I

IN SAECULA SAECULORUM

Na věky věků

→ Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto...[18]

IN SALTU UNO DUOS CAPROS CAPERE (Plautus, Casina 475)

Jedním skokem chytit dva kance

Srov.: Zabít dvě mouchy jednou ranou.

IN SENSU STRICTIORI

V užším smyslu (slova)

IN SILVAM LIGNA FERRE (Horatius, Satiry 1,10,34)

Nosit dříví do lesa

Srov.: Nosit sovy do Athén. → Noctuas Athenas.

IN SITU

Na (svém vlastním) místě

IN SPE

V naději, v budoucnu

IN STATU NASCENDI

Ve stavu vzniku, zrodu

IN STATU QUO ANTE

V dřívějším stavu

Tj. ve stavu, jaký byl až do určitého momentu, časového mezníku.

IN TERRA SUMMUS REX EST HOC TEMPORE NUMMUS (Walther 12 105)

Peníz je nejvyšším králem, ten celému světu teď vládne

IN TERROREM

Pro strach, zastrašení

IN TRANQUILLO QUILIBET GUBERNATOR (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 85,29)

Když je moře klidné, může být kormidelníkem kdokoli

Platí v politice a o řízení státu: v poklidných dobách může vládnout kdokoliv, ale v časech krizových musí vést stát silná osobnost.

IN TRISTIA HILARIS, IN HILARITATE TRISTIS

Ve smutku veselí, ve veselí smutek

Motto italského astronoma a filosofa Giordana Bruna (1548-1600), které uvádí A. Schopenhauer ve druhém díle Světa jako vůle a představy ve stati O géniovi, jakožto výstižné pro popis jaré a zároveň melancholické povahy všech géniů.

IN USUM DELPHINI

Pro potřebu „delfína“

Tj. dauphina, mladého prince, následníka trůnu. V době Ludvíka XIV. tak byl nazýván výbor z antických autorů, pořízený pro mladého prince. Byla vypuštěna všechna místa, která se jevila z výchovných důvodů jako závadná. Užívá se o vydání literárních děl, z nichž bylo většinou z mravních důvodů něco vypuštěno.

IN VESTIMENTIS NON EST MUTATIO MENTIS (Walther 12 139)

Nevyměnil svoji hlavu, kdo objevil se v novém hávu

Přísloví se nás snaží přesvědčit o tom, že není „pravda odvěká, že šaty dělaj člověka“, ani že „podle kabátu se svět měří“, ačkoli to platilo, jak je patrné z jiného přísloví: in vili veste nemo tractatur honeste. Srov.: Člověk zůstane hajzlem, i kdyby se teologie postavila na hlavu (Misantrop, Sentence o lidském smradu); Svině zůstane sviní, by na sobě zlaté sedlo měla. → Ex auro frenum non meliorat equum.[19]

IN VICEM

Střídavě, navzájem

IN VILI VESTE NEMO TRACTATUR HONESTE (Walther 12 141)

S nikým se nejedná čestně, kdo přijde v laciné vestě

IN VINO VERITAS

Ve víně je pravda

Řecký tvar je εν οινω αλήθεια. Velmi staré rčení, známé z řeckých i římských autorů: nejstarší doklad patrně u řeckého básníka Alkaia (7.–6. stol. př. n. l.). Srov. → QUOD IN CORDE SOBRII, ID IN LINGUA EBRII (Walther 25 831) – Co má střízlivý na srdci, má opilec na jazyku.

IN VITRO

Ve skle

Tj. ve skleněné nádobě, ve zkumavce. Pokusy in vitro jsou vědecké experimenty konané mimo živý organismus. Opak → In vivo.

IN VIVO

V živém

Tj. v živém organismu. Pokusy in vivo jsou vědecké experimenty konané buď přímo v živém organismu (též nazývané vivisekce = „řezání do živého“, neboli pokusy na zvířatech, méně často i na lidech). Pokus nebo výzkum in vivo může také znamenat „na živo“, tj. konaný v přirozeném prostředí, mimo laboratoř. Opak → In vitro.

INCIDIT IN FOVEAM, QUISQUIS PRIUS EFFODIT ILLAM (Walther 12 189)

Právě ten do jámy spadne, kdo předtím ji kopal

Biblického původu: qui fodit foveam... Srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo jinému jámu kopá, ten se hodně nadře. → In foveam cecidit...

INCIDIT IN SCYLLAM, QUI VULT VITARE CHARYBDIM (Gautier de Châtillon, Alexandreis 5,301)

Skylla pohltí toho, kdo chtěl se Charybdě vyhnout

Skylla a Charybdis, dvě bájné mořské obludy, číhající každá po jedné straně Messinské úžiny, takže kdo unikne jedné, stane se obětí druhé. Srov.: Tam doráží vlk, zde pes (rčení zmiňuje Horatius, Satiry 2,2); Utéci od tygra ke krokodýlovi (thajské přísloví); Dostal se z deště pod okap; Trefil z bláta do louže; Octnout se mezi dvěma mlýnskými kameny; Dva křesací kameny jiskry dělají. Srov.: Starověké báje a pověsti, kapitoly Odysseova dobrodružství, Aeneovo bloudění a Argonauti. → Inter sacrum saxumque stare.

INCIPE! DIMIDIUM FACTI EST CEPISSE (Walther 12 193)

Začni! Vždyť začátek je už polovic díla

Srov.: S chutí do toho, půl je hotovo. → Fac tantum incipias...[20] → Initia in potestate nostra sunt...

