O Plemeni LAPINKOIRA               About the Finnish Lapphund breed

Lapinkoira 

(anglicky: Finnish Lapphund, finsky: Suomenlapinkoira po česku Finský laponský pes - lapina) je velmi staré finské psí plemeno, které u nás není příliš rozšířené. Lapinkoira je milující a oddaný rodinný pes, který dobře vychází s dětmi a dalšími psy. Vzhledem k tomu, že je to velmi společenský pes, touží být součástí rodiny. Je pro svého pána vždy k dispozici, touží ho potěšit.

Historie

Toto plemeno používali Laponci (neboli Saamové) v oblastech dnešního Finska, Švédska, Norka a Ruska k lovení a hlídání stanů. Po změně životního stylu pak k pasení sobích stád. Pro pochopení charakteru plemene je důležité vědět, že jeho příslušníci museli přežít v extrémně nízkých teplotách, za primitivních podmínek, a tedy museli být velmi odolní. Neměli za úkol stádo hnát, ale udržet pohromadě. Tím se u nich vyvinul silný "shromažďovací" instinkt.

Důležitou vlastností lapinkoiry je trpělivost plynoucí z jejího původního využití. To od ní vyžadovalo dlouhé čekání prokládané krátkou intenzivní činností. V zimě pak jedinci tohoto plemene museli přestát dlouhou dobu nečinnosti.

Lapinkoira sdílela s člověkem silné přírodní pouto. Na rozdíl od plemen psích spřežení, toto pouto člověka jasně stavělo do nadřazené pozice. Lapinkoira milovala lidi a toužila být s nimi.

Jako plemeno bylo uznáno ve Finsku roku 1920. Vyvinula se z něho postupně tři plemena:

• švédský lapphund - má nižší kohoutkovou výšku a je převážně černý;

• lapinporokoira -oproti lapinkoiře má krátkou srst;

• námi popisovaná lapinkoira.

Toto plemeno je rozšířeno ve Finsku, Švédsku, Dánsku a Rusku. Ve Finsku se umísťuje na 6. až 8. místě žebříčku nejoblíbenějších plemen psů. Udržují se zde stále dvě linie: pracovní a výstavní. Proto při hledání štěněte ve Finsku nebuďte překvapeni, když na řadu pracovní narazíte.

Povaha

Lapinkoira se na rozdíl od některých plemen vyznačuje jen malým rozdílem v temperamentu fen a psů. Obě pohlaví jsou přátelská a milá, chtějí sdílet veškeré aktivity se svým pánem. Je to kontaktní pes vhodný pro začátečníky, aktivní seniory i zodpovědné starší děti.

Lapinkoira je milující a oddaný rodinný pes, který dobře vychází s dětmi a dalšími psy. Vzhledem k tomu, že je to velmi společenský pes, touží být součástí rodiny. Je pro svého pána vždy k dispozici, touží ho potěšit.

Nemusíte se obávat nechat ho pohromadě s dítětem. Je to citlivý a jemný společník, trpělivý při společných hrách s dětmi. Když ho hra s dětmi přestane bavit, nebude si jich všímat. Je však nutné po příchodu štěňátka domů naučit děti, jak se mají k pejskovi chovat. Nesmíme nechat děti zneužívat dobrácké povahy lapinkoiry. I tato rasa potřebuje svůj klid a prostor pro odpočinek.

Lapinkoira vás zaujme svou bezkonfliktní povahou. Problémovým situacím a konfrontacím se snaží vyhnout. Naopak přátelskost ocení. Nebuďte proto překvapeni, když volně pobíhající fenka lapinkoiry uvítá každého člověka a psa v dosahu. Se psem, který se s ní chce přátelit, si pohraje. Psa, který projeví nezájem, či dokonce agresivitu, ostentativně ignoruje. Obdobně se bude chovat k přítomným lidem. Pokud na procházce potkáte nějaká zvířata, např. slepice za plotem, bude se s nimi dobře socializovaná lapinkoira chtít kamarádit.

Lapinkoira není hlídacím psem. Když se objeví někdo cizí, ohlásí ho štěkotem, ale nečekejte od svého psa zásah ve prospěch vašeho majetku. U socializované lapinkoiry se nemusíte obávat, že kousne vaši návštěvu. Neprojevuje se obecně ani nadměrným štěkáním. To může nastat pouze ve chvílích nudy a samoty.

