PODVOD STOLETÍ !!
Minulý pátek, dne 26.5.2017, se k nám dostala opravdu velmi zajímavá zpráva. Objevil se u nás jeden z hráčů minulého ročníku Big Brother a to, co nám řekl bylo úchvatné a hnusné dohromady. Jonáš, celým jménem Jonáš Vančura, všechny ohromil svou výpovědí, co se ve skutečnosti děje za „zvřenými dveřmi domu“.
Big Brother je reality show, do které se může přihlásit každý, komu je výše patnácti let. Zdá se to jako „poklidná“ reality show, ve které vítěz obdrží sumu v hodnotě 2.000 korun českých. Cílem hry je dostat se na konec třiatřicátého dne, kde je potřeba přesvědčit porotu, že právě vy jste tím pravým, kdo by měl vyhrát. Mezitím musíte vyházet většinu ostatních a udělat tahy, které vám k výhře pomohou.
Ovšem pravda ja úplně jiná! Big Brother je ve skutečnosti jen krycí název pro organizaci hackerů, kteří pomocí virtuální reality dokáží přenést obraz až do vašich televizorů a vše co v nich vidíte je pouze smyšlené a vytvořené profesionálními hackery z Velké Británie, kterým stojí v čele Tomáš Krška a.k.a. Frankie.
Tito hackeři spolupracují za veliké peníze s překupníky živého masa, kteří poté všechny soutěžící prodávají na orgány, nebo otroky ať už sexuální nebo pracující. Jediný Jonáš se dokázal dostat zpět a zcela vyděšený nám poskytl i interview.
Jonáši, jaké byly tvé první pocity, když jsi se dostal do onoho domu?
Byl jsem nesmírně překvapený a vyděšený. Myslel jsem si, že to bude přepychový dům, jak jsem viděl v televizi, ale všude kolem stála velká obrněná vozidla a týpci s kalachama. Nevěděl jsem, jestli je to vtip, nebo součást hry, ale jen jsem stál s otevřenou pusou.
Viděl jsi někde zbylé soutěžící, nebo jsi tam byl pouze sám?
Neviděl jsem tam nikoho, krom těch ozbrojenců, to mi na tom přišlo asi nejdivnější, jenom se z některých aut ozývaly divné zvuky a zkřeky.
Co se dělo poté? Snažil jsi se utéct, nebo tě hned někdo odchytl a odtáhl pryč?
Na útěk jsem neměl ani ty nejmenší myšlenky. Viděl jsem jak se na mě jeden z těch frajerů upřeně dívá a prst má na spoušti, nechtěl jsem mít v hlavě díru, tak jsem radši jen stál na místě, než si pro mě přišli dva chlápci v bílých pláštích. Bylo to jako v těch hororech a já nevěděl co mám dělat, jen jsem byl děsně vyděšenej, až jsem se pochcal. Poté mě mrdli do jednoho auta, skočili na mě a uspali rajským plynem.
Když jsi se probral, nevíš kde jsi byl nebo co se dělo? Pamatuješ si něco zásadnějšího?
Mám útržky, co se dělo ještě během jízdy, ale to jsou vždy jen detaily, na které nerad vzpomínám.
Notak se nestyď a pověz nám to.
Dobře, ale možná se u toho rozbrečím. Dvakrát jsem se probudil ještě v autě, vždy to bylo jen na deset vteřin přibližně ‘vzlyk‘ a byl jsem nahý, nohy i ruce jsem měl svázané a nade mnou byl nějaký tlustý chlap, co mi… Ne já nemůžu, tohle je na mě moc. (dal se do velikého pláče)
Notak nebreč a buď silný chlap. Co se tedy dělo po příjezdu?
Když jsme přijeli, tak se všichni bavili anglicky, ale jelikož je angličtina můj druhý jazyk a zvládám jí perfektně, tak jsem se dozvěděl, kam jsem se to vlastně dostal. Byli jsme v nějakém feťáckém doupěti nebo v něčem takovém a všude kolem byli svázaní lidé. Přihodili mě k nim a poté přistoupil nějaký šejk, nebo něco tak a nejspíš si měl vybrat jednoho z nás. Hrůza a zděšení mnou proběhlo, když ukázal prstem na mě, ohlížel jsem se, zda-li není někdo vedle, nebo za mnou, ale marně. Chlapi mě vzali, opět se mnou jebli do auta a znovu uspali.
Kam tě dovezli potom? A co se s tebou vlastně stalo?
Když jsem se opět probral, nejspíš jsem byl někdo v Arábii, byl tam obrovské vedro a všude kolem stály mešity. Vedle mě seděl ten šejk a byl na mě opravdu milý, nic po mě nechtěl a bylo mi to opravdu divné. Až o několik hodin později mi došlo, proč jsem tu. Málem dostal infarkt, když jsem na sobě uviděl tu jizvu na levé straně v místě ledvin. Bylo mi jasné, že mi ji vyoperovali a prodali. Tím jsem se tedy stal nedobrovolným dárcem orgánů. Nejvíce mě poté vyděsil plánek, na kterém bylo vyfoceno mnoho dalších orgánů a u každého číslo. Bylo nutné jednat a tak jsem se rozhodl utéct v převlečení za velblouda v bedně, která k mému velikému štěstí letěla do Zoo Praha. Naštěstí mě nepoznali a dostal jsem se v bezpečí až sem. Nevím co se stalo s ostatními, ale nejspíš nic dobrého.
Děkuji Jonáši, to je pro zatím vše. Krásný rozhovor
(Jonáš omdlévá)
To je pro Kellyho peprnosti vše.
Loučí se s vám Kelly Kögler.