INCREDIBILE DICTU (např. L. Klíma, Sus Triumphans)

Je to k nevíře, neuvěřitelné, ztěží lze tomu věřit

Použito L. Klímou v povídce Sus Triumphans: „Incredibile dictu – tato chátra chce stejná práva, práva s námi, vzdělanými a vysoce postavenými lidmi – není to směšné?“

INCREDULUS ODI (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,187)

Tomu nevěřím a mému vkusu se to příčí

V doslovném překladu: „Nedůvěřiv nenávidím.“

I. N. D. → In nomine Domini (Dei)

INDE DATAE LEGES, NE FIRMIOR OMNIA POSSET (Ovidius, Kalendář 3,279)

Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno

INDE IRAE ET LACRIMAE (Iuvenalis, Satiry 1,168)

Hle, odtud slzy a hněv

Z Iuvenalovy programové satiry. Dotkne-li se satirik toho, co tíží svědomí jeho čtenářů, hned je zle – z toho plyne jejich hněv a pláč. Srov.: Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu! (N. V. Gogol).

INDEX LIBRORUM

Seznam, soupis knih

INDEX LIBRORUM PROHIBITORUM

Seznam, soupis zapovězených knih

Srov.: Dát něco na index = zapovědět, zakázat. → Libri prohibiti.[21]

INDICAT ARTIFICEM RES OPERATA SUUM (Walther 12 236)

Dílo prozradí svého mistra

INDIGNOR, QUANDOQUE BONUS DORMITAT HOMERUS (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,59)

Těžce nesu, že někdy i výtečný Homér si zdřímne

Ani Homérovy verše nejsou vždy dokonalé. Je to ale spíše politování než výtka, a vzápětí Horatius ještě s vtipem sobě vlastním dvojsmyslně dodává: Verum operi longo fas est obrepere somnum – Ale když dílo je dlouhé, může se vloudit i spánek (tj. nejen chybička, ale i nuda).

INERS NEGOTIUM (Seneca Mladší, O krátkosti života 12)

Nečinné (neplodné) zaneprázdnění, zaměstnání

Jde o oxymoron, tj. spojení dvou protikladných slov – nečinná činnost (jiný příklad oxymoronu poskytují obraty Discordia concors nebo Concordia discors). Podobným obratem je i desidiosa occupatio – zahálčivé, nečinné zaměstnání. Seneca kritizuje lidi, kteří se zabývají činností, jež nemá hlubší smysl, kteří tráví život „mezi hřebenem a zrcadlem“, a říká o nich, že jsou nemocní nebo ještě spíše mrtví.

INFANDUM, REGINA, IUBES RENOVARE DOLOREM (Vergilius, Aeneis 2,3)

Kážeš, královno, obnovit bol, jenž je nevýslovný

Z úvodu Aeneova vyprávění o útrapách Trójanů ve válce i při bloudění na moři. K vylíčení těch běd vyzvala Aenea kartáginská královna Dido.

INFANS, QUAMVIS ANGELUS VIDEATUR, VIRGA TAMEN EGET (J. A. Komenský, Informatorium školy mateřské 9,6)

Ačkoli se zdá, že dítě je andílek, přece potřebuje metlu

Srov.: Diligit hic natum...

INFELICES SUNT II, QUI OMNIA SIBI LICERE EXISTIMANT (Ammianus Marcellinus, Dějiny 26,10,12)

Nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že je jim vše dovoleno

Parafráze Ciceronova výroku. Ammianus Marcellinus uvádí: „Císař (míněn Valentinianus I., 364–375) měl totiž sklon páchat bezpráví, a když vyslechl zhoubná udání, bezuzdně jásal nad rozmanitostí poprav, neboť neznal onen Ciceronův výrok, který poučuje, že nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že je jim vše dovoleno.“ Srov. opačné tvrzení: Nešťastní jsou ti, kteří se domnívají, že jim není nic dovoleno (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

INFELIX, NULLI CUIUS SAPIENTIA PRODEST (Walther 12 304)

Nešťastný (má být) ten, jehož moudrost nikomu neprospěje

Srov. opačné tvrzení: Šťastný je ten, kdo nikomu neprospívá (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

INFLAT SE TAMQUAM RANA (Petronius, Zlomky 77)

Nadouvá se jako žába

Obraz převzatý z ezopských bajek (např. Phaedrus, Bajky 1,25 – Žába a vůl). Žába chce být tak velká jako vůl a nafukuje se tak dlouho, až praskne.

INGENIIS STIMULOS SUBDERE FAMA SOLET (Ovidius, Žalozpěvy 5,1,76)

Umělcům věhlas a sláva obvykle pobídku dá

INGENIUM MAGNI LIVOR DETRECTAT HOMERI (Ovidius, Léky proti lásce 365)

Bledá závist i génia velkého Homéra zlehčí

Srov.: „Mohl bych se na počátku obšírně rozepsat o soupeřivosti, závisti, o žlučovité kritice, pomluvách, předpojatosti, o tajných i zřejmých pletichách proti tvé pověsti a o spoustě jiných překážek, jež ti lidská zlomyslnost nastraží pod nohy. Takové překážky se překonávají těžko, často jsou nepřekonatelné, a nejeden spisovatel byl za svého života a dokonce i po smrti okrádán o čest, která mu patří. Protože koho nenávist a závist připravila o věhlas zaživa, ten zůstane ve stínu, odsouzen k zapomenutí i jako mrtvý, a málokdy se stane, že by se jeho sláva zrodila či vynořila z nehybných a němých papírů v době, kdy už se na nich usadil prach. Ale o tom, co dovede lidská zlomyslnost, bylo už napsáno velmi mnoho, stačilo by citovat, a tak to raději ponechám stranou. Chci ti pouze vyložit potíže a překážky, které houževnatě brání ocenění díla i bez zásahu lidské zloby; a takové nehody postihují nejen výjimečně toho či onoho, ale jsou pravidlem téměř u každého velkého spisovatele“ (G. Leopardi, Parini čili O slávě).

