutní blízkost, absolutní radost a absolutní pokoj.

Postav svůj život na lásce. Vnímej ji. Vnímej, že ona je On. A je s tebou v nejhlubším nitru tvého já. Stále. Kdekoli a kdykoli. Že je tím hlavním, na čem záleží.

Všechno ostatní ti bude přidáno.

Proč ?

Proč nikdo neví, že Bůh každého hledá ?

Proč nikdo neví, že Bůh touží po naší blízkosti, touží láskou neuhasitelnou ?

Proč nikdo neví, že Bůh jde až na kříž, aby spasil svět ?

Proč nikdo neví, že Bůh se dává, každému, bez zásluh, z milosti, z podstaty ?

Proč nikdo neví, že Bůh zpívá v naší duši, šeptá v našem srdci ?

Proč nikdo neví, že Bůh pláče ?

Proč nikdo neví, že Bůh je ?

Svoboda a odvaha

„Kdo chce svůj život zachránit, ztratí ho. Kdo svůj život ztratí pro mě, nalezne ho.“
/Mt 16,25/

Tato trochu záhadná Ježíšova věta by se dala vyložit takto. Máme lidskou svobodu. Aby svoboda byla naplněna, je potřeba učinit pevné rozhodnutí, a vykročit zvoleným směrem. Tímto je svoboda uplatněna, naplněna a ... v jistém smyslu ztracena. Kdo závazné rozhodnutí nečiní, ve snaze nechat možnosti stále otevřené, riskuje, že svobodu neuplatní nikdy, svoboda přijde vniveč, propadne, bude ztracena.

Kdo se rozhodne svůj život směřovat k dobru, k lásce, (pro věřící: k Bohu, Kristu), shledá, že uplatněná svoboda se promění, roste, otevírá nové, dosud netušené obzory.

Mistři v tomto, řeholníci, kterým dnešní svět tolik nerozumí, dělají přesně toto. Uplatní svobodu, odseknou jiné větve možného, a jdou. Zdánlivě svázáni, omezeni svým závazkem, reálně každým okamžikem, znovu a znovu, naplňují svoji nejhlubší svobodu – vybrat si cíl svého života. A každým dnem jsou Mu blíž.

Lze se rozhodnout i pro jiný směr než dobro. I tam však bohužel platí, že každým dnem jsme svému cíli blíž.

K napsání tohoto textu mě inspirovala kromě zmíněného verše i jedna chystaná svatba a s ní spojené řeči o loučení se svobodou. Opak je pravdou. Svatba je vrcholná oslava svobody. Svoboda vyžaduje odvahu, aby byla naplněna. Odvahu přijmout odpovědnost za svůj život a v případě svatby i odpovědnost za druhého. Takové rozhodnutí je prvním krokem k pravé, živé svobodě, která bude růst celý život.

Popelec

Čiňte pokání. A věřte evangeliu. 

To je slovo na cestu do postní doby, vyslovené knězem při udílení popelce, znamení popelem na čele věřících. To znamení hlásí – jsem hříšný, a potřebuji odpuštění. Při pozorování dlouhého zástupu těch, kteří žádali toto znamení, jsem si vzpomněl na známou východní modlitbu:

Ježíši, Synu živého Boha, smiluj se nade mnou, hříšným.

Tam je to všechno. Evangelium, radostná zvěst o tom, že Bůh se stal člověkem, a o tom, že přijdu-li zpět pravdivý, i když hříšný, budu přijat. Bůh miluje pravdu. Bůh je Pravda. A Bůh miluje mě. Nechal se kvůli mně přitlouct na dřevo.

Iz 1,16-18

Umyjte se čistě! Odstraňte své špatné skutky pryč z mých očí; přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře: hledejte spravedlnost, přispějte utlačenému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy. Nuže, suďme se – praví Hospodin. I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh. I kdyby se červenaly jako purpur, budou jako bílá vlna.