Vzhledem k jeho pasteveckým kořenům, inteligenci, aktivitě a dobré pohyblivosti je výborným psem pro agility, obedienci, flyball, frisbee a další psí sporty. Pokud s ním nechcete žádný z těchto sportů provozovat, nesmutněte. Ocení i delší procházky a vaši přítomnost. Nicméně, tak jako každý jiný pes, potřebuje být vychován a je vhodné naučit ho základní poslušnosti. Socializovat a vychovat ho díky jeho bystrosti a sociální inteligenci není nijak náročné. Od mala je vhodné dávat mu náznaky najevo, kdo je pánem, a také být důsledný - ne však tvrdý (to lapinkoira nepotřebuje!). Při výcviku lapinkoiry není vhodné jeden cvik opakovat stále dokola. Je lepší ho opakovat později nebo až další den.

Toto přizpůsobivé plemeno bude díky své touze po kontaktu s rodinou rádo žít v bytě. Jeho původ a hustota srsti jej však spíše předurčují pro ubytování venku s častým kontaktem s rodinou. Pokud ho necháte volně se pohybovat mezi domem a zahradou, bude nejšťastnější. Pozor však, jestli máte v plánu lapinkoiru ubytovanou v bytě nechávat dlouho samotnou. Stane se z ní znuděný, nevybitý pes a může vám začít ničit nábytek. Takový způsob života pro toto aktivní plemeno není vhodný.

Vzhled

Lapinkoira je středně velký pes, který se obecně podobá eurasierům, barevným samojedům. S ohledem na její velikost je lapinkoira silně stavěný pes, což je umocněno bohatou, hustou srstí. Hlava a končetiny vypadají silnější, než ve skutečnosti jsou. Díky srsti vypadá tělo mnohem kulatější. Zejména bohatá a dlouhá srst na hrudníku a na zadní části těla vytváří dojem mohutného psa. Přes silnou stavbu vyzařuje lapinkoira určitou jemnost. Nikdy by neměla budit dojem ostrého a nevrlého psa. Lapinkoira vcelku působí jako klidný pes, který má úctu k člověku. Tato pokora, zřejmá z nesení ocasu, výrazu a pohybu, je zejména patrná u fen.

Lapinkoira je mírně delší než vyšší. Nemá čtvercové proporce. V porovnání s ostatními špici má delší tělo a nižší nohy.

Ocas by měl být nesen nad hřbetem. Je poměrně vysoko nasazený na lehce spadající zádi. Příliš těsně zatočený ocas je nežádoucí. Nicméně nežádoucí je i ocas, který se neohýbá přes záď. Měl by být volný a vyjadřovat náladu psa. Pes, který je klidný, vyrovnaný a stojí v klidu, pravděpodobně ocas spustí dolů. U fen je tento jev ještě častější. Obě pohlaví by se měla při pohybu ocasem dotýkat zad nebo boku. Nemusí být však nesen nad hřbetem těsně, aby se "kůže dotýkala kůže".

Hlava by měla budit jemný dojem. Lapinkoira by měla vypadat jako medvídek, mít něžný výraz. Při pohledu zepředu by měl být obličej kulatý. Čelní rýha mezi očima by měla být dobře zřetelná.

Uši by měly být na špičce mírně zaoblené. Jsou dobře osrstěné a středně veliké. Měly by být vztyčené nebo v polovině přelomené, čímž sklopená část překrývá začátek části vztyčené. Sklopené uši jsou vadné, stejně jako uši moc veliké.

Srst je bohatá, odstávající, hrubá a odolná proti povětrnostním vlivům. U samců je patrnější límec. Krycí srst je rovná, tvrdá. Podsada je měkká, hustá. Vytváří dojem velkého objemu srsti. Krycí srst je někdy zvlněná, což se nepovažuje za vadu, pokud je tvrdá, silná. Silná zvlněná srst je lepší než rovná jemná srst. Krycí srst by neměla být tak dlouhá, aby byla svěšená. Srst na obličeji, čele a nohou je kratší.

Barva srsti je u lapinkoiry různá. Základní barva by měla pokrývat nejméně 51 % psa. Druhá barva (či barvy) je povolena na hlavě, krku, břichu, nohou, chodidlech a ocasu. Nejběžnější barvou je černá, není však upřednostňována. Dále je běžná hnědá a blond. Hnědě zbarvení psi nemohou vytvářet černý pigment. Při častém pobytu na slunci hnědá barva dost bledne. Smetanově zbarvení psi (blond) mohou mít pigment od téměř červeného po téměř bílý.