INGENS TELUM NECESSITAS

Nutnost je ohromná zbraň

Smysl: Je-li opravdu nezbytné něčeho dosáhnout, nějaké řešení se vždycky najde. Podobné je i Necessitas durum telum – Nutnost je tvrdá zbraň. Obojí je snad vytvořeno na základě Liviova: Necessitas ultimum ac maximum telum est.[22]

INGRATA PATRIA, NE OSSA QUIDEM MEA HABEBIS (Livius, Dějiny 38,53,8)

Nevděčná vlasti, ani mé kosti mít nebudeš

Slova Publia Cornelia Scipiona Staršího, ozdobeného přídomkem Africanus za jeho významné vojenské zásluhy a vítězství nad Hannibalem ve 2. punské válce. Ke konci života byl však obžalován, soudně stíhán, a proto se uchýlil do ústraní.

INGRATUS EST, QUI BENEFICIUM REDDIT SINE USURA (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 81,16)

Nevděčný je ten, kdo vrací dobrodiní bez úroku

Srov.: Benefacta male locata malefacta arbitror;[23] Beneficia donari aut mali aut stulti putant.[24]

INIQUA RARO MAXIMIS VIRTUTIBUS // FORTUNA PARCIT (Seneca Mladší, Šílící Herkules 325–326)

Osud, jenž pouze bezpráví zná, // zřídka se vyhne ctnostem

Srov.: Starověké báje a pověsti, Héráklés / Hercules.

INITIA IN POTESTATE NOSTRA SUNT, DE EVENTU FORTUNA IUDICAT (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 14,14)

(Jenom) začátky jsou v naší moci, o výsledku rozhoduje Štěstěna (osud)

→ Incipe!...

INITIUM EST SALUTIS NOTITIA PECCATI (Seneca Mladší, Listy Luciliovi 28,9)

Začátkem záchrany je (poznání) znalost provinění

Srov.: Stopeni v bahno lžete sobě v hloubi, že jezdíte po zlatých zádech nebeských obláčků, hudbou sfér je zbahnilému sluchu vašemu mlaskot bahna a dechem růží jeho smrad. Schází vám první podmínka polepšení: schopnost uzřít svou špatnost. Kdo ji nemá, je nejnižší vůbec druh člověka (L. Klíma, Lidská tragikomedie).

INIURIAM IPSE FACIAS, UBI NON VINDICES (Publilius Syrus, Myšlenky I 55)

Ty sám ses provinil, když křivdu netrestáš

→ Furti conscius est reus sicut agens.[25]

INIURIARUM REMEDIUM EST OBLIVIO (Publilius Syrus, Myšlenky I 21)

Lékem proti bezpráví je zapomnění

Naproti tomu Eurípidés ústy Hekaby praví: O bezpráví ať nelze mluvit obratně.

INNOCENS CREDIT OMNI VERBO, ASTUTUS CONSIDERAT GRESSUS SUOS (Bible, Starý zákon, Kniha přísloví 14,15)

Prostoduchý člověk uvěří každému slovu, vychytralý zvažuje své kroky

Srov.: Neznalí lidé mohou být snadno donuceni k tomu, aby věřili (Cicero).

INNOCENTIAE PLUS PERICULI QUAM HONORIS EST (Sallustius, Válka s Iugurthou 31,1)

Bezúhonnost přináší více nebezpečí než poct

Srov.: Na vině nezáleží, jde-li komu o moc. Nevinný, který překáží, je horším odpůrcem než zločinec, neboť toho můžeme snadno usvědčit, zatímco nevinný je silný svým vědomímpráva (A. Pludek).

INOPEM ME COPIA FECIT (Ovidius, Proměny 3,466)

Bohatství mě učinilo chudým

Srov.: Moudrého chudoba trýzní méně, než by ho trestalo bohatství. Snesitelnější a snadnější je nabývat než ztrácet (Seneca, O duševním klidu); Dejte mi chudobu, která se raduje z pravého bohatství! (H. D. Thoreau, Walden); Před bídou neochrání nic jistěji než vnitřní bohatství, bohatství ducha (A. Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti).

INOPIAE PAUCA DESUNT, AVARITIAE OMNIA (Publilius Syrus, Myšlenky I 7)

Jen málo chybí nouzi, všechno (chybí) bohatství

Srov.: Samotě chybí mnoho, společnosti všechno (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

I. N. R. I. → Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum

INSANUS MEDIO FLUMINE QUAERIT AQUAM (Propertius, Elegie 1,9,16)

Šílenec po vodě pátrá, i když je uprostřed vln

Srov.: Pro ně je lidmi neobydlená krajina "pustinou". Množství tvorů považují za "nic", za "nikoho". Věta "Jsem v lese sám" je nesmyslná. Je to jako říct "Seděl sám v přeplněném kupé" (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti).