Getsemane

Getsemane

I já se modlím za Tebe, můj Pane, i moje modlitba nechť Ti přidá ten zlomek síly, který ještě chybí, abys dokázal poslechnout. Spasil jsi nás všechny. Spasil jsi nás i díky naší modlitbě, která letí věčností zpět časoprostorem až ke Golgotě, až do Getsemane. Neboť je nás mnoho.

Neseš nás a my neseme Tebe. Jsme jeden, jako Ty s Otcem, my s Tebou. Žehnáš nám a my žehnáme Tobě. Miluješ nás a my milujeme Tebe. To pouto, nezrušitelné pouto, vítězí nad zlým.

Pane náš, modlíme se s Tebou, spolu klečíme před Otcem. A hledáme jeho vůli, uprostřed úzkosti a tmy.

Ty jsi moje dobro

„Miluj bližního, jako sám sebe.“

Ale jak? Někteří bližní jsou opravdu obtížní...

Zkouším následující postup:

1. Přeji ti dobro.

2. Ježíšův řez.

3. Boží pohled.

Jakkoliv zlý někdo může být, jednu moc nemá. Nemůže mě donutit nenávidět. Mohu se vzdát myšlenek na pomstu. Můžu odpouštět. Můžu přát dobro každému.

Ježíš provádí ostrý řez mezi hříšníkem a hříchem. Hřích odmítá, hříšníka miluje. Já můžu udělat totéž, vše, co mi vadí, říznout. Vidět člověka očištěného. A toho mít rád. Vina je tu pořád, ale už nebrání lásce. Není to jen psychologická hra. Dokážu-li mít rád, odbourám svůj podvědomý dluh (lásky) vůči němu a vztah se pročistí a usnadní.

Jsou známá Ježíšova podobenství o ztracené ovci, Bůh opustí všechno, a jde ji hledat. Proč? Protože ji miluje. Bůh celým svým bytím volá: „Chci, abys byla. Ty jsi moje dobro.“ Tohle platí i o mně: já jsem Jeho dobro(!) ... A platí to i o každém: on je Jeho dobro. Když toto vím, můžu přijmout ten Boží postoj k onomu bližnímu – uznat, že „ty jsi moje dobro.“ To je pravá láska. Kdybys nebyl, něco velmi podstatného by mi scházelo.

Maria

Jen málo lidí je schopno pochopit duchovní zkušenost druhého. Zkušenost, kterou tak touží sdílet, protože je tak krásná, hluboká, naplňující, tak dostupná, a přece většině lidí naprosto neznámá. Jeden člověk tu však přece je. Ty, Maria, s tebou se lze sdílet. Neboť tys to vše prožila v takové míře, jak jen je člověk schopen. On, Syn, je plodem tvé lásky k Bohu a Boží lásky k tobě. Duchovní zkušenost, mystický zážitek, je zkušenost lásky s Bohem. Bůh se dává poznat, těm, kdo o to stojí, těm, kdo svolí. Ty jsi svolila a Bůh se stal jedním z nás. Buď zdráva, Maria, milosti plná, požehnaná, pros za nás, hříšné, ale s velkou nadějí, s důvěrou v Boží milost a milosrdenství. Nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Kruh

Ty ses nám daroval. Tedy, ... nám patříš.

Zbývá jen uvěřit, darovat se Tobě, a patřit Tobě. Tehdy se kruh uzavře, život bude naplněn, nebe nalezeno, láska poznána.

Láska je někomu patřit a někoho přijmout.

Náš Mistře, ach!, Tvé učení je tak průzračné.

Mistr Eckhart

Já, kterým se dívám na Tebe, a Tvé já, kterým se díváš Ty na mne, je jedno a to samé já.

Tak blízký jsi.

Pokora

Pravé lásky je schopen jen člověk vnitřně pokorný. Jen pokorný člověk je schopen pravdivě vidět sám sebe a pravdivě vidět druhého. Pravá láska vyrůstá z pravdy.

