ROZHOVOR V DĚČÍNSKÉM DENÍKU

Přepis celého nezkráceného rozhovoru najdete níže.Hádám, že Vás, co se týče Aikido, oslovil J. Steklý. Můžete nám přiblížit, jak vůbec vznikl tento oddíl?

Je pravda, že pan Steklý hraje v příběhu vzniku našeho Aikido oddílu důležitou roli. S otázkou vedení vlastního dojo (oddílu) už jsem se vnitřně zabýval delší dobu. Zhruba před dva a půl rokem jsem se setkal s Honzou, se kterým se znám asi tak 20 let ještě z doby, kdy jsem cvičil karate. Bavili jsme se o jeho dojo a mém trénování Aikido. Honza řekl větu, která to vše spustila: “Když člověk něco umí, bylo by dobré, aby si to nenechával pro sebe, ale aby toto umění začal předávat dalším lidem. Jinak by nakonec jeho načerpané znalosti zmizeli společně s ním”. Shodou náhod jsem se s ním poté potkal přesně za rok od našeho minulé setkání a tam jsem mu oznámil, že budu zakládat oddíl Aikido. Honza mi navrhl, že v jeho Karate dojo na Starém Městě v Děčíně jsou ideální podmínky pro výuku bojových umění, a že bych mohl Aikido vyučovat u něj. Příchozí lidé zde mohou na jednom místě studovat Karate nebo Aikido, případně sebeobranu. Rozhodnutí bylo jasné. Rád jsem založil Aikido dojo u člověka, kterého znám tak dlouho, v prostorách, které jsou přímo určené pro výuku bojových umění.

Vedl jste už někdy v minulosti nějakou větší skupinu lidí a předával jim zkušenosti?

Nevím jak velkou skupinu máte na mysli. Povoláním jsem učitel, takže dlouhodobě vedu skupiny o přibližně třiceti lidech. Jestli míříte na výuku Aikido, tak jsem roky působil v ústeckém oddílu Aikido jako jeden z trenérů.

Můžete ve zkratce čtenářům prozradit, co si můžou pod pojmem Aikido představit?

Použil bych otřepaný a velice zjednodušující popis. Aikido je nesoutěžní japonské bojové umění. Vyznačuje se plynulými spirálovitými pohyby, které umožňují co nejefektivněji využít energii útočníkovy akce. Součástí je i trénink s tradičními zbraněmi (dřevěný meč, krátká tyč, můž), dechová a meditační cvičení. Aikido je vhodné pro muže a ženy všech věkových kategorií, protože technika vychází z přirozených pohybů a aktuálních možností každého cvičícího. Studium Aikido bych doporučil především těm, kteří nehledají způsoby rychlého zneškodnění (zranění) protivníka. Aikido se snaží o nalezení ideálního pohybu mezi obráncem a útočníkem, který neskončí destrukcí protivníka. Každopádně existuje mnoho pohledů na Aikido a je důležité, aby si každý udělal svou vlastní představu prostřednictvím své vlastní zkušenosti z tréninků.

Jak jste se vy osobně vůbec k Aikido dostal?

Už od dětství jsem se vždy nějakým způsobem točil kolem asijských témat. Inspirovali mě filmy, kde se objevoval hrdina, který umí nějaké bojové umění. Postupně jsem toužil prozkoumávat vlastně všechno, co se nějak točilo kolem tohoto tématu (pohyb, filozofie, čaj, hudba, apod.). Můj vstup do světa japonských bojových umění byl ve třetí třídě základní školy, kdy jsem nějaký čas chodil na judo. Potom jsem měl období “nindžů a kung-fu”. To jsme s kamarády lítali po lese a cvičili podle vzorů z filmů nebo knih. Zlom nastal asi v mých čtrnácti letech. Začal jsem trénovat karate v oddílu Radima Čejky. Zde jsem se také setkával s Honzou Steklým. Cvičením karate jsem se stále více prokousával k pojetí bojových umění, která by neměla vést k agresi (vytvoření “bojové mašiny”), ale naopak pokoušet se nacházet přístupy, které vedou k etičtějšímu zacházení jak se sebou samým, tak soupeřem. Někdy kolem osmnácti jsem začal paralelně trénovat Karate i Aikido, které mě nakonec úplně “dostalo” a zůstal jsem u něj.

Z jakých zdrojů pro své Aikido čerpáte? Kdo byli vaši učitelé, co Vás inspiruje?

Už sedmým rokem se účastním seminářů s panem Hiroshi Tadou (9. dan; nejvyšší možný technický stupeň), jehož přístup má na mé současné Aikido velký vliv. Každopádně technický základ čerpám od jeho žáka pana Masatomi Ikedy (7. dan), který dnes už bohužel v Evropě nevyučuje a jeho systém převzali jeho přední žáci. Pro Českou republiku jsou to především pan Daniel Vetter (6. dan) a Miroslav Kodym (6. dan), velký přínos má pro mě Aikido Jiřího “Indy” Špikly (2. dan), který je učitelem v ústeckém dojo. Snažím se pohlížet na techniku i prostřednictvím karate, které jsem dělal 4 roky a jiných umění, která jsem vyzkoušel (judo, kung-fu, tai-chi, …).

Jak velkou náborovou kapacitu vlastně máte?

Jde spíše o to, kolik lidí může najednou bezpečně cvičit v prostorách našeho dojo na Starém Městě. Řekl bych, že je reálné, abychom se setkávali na tréninku dospělých do maximálně dvaceti cvičících a na tréninku dětí do zhruba patnácti cvičících.

Na co se můžou případní zájemci těšit a co je vůbec čeká?

V první řadě doufám, že se nám podaří společně vytvořit skvělou skupinu lidí, kteří se budou rádi setkávat v dojo i mimo něj. Co se týká samotného Aikido, tak nabídne zájemci možnost se smysluplně a dlouhodobě zabývat studiem a rozvoji vlastních fyzických i duševních schopností. Nabízí studium boje bez i se zbraněmi, který primárně nevede k agresi nebo destrukci sebe nebo protivníka. Nabízí dechová i meditační cvičení, která přispívají k rozvoji osobnosti (vnitřní vyrovnanost, sebedůvěra, sebeúcta, koncentrace). Co Aikido zájemcům nenabídne jsou úspěchy ze soutěží, medaile, poháry, diplomy. V Aikido totiž neexistují žádné soutěže.

Jak už jsem uvedl v minulé odpovědi. Je důležité, aby si obrázek o Aikido udělal každý sám, proto zvu všechny zájemce na náš nábor v pátek 20. 3. 2015 od 16:30 do tělocvičny Karatedó Steklý na Starém Městě v Děčíně. Jestliže vám termín nevyhovuje, přijďte na jakýkoli jiný trénink. Více informací získáte na našem webu www.aikidodecin.cz.