INSIDIAS UNDIQUE IMMINENTES SUBIRE SEMEL SATIUS EST QUAM CAVERE SEMPER (Suetonius, Život božského Iulia 86)

Hrozí-li odevšad nástrahy, má větší cenu se jim jednou postavit, než stále být ve střehu

Srov.: Jestli se nechceš pořád rozčilovat s lidmi, rozčil se jedenkrát (Misantrop, Sentence o lidském smradu). → Cui nolis saepe irasci...[26]

I. N. S. T. → In nomine sanctae Trinitatis

INSTAR OMNIUM

Jako všichni

INSTITIA MATER ARROGANTIAE (Walther 12 483b)

Nevědomost je matkou domýšlivé zpupnosti

Srov.: Každá doba měla a má své výtrysky nejhlubšího hlupství a nejpovrchnější zpupnosti (Misantrop, Rakovina na kůži Země).

INTAMINATIS FULGET HONORIBUS (Horatius, Ódy 3,2,18)

Bez poskvrn zcela, jen pochvalou se skví

U Horatia je to virtus, repulsae nescia sordidae – občanská čest, jež nezná potupné odmítnutí, tj. nemůže odmítnout službu vlasti. Obecně se ale užívá o všem a o každém, kdo je chválen a obdivován.

INTEGER VITAE SCELERISQUE PURUS (Horatius, Ódy 1,22,1)

Bezúhonně žít a zločinu být prost

INTELLIGENTI PAUCA

Chápavému (chytrému) stačí i málo

Tj. málo, aby porozuměl, pochopil. Srov.: Moudrému napověz, hloupému dolož (hloupého trkni). Rčení užito např. Misantropem, Reinlebensborn 13.10.42: Jedna z příčin, proč se stalo starověké Řecko kulturní velmocí, byla ta, že povýšili řemeslo na umění; že nestavěli obyčejné zfušované stavby, ale umělecká díla, která přetrvala věky a která dodnes celý svět obdivuje – kromě křesťanů, kteří je ničili. Řekové byli svým smyslem pro dokonalost pověstní už v tehdejším světě, mezi svými sousedy. A teď si to srovnejte s dneškem a zeptejte se, jaká je naše kultura, co po ní zbude a kam se tím pádem řítí civilizace! INTELLIGENTI PAUCA – Moudrému napověz.

INTELLIGO, UT CREDAM (Thomas Müntzer)

Snažím se pochopit, abych věřil

Srov. opak: Credo, ut intelligam.[27]

INTER ARMA SILENT LEGES (Cicero, Řeč na obranu Milona 4,10)

Uprostřed zbraní zákony mlčí

Když mluví zbraně, tj. ve válce, mlčí, resp. jsou umlčeny zákony. Obměnou Ciceronových slov je i Lucanovo: Leges bello silere coactae – Zákony válkou přinucené mlčet (Farsalské pole 1,277).

INTER ARMA SILENT MUSAE

Uprostřed zbraní mlčí Múzy

Parafráze Ciceronova výroku Inter arma silent leges. Podobně Eurípidés praví, podle Plútarcha, že Arés (bůh války) nepřeje slavnostem. Užito např. K. Krylem v písni Král a klaun: Král do boje táh / do veliké dálky / a s ním do té války / jel na mezku klaun. // Než hledí si stáh / tak z výrazu tváře / bys nepoznal lháře / co zakrývá strach. // Tiše šeptal při té hrůze / inter arma silent Musae / místo zvonku cinkal brněním. // Král do boje táh / do veliké dálky / a s ním do té války / jel na mezku klaun. // Král do boje táh / a sotva se vzdálil / tak vesnice pálil / a dobýval měst. // Klaun v očích měl hněv / když sledoval žháře / jak smývali v páře / prach z rukou a krev. // Tiše šeptal při té hrůze / inter arma silent Musae / místo loutny držel v ruce meč. // Král do boje táh / a sotva se vzdálil / tak vesnice pálil / a dobýval měst. // Král do boje táh / s tou vraždící lůzou / klaun třásl se hrůzou / a odvetu kul. // Když v noci byl klid / tak oklamal stráže / a nemaje páže / sám burcoval lid. // Všude křičel do té hrůzy / ve válce že mlčí Múzy / muži by však mlčet neměli. // Král do boje táh / s tou vraždící lůzou / klaun třásl se hrůzou / a odvetu kul. // Král do boje táh / a v červáncích vlídných / zřel na čele bídných / jak vstříc jde mu klaun. // Když západ pak vzplál / tok potoků temněl / klaun tušení neměl / jak zahynul král. // Kdekdo křičel při té hrůze / inter arma silent Musae / krále z toho strachu trefil šlak / klaun tiše se smál. // A zem žila dále / a neměla krále / klaun na loutnu hrál / klaun na loutnu hrál.

INTER CAECOS REGNAT STRABO (Walther 12 589a)

Mezi slepými šilhavec králem

Podobně i Monoculus inter caecos rex.[28] Srov.: Věci nejsou jak mají být. A tak vládnou oni. Králové to nicméně nejsou. Nejlepší z nejhorších, jednoocí mezi slepými. Nad špatnými vždy budou panovat jiní špatní (Misantrop, Rakovina na kůži Země); Mezi slepými jednooký králem.

INTER CALICEM ET OS MULTA CADUNT (Walther 12 590)

Mezi pohárem a ústy mnoho upadne

Tj. i za tak krátkou chvíli, než doneseš pohár k ústům, se může leccos přihodit. Podobně Multa cadunt inter calicem supremaque labra.[29]

INTER DUOS LITIGANTES GAUDET TERTIUS → Duobus certantibus (litigantibus) tertius gaudet[30]

INTER FINITIMOS VETUS AC ANTIQUA SIMULTAS (Iuvenalis, Satiry 15,33)

Mezi sousedy (vládne) stará, ba prastará zášť

U Iuvenala o sousedních městech, jejichž malicherný spor přerostl v lítý boj a posléze dokonce v kanibalismus.