Ukřižovaný

Ježíši, Pane, trpíš a miluješ, čelíš urážkám, pomluvám, ponížení, nepřijetí, bolesti, odsouzení, zlu. Čelíš a nevracíš. Vše to necháš se svým tělem přibít na kříž. Kolik síly pak v dějinách přinesl tolika lidem pohled na Tvůj kříž. Pohled, který vidí, jak moc, kam až, nás miluješ. Pohled, který vidí, jaký je ten Všemohoucí a Milosrdný náš Bůh. Takový je to Bůh, a v takového Boha je možno uvěřit. Takového Boha je možno milovat. Protože On tak, bez podmínek, miluje nás, mě.

...

Každý má svůj vlastní kříž. Ty mi nabízíš svou blízkost, chceš jej nést se mnou, sdílet svůj a můj kříž. A propojit tak mé dosud absurdní utrpení se smyslem, který nese Tvé utrpení, smyslem, kterým je záchrana a spása člověka, jeho touhy po spravedlnosti, radosti a pokoji, jeho touhy po lásce a naplnění.

...

Stejně jako já se dívám na Tvůj kříž, díváš se i Ty, na mě. Kolik něhy, důvěry ve mě a radosti je v tom pohledu, v pohledu, který prošel peklem. Tvůj pohled je biosféra, ve které můžeme rozkvést, rozkvést do lásky. Tvůj pohled je domov, kde zažíváme blízkost a jsme v bezpečí.

...

Deus caritas est.
Tvůj kříž je úděl lásky, v našem světě.
Tvé vzkříšení je naděje lásky, v našem světě.
Naděje, která nikdy nezemře.

Nablízku

Kdesi, nablízku, je štěstí.

Radost

Bůh odmítá hřích, ale miluje hříšníka. 

Dělej to taky tak. Jinak ztratíš nezkalenou radost. 

Otázky

Proč ses vydal? Proč, vždyť jsi Bůh. Mohl‘s odpustit hřích jen tak? Ztratilo by odpuštění váhu? Je hřích tak těžký? Proč byla nutná oběť? Je pro lásku nutná oběť? Je pro lásku nutné vydat se? Je nutný závažný skutek, který mnoho stojí? Musí láska uzrát v utrpení? Musela i Tvoje láska uzrát v utrpení? Musel jsi i Ty, Láska, uzrát v utrpení? Dal ses nám poznat, skrze kříž? Ty neděláš věci jen pro oko, děláš je z hloubi svého bytí. Vrhl ses do světa jako pochodeň, aby otočila směr dějin? Přišel jsi, aby ses stal a zůstal blízký? Učíš nás lásce? Učíš nás se dávat? Učíš nás nést kříž? Neseš jej s námi? Je Tvůj kříž a můj kříž jeden a tentýž kříž? Otvíráš svým vzkříšením dveře naději? Je utrpení cenou za záchranu mnohých? Je utrpení cenou za mou záchranu? Dáváš utrpení smysl?

Proč jsi v mlčení? Jsou lidská slova příliš úzká? Vyřkl jsi vše svým Slovem, kterým jsi tvořil svět, a které se stalo tělem? Je to Slovo zde, u nás, s námi? Je to Slovo v nás? Nese to Slovo onen smysl, prazákladní smysl, který všichni tušíme?

Proč je vesmír tak velký? Nešlo to jinak? Jsme tu sami? Je to vše jen pro nás? Proč ty gejzíry krásy? Je ve Tvém díle Tvůj obraz? Prý my jsme Tvůj obraz?

Věděl jsi, jací budeme? Přesto jsi nás stvořil? Proč? Je možnost zla danost svobody? Je svoboda podmínkou lásky? Je láska smysl světa? Jsme vydáni všanc zlu? Máš nějaké řešení, cestu dál, pro každého? Má to dobrý konec? Uvidíme tě, ve smrti? A uvidíme své milované?

Prosvítáš z vzácných lidí. Jak se stát takovým? Modlitbou? Věrností? Pravdou? Pokorou? Láskou? Přijdeš, jsi-li zván? Začíná nebe už teď?

... jako sám sebe.

Miluj sám sebe, láskou pravou a hlubokou.