Neděle bude pravděpodobně přísná, protože budeme mít za sebou 700 km a dva společenské večery. Takže ti, kteří nepůjdou včas spát, zažijí krušnější momenty. Výhodou návratové čili severní trasy ale je, že její druhou polovinu většina z nás zná zpaměti, protože se v jejím okolí narodili a / nebo v něm strávili mnoho let na motorce či bez ní.
Také proto očekávám, že se k mnou navržené trase ozvou hlasy nevole i vole. Jsem na to připravený a jediné, co bych k tomu dodal, je, že v Bečvárech mě nedávno změřili, takže pokud tamtudy bude někdo chtít jet, tak pak budu na kamery úsekového měření rychlosti dělat stejné posuňky, jako loni ve Vimperku.
Kudy tedy pojdeme? Tudy!
Z ranče vyrazíme "kotěhůlkami" do Ivanovic na Hané, kde překročíme dálnici D1 a zbytek naší cesty až na posledních pár set metrů povede kompletně severně od D1. Cca 40 km od startu dorazíme do Vyškova. Vyškov proslul před cca 10 lety skvělým nealkoholickým pivem. Bohužel se ale ukázalo, že skvěle chutnající vyškovské pivo Alkostop chutnalo skvělo proto, že ve skutečnosti zase tak nealkoholické nebylo. Ale to už je minulost.
Dále bude cesta pokračovat přes Drnovice okolo Macochy, Punkevních jeskyní a podél říčky Punkvy až do Blanska. Drnovice samy o sobě jsou jen maličká víska s cca 2400 obyvateli, ale proslula tím, že se zde hrály evropské poháry ve fotbale. Okolo jejich vesnického stadionu pojedeme, takže kdo bude mít zájem, může drnovickému fotbalu věnovat tichou vzpomínku. Cesta okolo Punkvy pak bude jistě zajímavá, ale protože tam bude všude spousta lidí a aut, nejspíše se pokusíme co nejdříve zmizet a projet Blanskem a okolo Rájce - Jestřebí se přiblížíme k městečku Černá Hora. Do městečka, které se vepsalo do našich pamětí kdysi dobrým, ale po majetkovém vstupu Číňanů postupně horším a horším pivem, se za trest, co s pivem provedli, ani nepodíváme. Místo toho vyrazíme přes Drnovice (což ale nejsou Drnovice, které jsme už projeli) do Kunštátu (což ale není Kunštát, ve kterém se odehrává děj bolševického seriálu Muž na radnici), kde se napojíme na silnici první třídy č.19. Zajímavostí je, že z těchto Drnovic lze odbočit do obce jménem Kunice (což ale nejsou naše Kunice).
Pak už bude naše cesta ubíhat rychle. Brzy se dostaneme do Nového Města na Moravě, které proslulo organizováním biatlonových závodů, ale přitom je to spíš díra po granátu. Odoláme procházce po místní části jménem Zasranec a brzy se dostaneme do Žďáru nad Sázavou. Odtamtud už zbývá jen projet hlavním městem Pribiňáků Přibyslaví a dostaneme se do hlavního města brambor Havlíčkova Brodu.
Havlíčkův Brod je rodištěm mnoha významných osobností. Namátkou jmenujme třeba skvělého skladatele Jana Václava Stamice, hudebníka a entertainera Michala Ambrože, vynikající sportovce bratry Holíkovy nebo sexuální symbol Janu Štefánkovou. A pak také autora těchto stránek, ve kterém se spojily vlastnosti všech těchto uvedených osobností. Havlíčkův Brod je natolik významnou metropolí, že jí bude věnován samostatný výlet, takže na další pikantní detaily si budete muset počkat.
Z Havlíčkova Brodu vyjedeme na Lipnici nad Sázavou, kde si můžeme v Hostinci U České koruny dát oběd. A pokud by náhodou bylo U České koruny plno, pak stačí projet Světlou nad Sázavou, která je proslulá svou ženskou věznicí, a oběd si dát v Ledči nad Sázavou v restauraci u řeky, která má krásný výhled na řeku Sázavu, ledečský hrad a budovu, ve které se natáčel nepříliš kvalitní seriál Odznak Vysočina.
Co bude následovat poté, to se teprve uvidí. Původní návrh byl pokračovat přes Zbraslavice do Uhlířských Janovic, v jejichž okolí vyrůstal Miroslav Vondráček, nicméně Karel Novák přišel s trasou přes Bečváry a Vyžlovku, v jejímž okolí vyrůstal Karel Novák (znalci pak jistě v Bečvárech ocení úsekové měření rychlosti).
Tak jako tak, tato závěrečná pasáž už je všem notoricky známá, takže asi není třeba se o ní příliš rozepisovat. Stejně jako není třeba zdůrazňovat, že koho to přestane bavit, může z Ledče vyrazit směrem k D1, za což bude kromě krásného výhledu na zatopenou vodní nádrž Švihov známou jako Želivka odměněn tím, že bude rychle doma.
Závěr:
Poslední den našeho výletu nebude pro Středočechy žádnou selankou. Pod 250 km se to vymyslet nedá, ani kdyby se jelo po D1. Proto si na nedělní odpoledne a večer nic neplánujte, protože tou dobou buď můžete být ještě na cestě, nebo už doma, ale budete si lízat rány.