INTER PARES

Mezi (sobě) rovnými

Srov. použití u F. Nietzsche (Vůle k moci): „Vzájemnost“ je velká sprostota; právě že něco, co činím, nesmí a nemůže být učiněno někým jiným, že nesmí být vyrovnání (leda v nejvybranější sféře sobě rovných, inter pares), že v hlubším smyslu člověk nic nevrací, poněvadž je něčím jedinečným a jenom něco jedinečného činí – toto základní přesvědčení obsahuje důvod aristokratického odlučování od davu, poněvadž dav věří na „rovnost“, a proto také na vyrovnatelnost a „vzájemnost“.

INTER POCULA NON EST DISPUTANDUM (Walther 12 619a)

Při víně se nemají vést spory

Protože duch bývá příliš zatemnělý, aby mohl být přístupný rozumným názorům, a též „opička“ bývá příliš agresívní na pokojné vyřešení sporu.

INTER PYGMEOS NON PUDET ESSE BREVEM (Walther 12 618)

Mezi trpaslíky není hanba být malý

Srov.: Skoro výhradně spočívá velikost ve vědomí, že jsem veliký. Soud „jsem malý“, patří mezi ty, které jsou vždy pravdivé: prostě proto, že pokud tak soudím, jsem trpaslík. Vše, vše hučí do nás od narození: jsi člověk, jsi nicotný atom „lidstva“ (L. Klíma, Lidská tragikomedie). → Inter caecos regnat strabo.

INTER SACRUM SAXUMQUE STARE (Plautus, Zajatci 617)

(Stát) mezi obětníkem a kamenem

Proverbiální rčení vyjadřující bezvýchodné postavení. Obraz převzat z rituálního obřadu, při němž obětní zvíře, jež stojí mezi knězem-obětníkem a kamennou palicí, kterou má být zabito, už nemůže uniknout. Srov.: Octnout se mezi dvěma mlýnskými kameny. → Incidit in Scyllam...

INTER STULTOS REFERATUR (A.-R. Le Sage, Kulhavý ďábel)

Měl by být zanesen mezi blázny

Tak soudí kulhavý ďábel Asmodej o malíři, který se specializoval na ženské podobizny: „Je to dovedný umělec, maluje věrné portréty. Ale nikdy nikomu nelichotí a představuje si, že bude mít úspěch. Inter stultos referatur.“

INTER UTRUMQUE TENE (Ovidius, Proměny 2,140)

Drž se mezi oběma (krajnostmi)

Z příběhu o Faëthontovi: Hélios, bůh Slunce, radí svému synu Faëthontovi, jak má řídit sluneční vůz: ne příliš vysoko, ani příliš nízko, aby žárem neublížil ani zemi ani nebi. Bezpečná je cesta středem. Obecně se rčení užívá o zlaté střední cestě. → Medio tutissimus ibis.

INTER VEPRES ROSAE NASCUNTUR (Ammianus Marcellinus, Dějiny 16,7,4)

Mezi trním se rodí růže

Srov.: Růže při trní se rodí, radost po žalosti chodí; Není růže bez trnu; Láska jako růže není bez trnův (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského ve příslovích).

INTERDUM STULTUS OPPORTUNA LOQUITUR

Občas i hlupák vhodně promluví

Neboť s matematickou pravděpodobností se musí v záplavě hloupých slov občas náhodně objevit i něco moudrého.

INTERPONE TUIS INTERDUM GAUDIA CURIS, UT POSSIS ANIMO QUEMVIS SUFFERRE LABOREM (Catonova dvojverší, 3,6)

Se svými starostmi občas i radost a veselí střídej, abys měl dosti sil a snesl kdejakou svízel

Dvojverší ze středověké knihy mravních naučení Catonet, která středověcí studenti musili znát zpaměti.

INTERVALLUM LUCIDUM → Lucida intervalla (momenta)[31]

INTUS NERO, FORIS CATO (Hieronymus, Listy 125,18)

Uvnitř (doma) Nero, venku Cato

O lidech dvojí tváře: uvnitř zvrhlík a tyran (Nero), na povrchu nebo venku mravokárce a vzorný člověk (Cato). Podle této protikladné dvojice bylo vytvořeno i mnoho dalších: intus Herodes – foris Iohannes (ukrutník – světec); intus Hecuba – foris Helena (žena ctnostná – povětrná). Srov.: Hledí jako božemůj a myslí si namúdušu. → Foris Cato, intus Nero.

INTUS TRIPUDIUM, FORIS LAMENTUM

Doma si výská a tancuje, venku hořekuje

Obdoba rčení Intus Nero, foris Cato. O lidech dvojí tváře. Vztahuje se především k majetku, ale i ke zdraví. Srov.: Nenajdeš-li u Vejskala, u Stejskala jistě.

INUTILE TERRAE PONDUS

Zbytečné břemeno země

Původně řecké rčení. Vztahuje se k homérskému hrdinovi Achillovi, který se takto sám označil, když poznal, že zavinil (nepřímo) smrt svého přítele Patrokla (více viz: Starověké báje a pověsti, Paris a Helena). Srov.: Lidstvo je zbytečné břemeno Země (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

INVENI PORTUM: SPES ET FORTUNA VALETE! SAT ME LUSISTIS; LUDITE NUNC ALIOS! (Alain-René Le Sage: Gil Blas 9,10)

Nalezl jsem přístav: naděje a štěstěna ať žijí! Dosti jste si se mnou zahrávaly; hrajte si teď s jinými!

