Čtenář, který si pozorně prohlédl obě Zdeňkovy jízdy, se jistě zeptá, jak dopadl závod ze začátku září. Čtenářovu zvědavost chápeme. Co se dá dělat, bylo to tehdy takhle: krásné poježděníčko v tréninku bylo předehrou k opuštění tratě během závodu pěšmo. Motocykl se zakousnutým řetězem se nedal ani tlačit. Zdeněk musel nejdříve pro nářadí, pak se vrátit na trať pro motorku, na místě kolo uvolnit a v horkém letním vzduchu stroj dotlačit do depa. A to vše v naději, že druhá jízda bude odměnou za utrpení v první rozjížďce. Prasklá, či spíše rozpadlá zapalovací svíčka, je však čímkoli jiným, než odměnou za utrpení. Kuriozita závady, která se na motocyklových soutěžích vyskytuje s pravděpodobností 1: 20 000 000, byla konečným zásahem do dlouhodobých úvah o pokračování v královské kubatuře 250. Ano, dvěpade je sice ta pravá „falťácká“ disciplína, nicméně práce na třistaosmdesátce se již dostaly do nového tempa. Sice Zdeňka letos neuvidíme na strrmém vrchu v Chýnově, zato se můžeme těšit na nové souboje bez děr v plynu. Trochu to vyvolává vzpomínky na čtyřiaosmdesátý, rychlý pohyb z 250 na 350. Tenkrát to byl tah nadmíru úspěšný. Třeba se silniční historie zopakuje v terénu. Držíme palce!
