O farnosti

Úvodem

Vítejte na stránkách farnosti, kde se papír nepoužívá jen na vyplňování úředních lejster, ale občas i na divadelní scénáře.

Pokud hledáte místo, kde vás při vstupu do kostela nikdo nezměří pohledem od hlavy k patě, zda máte správně uvázanou kravatu, a kde děti netuší, že „ticho v kostele“ má být svaté, jste tu správně.

Netvrdíme, že všechny cesty vedou do Železnice (i když Jára Cimrman by k tomu měl jistě co říct), ale v naší farnosti se snažíme, aby Bůh nezůstával jen v archivech, ale byl s námi u jednoho stolu.

Farnost v kostce

I když u nás razíme spíš neformální přístup, pořádek v papírech mít musíme (úřady). Naše farnost nese oficiální název Římskokatolická farnost Železnice.

Naším duchovním je Josef Kordík, člověk, který toho víc nachodil a sbil hřebíkem, než kolik toho naseděl v úřadě. Jako farnost spadáme pod Jičín, takže naším administrátorem je Prokop Tobek. Srdcem naší farnosti je kostel sv. Jiljí v Železnici, ale naše správa sahá i do okolních obcí k dalším kostelům - u sv. Petra a Pavla v Konecchlumí, u sv. Maří Magdalény v Lužanech, v Radimi u sv. Jiří nebo ke kostelu Zvěstování Panny Marie v Úlibicích. Tím ale náš „seznam klíčů“ nekončí, protože se staráme také o kaple sv. Ludmily v Bradlecké Lhotě, Panny Marie Sněžné ve Studeňanech a sv. Petra a Pavla v Soběrazi.

Kde kameny vyprávějí (historie a kostel sv. Jiljí)

Náš kostel sv. Jiljí tu nestojí jen tak pro parádu. Jeho historie sahá až někam k roku 1200, kdy tu stával původní románský chrám sv. Jana Křtitele. Z té doby nám zbyla věž, která pamatuje věci, o kterých se nám ani nesní. Současná barokní podoba je z 18. století a díky skvělé akustice se tu dnes krásně hraje i zpívá.

Zajímavou součástí historie kostela jsou vitráže. Zatímco jiné barokní kostely mají obyčejná skla, Josef se rozhodl, že sv. Jiljí si zaslouží barvy. Prosadil si moderní vitráže, i když se u oficiálních kulatých stolů zvedalo obočí.

Díky jeho tvrdohlavosti (kterou nazýváme vizí) dnes v kostele najdete 8 originálních vitráží, např. sv. Františka, sv. Ludmilu nebo sv. Anežku v podání Andrey a Ivana Komárkových. Jsou to okna do nebe, která tam jsou hlavně pro lidi, ne pro razítka v archivech.

Josef: Farář, který se nevejde do škatulek

Mít za faráře Josefa Kordíka je tak trochu dobrodružství. Není to ten typ kněze, co by se narodil v sakristii.

Za totality: Josef nebyl zrovna kamarád s režimem. Jako signatář Charty 77 a člen ilegální církve věděl, co je to výslech na StB. Když mu vzali „státní souhlas“, živil se jako truhlář. Možná proto má k lidem blíž než k teoretickým poučkám – ví, co je to mít mozoly na rukou.

Vězeňský kaplan: Od roku 1989 působil ve Valdicích. Kdo jiný by dokázal najít boží jiskru i za mřížemi nejpřísnější věznice, než člověk, který sám poznal nesvobodu?

Poutník a autor: Když zrovna neslouží mši nebo neřádí na čtyřkolce, píše knihy. Pokud chcete pochopit, jak přemýšlí, sáhněte po titulech jako Farář na čtyřkolce, Svoboda jít s Bohem nebo provokativní Amatérská teologie. Jako bývalý truhlář ví, že věci se musí osahat a odpracovat. Proto krom sezení nad knihami dokázal v životě sbalit batoh a z domu vyrazit i na tisícikilometrové poutě - do Říma a Santiaga de Compostela.

Život ve farnosti

Tohle je srdce všeho. Nechceme být zavřený klub pro vyvolené. Chceme být skutečně otevřené společenství. Nabízíme prostor pro živou víru. Inovativní? Spíš normální. Hledáme cesty, jak být církví v 21. století. U nás to vypadá třeba takhle:

Děti jsou vítány: Pokud vaše ratolest zrovna testuje hlasivky nebo trénuje sprint kolem oltáře, nikdo se na vás nebude mračit, protože kostel má být živý, ne muzeum. A k tomu, každou neděli je pro ně připravena dětská katecheze.

Kazatelna patří všem: Každých 14 dní u nás místo Josefa káže někdo z farníků nebo farnic, protože věříme, že o Bohu může mluvit každý, kdo má co říct.

Agapé: Po mši se nerozprchneme domů k televizi, ale scházíme se každý týden na faře u jídla a kafe, pohoštění od Marie. Společné sdílení u stolu je pro nás důležité.

Schola a sbor: Naše slavnostní obřady doprovází sbor a pravidelně u nás zní i rytmika (písně J. Svobody, B. Fliedra, Taizé, Adorare nebo dokonce jihoafrické spirituály).

Divadlo Járy Cimrmana: Každý rok nacvičujeme amatérské představení her Járy Cimrmana – tradice, která vznikla jako dárek k Josefovým narozeninám, a už nás nepustila.

Biblické hodiny: Každých 14 dní společně otevíráme Bibli a připravujeme se tak na nedělní liturgii.

Besedy a přednášky: Několikrát do roka zveme zajímavé osobnostmi a necháváme se jimi inspirovat (např. Pavel Hošek, Tomáš Petráček, Michael Martínek, Miloš Doležal či Pavel Vacek)

Tradice, které dýchají: Žijeme tradicemi jako je pouť a posvícení, Noc kostelů, Tříkrálová sbírka nebo roznášení betlémského světla.

Hudba pro všechny: Pořádáme poutní, adventní a vánoční koncerty, kde se potkává hudba klasická s hudbou populární.

Pokud máte cestu kolem, stavte se. A pokud ne, tak aspoň víte, že v Železnici je svět v pořádku, i když v kostele káže truhlář a děti mají dovoleno tahat ho za hábit.

Page updated

Report abuse