Tyto dva latinské verše hodlal Gil Blas nadepsat nad dveře domu ve svém venkovském ústraní.

INVENIT ARMA FUROR (Lucanus, Farsalské pole 3,671)

Zuřivost najde si zbraň

Jde o myšlenku vybranou z velmi drastického líčení bitvy, ve které se zuřivě bojující vojáci, když docházejí zbraně, chápou čehokoliv, co může zasáhnout nepřítele. Zřejmě literární podoba lidového přísloví. Srov.: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. → Ingens telum necessitas.

INVENIT ET PERFECIT

Objevil a dokázal

Heslo Francouzské akademie věd.

INVENTIS ALIQUID ADDERE FACILE EST

K nalezenému je snadné něco přidat

Úsloví cituje A. Schopenhauer (O spisovatelství § 273): "Jelikož však inventis aliquid addere facile est (k nalezenému je snadné něco přidat), chtějí lidé zřejmě dosáhnout proslulosti připojováním novějších dodatků k dobře položenému základu." Srov. Misantrop: Zápisník mrtvého muže 26.2.42: "Žák překoná svého učitele často, neboť – má-li k tomu dostatek talentu – vylepší a přidá leccos k mistrově předloze."

INVIA VIRTUTI NULLA EST VIA (Ovidius, Proměny 14,113)

Pro mužnou odvahu není žádná cesta nepřístupná

Srov.: Kdo má odvahu, ten vyhrává (Misantrop, Básně a písně, Co mi vadí).

INVIDETUR PRAESTANTI FLORENTIQUE FORTUNAE (Cicero, O řečníkovi 2,52,210)

Vynikající a skvělý osud vzbuzuje závist

Srov.: Stále jsem ještě nejbohatší a vzbuzuji největší závist – já nejosamělejší! (F. Nietzsche, Tak pravil Zarathustra).

INVIDIA GLORIAE COMES EST, ET LIBENTER DE IIS DETRAHUNT QUOS EMINERE VIDENT ALTIUS (Cornelius Nepos, Životopisy slavných mužů, Chabrias 3,3)

Závist je průvodkyní slávy a lidé ji rádi upírají těm, kteří (nad ně) příliš vynikají

→ Excelsis multo facilius casus nocet.[4] Srov.: Blesky bijí do nejvyšších stromů.

INVIDIAE FINIS EST ODIUM (Plinius Mladší, Chvalořeč na císaře Traiana 84)

Posledním stupněm závisti je nenávist

Srov.: Koho nenávist a závist připravila o věhlas zaživa, ten zůstane ve stínu, odsouzen k zapomenutí i jako mrtvý (G. Leopardi, Parini čili O slávě).

INVIDIAM FERRE AUT FORTIS AUT FELIX POTEST (Publilius Syrus, Myšlenky I 17)

Jen statečný a šťastný může závist snést

INVIDUS ALTERIUS MACRESCIT REBUS OPIMIS (Horatius, Listy 1,2,57)

Závistník žloutne a hubne, když sousedův majetek vzkvétá

Srov.: Sprostá lidská závist typu „když nemám já, ať nemá ani on“ neútočí v mnoha možných i zdánlivě nemožných formách, v tolika nestydatě otevřených či lstivě skrytých podobách jen na bohatství hmotné, ale není jí po chuti ani bohatství ducha (Misantrop, Bůh nesmiřitelného hněvu).

INVITA MINERVA (Horatius, Umění básnické, Listy 2,3,385)

Proti vůli Minervy

Tj. bez svolení římské ochránkyně umění a řemesel Minervy (u Řeků je jí Athéna), tedy neuměle, bez talentu. Srov.: Schopenhauer: Svět jako vůle a představa: "Duch je podle své povahy svobodný pán, žádný robotník: daří se mu jen v tom, co dělá od sebe a rád. Naproti tomu násilné nucení ke studiím, jimž nedorostl, nebo je-li unavený nebo vůbec, když ho to zdržuje, pak je to invita Minerva, otupuje to mozek."

IOVI OPTIMO MAXIMO (zkr. I. O. M.)

Jovovi Nejlepšímu Největšímu

Iuppiter (3. p. Jovovi), nejvyšší bůh římského pantheonu; od starých dob jsou k jeho jménu připojována epiteta Optimus – Nejlepší a Maximus – Největší. V uvedeném tvaru zejména na darech a obětech jako věnovací formule.

I. P. → In perpetuum

IPSA QUIDEM VIRTUS SIBIMET PULCHERRIMA MERCES (Silius Italicus, O punské válce 13,663)

Sama sobě je ctnost tou odměnou nadevše krásnou

Srov.: Beatitudo non est virtutis praemium...[32]

IPSA SE VIRTUS SATIS OSTENDIT (Sallustius, Válka s Iugurthou 85,31)

Ctnost dosti vyniká sama o sobě

Srov.: Co je svobodnému duchu po lidech! Vlastní ctnost je mu odměnou největší! (Misantrop, Zima v sousedství zlověka, prosinec 44).

IPSAE VERBA RAPIUNT (Cicero)

Věci si samy přivádějí slova

→ Cum rem animum occupavit, verba ambiunt.

IPSE ANIMAE DISCESSUS A CORPORE FIT PLERUMQUE SINE SENSU, NONNUMQUAM ETIAM CUM VOLUPTATE (Cicero, Tuskulské hovory 1,34)

Samo pak odloučení duše od těla se děje obyčejně, aniž to cítíme, někdy je i doprovázeno libým pocitem

Za doklad toho cituje Cicero příklad Kleobia a Bitóna, Trofónia a Agaméda, jejichž smrt byla způsobena přílišnou radostí.