U lapinkoiry jsou běžné dva druhy pálení:

• hnědé pálení (podobně jako u jiných plemen, např. rotvajlerů) - srst má jednu základní barvu a druhou světlejší barvu na obličeji, hrudníku, nohou a ocasu. Na obličeji je pálení nad očima, na vnitřní straně uší a na tlamě, odkud se rozšiřuje směrem dolů na krk jako bryndák. Barva pálení může být od téměř červené na téměř bílou.

• irské bílé pálení (časté u ovčáckých plemen) - srst má opět jednu základní dominantní barvu (černou, hnědou). Bílá barva se vyskytuje na hrudi, břiše, jako ponožky na nohou, na špičce ocasu, jako límec kolem krku a kolem tlamy, odkud postupuje přes střed tlamy na čelo.

Lapinkoira může být i jednobarevná, bez pálení.

Zbarvení obličeje je libovolné. Pálení může i nemusí být a může se lišit v barvě. U psů s černým zbarvením by okraje očních víček, pysky a čumák měly být černé. U hnědých psů musejí být hnědé. Světlí psi mají často světle zabarvený čumák. Obvyklý je také motýlí nos - butterfly nose. Běžným jevem u tohoto plemena jsou brýle, které jsou tvořeny světlejší barvou chlupů okolo očí. Mohou být velmi nenápadné od pár chloupků po výrazné kruhy.

Finnish Lapphund

Finnish: Suomenlapinkoira in Czech lapinský pes - lapina) is a very old Finnish dog breed, which is not very widespread in our country. The Finnish Lapphund is a loving and devoted family dog that gets along well with children and other dogs. Being a very sociable dog, he longs to be part of the family. He is always available for his master, eager to please him.

History

This breed was used by the Lapps (or Saami) in the areas of present-day Finland, Sweden, Norway and Russia for hunting and guarding tents. After a change of lifestyle, then to grazing reindeer herds. To understand the character of the breed, it is important to know that its members had to survive in extremely low temperatures, under primitive conditions, and therefore had to be very resistant. Their task was not to drive the herd, but to keep it together. This developed a strong "gathering" instinct in them.

An important feature of the lapincoira is the patience resulting from its original use. This required her to wait a long time interspersed with short bursts of intense activity. In winter, individuals of this breed had to endure a long period of inactivity.

Lapinkoira shared a strong natural bond with man. Unlike sled dog breeds, this bond clearly placed humans in a superior position. Lapinkoira loved people and wanted to be with them.

It was recognized as a breed in Finland in 1920. It gradually developed into three breeds:

• Swedish Lapphund - has a lower wither height and is mostly black;

• lapinporokoira (Lapp Reindeer dog or Lapsk Vallhund) - compared to Finnish Lapphund, it has short fur;

• Finnish Lapphund described by us.

This breed is widespread in Finland, Sweden, Denmark and Russia. In Finland, it ranks 6th to 8th in the list of the most popular dog breeds. Two lines are still maintained here: working and exhibition. Therefore, when looking for a puppy in Finland, don't be surprised if you come across a line of work.

Temperament

Unlike some breeds, the Finnish Lapphund is characterized by only a small difference in the temperament of females and dogs. Both sexes are friendly and kind, wanting to share all activities with their master. It is a contact dog suitable for beginners, active seniors and responsible older children.

The Finnish Lapphund is a loving and devoted family dog that gets along well with children and other dogs. Being a very sociable dog, he longs to be part of the family. He is always available for his master, eager to please him.

You don't have to worry about leaving it together with the child. He is a sensitive and gentle companion, patient when playing together with children. When he stops enjoying playing with children, he will not notice them. However, after the puppy comes home, it is necessary to teach the children how to behave with the dog. We must not allow children to abuse the good-natured nature of lapinkoira. Even this race needs its peace and space to rest.

The Finnish Lapphund will impress you with its conflict-free nature. They try to avoid problematic situations and confrontations. On the contrary, they value friendship. Therefore, don't be surprised that a free-running female Finnish Lapphund greets every person and dog within range. She plays with a dog who wants to befriend her. He ostentatiously ignores a dog that shows disinterest or even aggression. He will treat the people present in the same way. If you meet any animals on your walk, for example chickens behind a fence, a well-socialized Finnish Lapphund a will want to make friends with them.

Finnish Lapphund is not a guard dog. When a stranger appears, he will announce him by barking, but do not expect your dog to intervene in favor of your property. With a socialized Finnish Lapphund, you don't have to worry about him biting your visitor. It is not generally manifested by excessive barking either. This can only happen in moments of boredom and solitude.

