Historie

Z dávné historie Žitné ulice

Po založení Nového Města v roce 1348 bylo v této ulici prodáváno žito. Za bránou, která ulici uzavírala a která se rovněž jmenovala Žitná, se rozkládala podle jiného výkladu žitná pole.

Novoměstská Žitná ulice (vicus siliginis) tvoří hranici mezi Prahou 1 a Prahou 2. Klesá od Mezibranské ulice až ke Karlovu náměstí. Z levé strany současné Prahy 1 jsou na tuto frekventovanou dopravní tepnu napojeny ulice Vodičkova, Příčná, Školská, Štěpánská, Ve smečkách, Krakovská a Mezibranská. Nahoře byla zakončena Žitnou branou, která byla součástí novoměstského středověkého opevnění, za nímž byla už pole, venkov. I uvnitř hradeb byly v těchto místech převážně zahrady, které vzaly za své až s průmyslovým rozmachem v druhé polovině 19. století. Od 15. až do 18. století byla tato komunikace tvořena vlastně dvěma ulicemi. Od Karlova náměstí ke Štěpánské ulici to byla Žitná, od Štěpánské k Mezibranské to byla ulice Na Rybníčku. Názvem Na Rybníčku byla přejmenována nedaleká Nová Štěpánská (asi 1880), která odbočovala ze Štěpánské kolem rotundy sv. Longina. Spojením původních dvou ulic vznikla v 18. století Žitnobranská (název Žitná tehdy byl přenesen na Myslíkovu, viz Myslíkova) a od roku 1869 pak dnešní Žitná.

Podle dostupné dokumentace byl dům s názvem Palác Edison postaven na dolním rohu Žitné ulice  a ulice Ve Smečkách v roce 1932. Na pozemku dnešního domu byly dva menší obytné domy, ty byly pro novou stavbu zbourány. Takhle vypadala začátkem minulého století Žitná ulice.

Z nedávné historie

 Dům tak jak je v dnešní podobě měl být ukázkovou moderní stavbou nové doby jako jeden z prvních plně elektrizovaných obytných domů na Novém Městě Pražském. Proto již v projektu dostal jméno Palác Edison. Obytný dům o osmi podlažích potřeboval odpovídající základy. Ty byly vyřešeny betonovým podsklepením celé stavební parcely, na něm je položena nosná železobetonová deska, zakrývající i dvůr. Přízemní prostory směrem do ulice byly vyprojektovány jako krámy, s propojením ocelovými schodišti do sklepních prostorů pod nimi, aby je bylo možno využívat jako sklady. Pět poschodí bylo určeno pro byty, v šestém patře byly projektovány ateliéry. Páté a šesté patro ustupuje přilehlým terasám, obklopujícím směrem do obou ulic celý dům. Na ploché střeše byla nástavba pro prádelnu, sušárnu a přilehlé prostory, kudy se také vycházelo na střešní terasu. Nad stropem schodištního prostoru byla kabina pro strojovnu výtahu, spojujícího devět podlaží, od sklepa až po střechu.

            Třicátá léta přinesla první republice postupně se prohlubující hospodářskou krizi. Problémy s financováním způsobily stavbě velké problémy, takže bylo nutné slevit z původního řešení nejmodernějšího domu. Stavba byla financována převážně z úvěrů, které pak nebylo možno umořovat, také i pro přicházející německou okupaci a druhou světovou válku. Dům byl až do znárodnění po roce 1948 v převažujícím vlastnictví peněžních ústavů a posléze státu. V prvních letech po sametové revoluci zůstal dům ještě ve vlastnictví státu, které potom přešlo na magistrát hlavního města Prahy, s pověřením městské části Praha 1 jeho správou. . Začátkem devadesátých let byla učiněna první nabídka k privatizování domu  nájemníkům, ta však měla dvě podmínky: koupě domu jako celku a prodej bez pozemku. Ty vedly k jejímu odmítnutí. Teprve po vydání zákona o privatizaci jednotlivých bytů včetně stavebních pozemků přišla nájemcům bytů nabídka k jejich odkoupení.

Součastnost

Dne 16. října 2003 bylo založeno Společenství vlastníků jednotek. Krámy, několik bytů  a dva ateliéry v domě zůstaly  ve vlastnictví města. V domě je  celkem 41 jednotek, z toho 8 nebytových. Podíl soukromých vlastníků dnes činí 72%. Správou domu je pověřena firma Pragocongress, spol.s r.o. se sídlem  v Praze 1.

            Prvním krokem po privatizaci bylo pojištění domu. Jako naléhavý problém se jevilo omezení spotřeby vody v domě, která v roce 2003 dosahovala až 35 m3 v průměru na den. Původní vodorovné rozvody byly uloženy v betonových podlahách sklepů a velice brzy jsme si ověřili razantní únik z potrubí do země. Proto prvním úkolem byla rekonstrukce vodorovných rozvodů vody ve sklepích, což se realizovalo již v roce 2004. Opakovaným měřením jsme si zjistili, že spotřeba vody tím klesla téměř na jednu třetinu. Hned na to navázala kompletní rekonstrukce svislých rozvodů – stoupaček a odpadů, do všech jednotek byly nainstalovány vodoměry. Průměrná spotřeba se dnes  pohybuje pod 10m3 za den, včetně spotřeby v domě provozované čistírny. Dalším investičním úkolem byla renovace téměř nefunkčního výtahu, byl postaven nový plně automatizovaný. Následovala instalace nového osvětlení schodů a chodeb s pohybovými čidly, zabezpečení domu elektronickými vchody s použitím chipů, rekonstrukce domovních zvonků, přemístění a výměna poštovních schránek, repase oken na schodišti a vymalování domu. To jsme si již museli vypomoci bankovním úvěrem, který jsme také použili pro stavební práce, tj. zateplení štítů od 4. patra a opravu pláště domu do dvora. Mimoto jsme si po dohodě zvýšili zálohy na údržbu a opravy o cca 30%. Hlavní město Praha nám přispělo grantem na opravu nádvorních fasád. Všechny uvedené práce byly provedeny postupně do konce roku 2009.