IPSE DIXIT (Cicero, O přirozenosti bohů 1,5,10)

On sám (= mistr) to řekl

Původně řecký obrat (αυτος εφά), kterého užívali Pýthagorovi žáci, když se odvolávali na slova svého učitele. Souvislost s pýthagorovci připomíná i Cicero. Obecně se užívá o slepé důvěře v jakoukoli autoritu; též v podobě Magister dixit.[33]

IPSISSIMA VERBA

„Nejvlastnější“ slova

Přípona –issimus je v latině příponou superlativu a připojuje se k přídavným jménům. Připojení k zájmenu působí žertovně nebo přehnaně – „jsou to zaručeně jeho vlastní slova“. → Ipse dixit.

IPSO FACTO

Fakt sám

Tj. působením samotného faktu.

IRA BREVIS EST INSANIA (Seneca Mladší, O hněvu 1,1,2)

Hněv je krátké šílenství

Srov.: Chceš-li, aby se mudrc hněval tolik, kolik vyžaduje nedůstojnost zločinů, nesměl by se jen hněvat, ale musel by zešílet (viz tamtéž).

IRACUNDIA EST INIMICA CONSILIO (Cicero, Řeč na obranu Marcella 3,9)

Prchlivost je nepřítelem rozvahy

IRACUNDIAM QUI VINCIT, HOSTEM SUPERAT MAXIMUM (Publilius Syrus, Myšlenky I 22)

Zmůžeš největšího nepřítele, ovládneš-li vlastní hněv

IRA FUROR BREVIS EST (Horatius, Listy 1,2,62)

Hněv je krátká zuřivost

IRA INITIUM EST INSANIAE (Cicero, Tuskulské hovory 4,23,52)

Hněv je počátkem šílenství

IS FECIT, CUI PRODEST SCELUS (Seneca Mladší, Medea 500)

Zločin spáchal ten, komu prospěl

→ Cui bono.

ISTA DEI VOX EST, DEUS EST IN PECTORE NOSTRO (Ovidius, Listy z Pontu 3,4,93)

Toto je boží hlas, já vím, že bůh je v mé hrudi

Ovidius takto vyjádřil svůj pocit, když vládcům Říma předpovídal další triumfy. V antice obvyklá představa o spojitosti básnického a věšteckého nadání.

ITA DIIS PLACUIT

Tak se zlíbilo bohům

Bohové rozhodli o věci tímto způsobem.

ITA EST

Tak jest

ITE, MISSA EST

Jděte, je rozpuštěno (shromáždění), mše skončila

Slova, jež pronášel kněz na ukončení katolické mše.

ITERADUM CRISPINUS → Ecce, iterum Crispinus[34]

IUBET NOS PYTHIUS APOLLO, NOSCERE NOSMET IPSOS (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 5,46)

Pythijský (Delfský) Apollo nám přikazuje, abychom poznali sebe samé

→ Nosce te ipsum.[35] Srov.: Výrok „poznej sám sebe!“[5] je, z úst boha a na adresu lidí, bezmála zlomyslnost (F. Nietzsche, Radostná věda 335.).

IUCUNDA MEMORIA EST PRAETERITORUM MALORUM (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2,32,105)

Příjemné je vzpomínat na nebezpečí, která již minula

IUCUNDI ACTI LABORES (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 2,32,105)

Příjemný (je) pocit po vykonané práci

IUCUNDIOREM FACIET LIBERTATEM SERVITUTIS RECORDATIO (Cicero, Filipiky 3,14,36)

Vzpomínka na otroctví činí svobodu ještě milejší

Srov.: Vzpomínka na lidi je kořením samoty (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

IUDICAT FATUM, CUM NEMO ACCUSAT

Odsoudí osud, není-li žalobce

IUDICIS EST RECTI PRECIBUS NEC MUNERE FLECTI

CONSCIANT CORDA MALI CAVEANT A IUDICE TALI (Walther 13 134)

Soudce, je-li dobrý, pros či plať, je neoblomný

viníci ať se kají a raděj se mu vyhýbají

Pramenem je patrně biblický výrok (Apokryfy, Sírachovec 20,31): xenia et dona excaecant oculos iudicium – dary oslepují oči soudců.

IUDICIS EST SEMPER IN CAUSIS VERUM SEQUI (Cicero, O povinnostech 2,14,51)

Soudce musí vždy, v každé při jít za pravdou

IUDICIUM PRAECEPS INSANI IUDICIS INDEX (Walther 13 153)

Ukvapené rozhodnutí je známkou špatného soudce

JUDr. → Iuris utriusque doctor

IUNGERE GRYPES EQUIS (Vergilius, Zpěvy rolnické 8,27)

Spojovat (spřahovat) koně a ptáky

Podobně se říká i iungere capreas lupis – spřahat vlky s kozami, tj. vytvářet spřežení, dvojice, které zaručeně nemohou spolupracovat. Gryps je dokonce pták pohádkový, pták Noh. → Imparibus numquam bene plaustrum trahitur equis.

I. U. P. F. → Iustus ut palma florebit

IURA INVENTA METU INIUSTI FATEARE NECESSE EST (Horatius, Satiry 1,3,111)

Musíš přiznat, že v obavě z křivdy se zrodilo právo

IURARE IN VERBA MAGISTRI (Horatius, Listy 1,1,14)

Přísahat na slova učitelova

Horatius uvádí, že když si stanovil své životní hodnoty, nikdy se neopíral výlučně o některou z filosofických škol, tj. nepřísahal na slova žádného učitele, jako to mají ve zvyku např. žáci Pýthagorovi. → Ipse dixit.