Due to its herding roots, intelligence, activity and good mobility, it is an excellent dog for agility, obedience, flyball, frisbee and other dog sports. If you don't want to play any of these sports with him, don't worry. He will also appreciate longer walks and your presence. However, like any other dog, it needs to be trained and it is advisable to teach it basic obedience. It is not difficult to socialize and raise him thanks to his quickness and social intelligence. From a young age, it is advisable to let him know who is the boss, and also to be consistent - but not harsh (the Finnish Lapphund doesn't need that!). When training a Finnish Lapphund, it is not advisable to repeat one exercise over and over again. It is better to repeat it later or the next day.

This adaptable breed will enjoy living in an apartment thanks to its desire for family contact. However, its origin and coat density predispose it to outdoor accommodation with frequent contact with the family. If you let him roam freely between the house and the garden, he will be happiest. However, be careful if you plan to leave your Finnish Lapphund alone for a long time. She will become a bored, exhausted dog and may start destroying your furniture. Such a way of life is not suitable for this active breed.

Appearance

The Finnish Lapphund is a medium-sized dog that generally resembles Eurasiers, colored Samoyeds. Considering its size, the Finnish Lapphund is a powerfully built dog, which is enhanced by its rich, dense coat. The head and limbs appear stronger than they actually are. The fur makes the body look much rounder. In particular, the rich and long fur on the chest and on the back of the body creates the impression of a massive dog. Despite the strong build, the Finnish Lapland exudes a certain delicacy. She should never give the impression of a sharp and grumpy dog. On the whole, the Finnish Lapphund seems like a calm dog that respects people. This humility, evident in the carrying of the tail, expression and movement, is especially noticeable in females.

The Finnish Lapphund is slightly longer than it is taller. It does not have square proportions. Compared to other Spitz, it has a longer body and lower legs.

The tail should be carried over the back. It is set quite high on a slightly falling back. A too tightly twisted tail is undesirable. However, a tail that does not bend over the back is also undesirable. It should be free and express the mood of the dog. A dog that is calm, balanced and standing still will probably drop its tail down. In females, this phenomenon is even more common. Both sexes should touch the back or side of the tail when moving. However, it does not have to be worn tightly over the back so that "skin touches skin".

The head should give a gentle impression. The Finnish Lapland should look like a teddy bear, have a gentle expression. When viewed from the front, the face should be round. The frontal furrow between the eyes should be well defined.

The ears should be slightly rounded at the tip. They are well coated and medium in size. They should be upright or folded in half so that the folded part overlaps the beginning of the upright part. Dropped ears are defective, as are ears that are too large.

The coat is rich, standing out, coarse and weather resistant. In males, the collar is more noticeable. The fur is straight, hard. The undercoat is soft, dense. It creates the impression of a large volume of fur. The topcoat is sometimes wavy, which is not considered a defect if it is hard, firm. A thick wavy coat is better than a straight fine coat. The topcoat should not be so long that it hangs down. The fur on the face, forehead and legs is shorter.

The color of the coat is different in the Finnish Lapphund. The base color should cover at least 51% of the dog. A second color (or colors) is allowed on the head, neck, belly, legs, paws and tail. The most common color is black, but it is not preferred. Brown and blonde are also common. Brown dogs cannot produce black pigment. With frequent exposure to the sun, the brown color will fade quite a bit. Cream colored dogs (blonde) can have pigment ranging from almost red to almost white.

Two types of burns are common in the Finnish Lapphund:

• brown tan (similar to other breeds, e.g. Rottweilers) - the coat has one basic color and a second lighter color on the face, chest, legs and tail. There is burning on the face above the eyes, on the inside of the ears, and on the mouth, from where it extends down to the neck like a breastplate. The burning color can range from almost red to almost white.

• Irish white tan (common in herding breeds) - the coat again has one basic dominant color (black, brown). White color occurs on the chest, belly, as socks on the paws, on the tip of the tail, as a collar around the neck and around the muzzle, from where it progresses through the middle of the muzzle to the forehead.

The Finnish Lapphund can also be single-colored, without burning.

The coloring of the face is arbitrary. Burning may or may not be present and may vary in color. In dogs with black coloring, the edges of the eyelids, lips and mouth should be black. Must be brown for brown dogs. Light colored dogs often have a light colored muzzle. A butterfly nose is also common. A common feature of this breed is the glasses, which are formed by the lighter color of the fur around the eyes. They can be very fine from a few hairs to prominent circles.