LUDVÍK KUNDERA 1920–2010

Byl brněnský básník, prozaik, dramatik, editor, výtvarník, publicista a překladatel. Tvorba této téměř až renesanční osobnosti je spjatá s avantgardními směry, především se surrealismem. Ludvik Kundera začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po vpádu okupačních vojsk se jeho rodina stěhuje do Brna, kde přestupuje na Masarykovu univerzitu. Zavřením vysokých škol nastává v jeho životě klíčový zlom, který do značné míry ovlivní jeho pozdější tvorbu.

Z brněnského nádraží (1) odchází do Berlína, ve Špandavě je nucen pracovat jako pomocný dělník ve vojenském skladu. Zpátky do Brna se vrací už před koncem 2. světové války. Žije v Žabovřeskách, takřka v poloilegalitě. V r. 1946 nastupuje do redakce revue Blok, následně pracuje v novinách Rovnost po boku Jana Skácela, později také v časopise Host do domu. Posléze z redakce Hosta do domu odchází a stává se literátem a překladatelem na volné noze. Svým netajeným negativním postojem vůči režimu se periodicky dostává do komplikovaných životních situací. Stejně jako se v brněnských Denisových sadech nebo na Petrově (2) setkávají lidé různých skupin a názorů, byla osobnost Ludvíka Kundery jakýmsi uzlem propojujícím rozličné osobnosti české i zahraniční kulturní sféry.

Kundera byl jedním ze členů tzv. Sdružení Q a jedním ze zakladatelů surrealistické skupiny Ra, která působila od r. 1945 do r. 1949. Silné vztahy udržoval také s Františkem Halasem či Josefem Kainarem. Mimo jiné byl strůjcem básnických setkání v Kunštátu. Tak, jako je Pražský orloj symbolem Prahy, „Brněnský orloj“ na náměstí Svobody (3) se stal symbolem Brna. A právě Brnu je věnována i sbírka Město s prsty XY. Do povědomí české společnosti se dostal Kundera svými rozhlasovými hrami, které byly během 70. let vysílané v Českém rozhlasu (4). Autor se své své dramatické tvorbě nebál dotknout i opomíjených společenských a historických témat, jakým byl například citlivý námět nuceného pracovního nasazení Čechů v Německu během 2. světové války ve hře Totální kuropění.

Za zmínku také stojí, že byl specialistou na dramata Bertolta Brechta, značnou část jeho her přeložil do češtiny. Současně působil i jako dramaturg a překladatel pro Mahenovo divadlo (5). Během normalizace podal výpověď a bylo mu zakázáno publikovat, přesto však v literární činnosti pokračoval. Roku 2007 bylo Ludvíku Kunderovi uděleno Státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění a r. 2009 získal od Nadace Charty 77 Cenu Jaroslava Seiferta za celoživotní literární dílo.

Kompletní procházku s mapou a fotografiemi si můžete stáhnout ZDE.