IURAVI LINGUA, MENTEM INIURATAM GERO (Cicero, O povinnostech 3,29,108)

Přísahal jsem pouze jazykem, moje mysl zůstává přísahou nedotčena

IURE DIVINO

Podle božského práva

Tj. v souladu s náboženskými předpisy, s tím, co vyžadují bohové.

IURE HUMANO

Podle lidského práva

Tj. v souladu s tzv. přirozeným právem (ius naturale).

IURIS NATURA EST FONS (Cicero, O povinnostech 3,17,72)

Zdrojem práva je příroda

Tj. přirozenost lidská.

IURIS UTRIUSQUE DOCTOR (zkr. JUDr.)

Doktor obojího práva

Tj. kanonického i světského. Dnes titul absolventů právnické fakulty, udělovaný po rigorózních zkouškách.

IUS CIVILE

Občanské právo

IUS EST ARS BONI ET AEQUI (Celsus, Digesta 1,1,1)

Právo je umění uplatňovat to, co je dobré a spravedlivé

IUS EST IN ARMIS, OPPRIMIT LEGES TIMOR (Seneca Mladší, Šílící Herkules 257)

Teď zbraně vládnou právu, zákony tísní strach

IUS GENTIUM

Právo všeobecné

Pojem práva, všeobecně platných právních norem. Toto právo bylo založeno na vzájemné úctě, příbuzenských vztazích, spravedlivosti, rovnosti apod. Vytvářelo se v Římě vedle práva občanského (ius civile), bylo uplatňováno ve sporech s cizinci. Nelze však vést analogii s dnešním mezinárodním právem.

IUS NATURAE (G. Ch. Lichtenberg, Myšlenky)

Právo přírody

U Lichtenberga dvojsmyslný idiom, znamenající „přirozené právo“. Avšak přeloženo doslova to může znamenat také „právo přírody“. Užito v tomto aforismu: "V hlavě, kde slova neleží na svém místě, vládne zcela jiný způsob myšlení, jiné ius naturae[2], jiné belle lettres[3], celé hospodářství se nutně změní, člověk se stává cizincem ve své vlastní zemi i ve světě. A tak bych chtěl všem mladým lidem poradit, aby si všechna nová slova pěkně uspořádali a utřídili jako minerály, aby je bylo možno nalézt, když se po nich někdo shání nebo jich sami chtějí použít. Říká se tomu slovní ekonomie a přináší to rozumu stejný užitek jako peněžní ekonomie měšci."

IUS NATURALE

Přirozené právo

IUS PRIMAE NOCTIS

Právo první noci

Zvykové právo, podle kterého mohl šlechtic strávit první (svatební) noc s nevěstou kteréhokoli poddaného.

IUS PRIVATUM

Právo soukromé

„Právě Římané vlastně teprve vytvořili právo soukromého vlastnictví.“ (K. Marx – B. Engels, Spisy 1, 1952, s. 339). Opak → Ius publicum.

IUS PUBLICUM

Právo veřejné

Opak → Ius privatum.

IUSQUE DATUM SCELERI (Lucanus, Farsalské pole 1,2)

Právo je zločinu dáno

IUS ROMANUM

Právo římské

IUS SUCCEDENDI

Právo následnické

IUS SUMMUM SAEPE SUMMA MALITIA EST (Terentius, Sebetrapič 796)

Nejvyšší právo je často nejhorší zlo

→ Summum ius summa iniuria.[36]

IUS TALIONIS

Právo odvety

IUSTITIA EST CONSTANS ET PERPETUA VOLUNTAS IUS SUUM CUIQUE TRIBUENDI (Ulpianus, Digesta 1,1,10)

Spravedlnost je trvalá a stálá vůle udělovat každému to, co mu patří

Stará zásada o spravedlivém rozdělování známá z antických autorů i z bible. Často se citují jen slova suum cuique[37] – každému, co mu patří, co jeho jest. → Iustitia in suo cuique tribuendo cernitur.

IUSTITIA IN SUO CUIQUE TRIBUENDO CERNITUR (Cicero, O nejvyšším dobru a zlu 5,23,67)

Spravedlnost hledí, aby každému bylo dáno, co mu patří

→ Iustitia est constans et perpetua voluntas ius suum cuique tribuendi.

IUSTITIA MELIOR FORTITUDINE (Walther 13 288d)

Spravedlnost je lepší než statečnost

IUSTITIA REGNORUM FUNDAMENTUM (Walther 13 289a)

Spravedlnost (ať je) základem říší (států)

IUSTITIA SINE PRUDENTIA MULTUM POTERIT, SINE IUSTITIA NIHIL VALEBIT PRUDENTIA (Cicero, O povinnostech 2,9,34)

Spravedlnost bez prozíravosti zmůže mnoho, bez spravedlnosti však prozíravost není nic platná

IUSTITIA SUUM CUIQUE TRIBUIT (Walther 13 289b)

Spravedlnost dává každému, co mu patří

Obměna Ciceronova výroku → Iustitia in suo... nebo zásady vyjádřené ve svodu občanského práva → Iustitia est constans...

IUS TRIUM LIBERORUM

Právo tří svobod

Otec tří dětí měl ve starém Římě úlevu na daních.

IUSTUM PRAETERIT IRA MODUM (Ovidius, Kalendář 5,304)

Hněv překročil spravedlivou míru

IUSTUM ET TENACEM PROPOSITI VIRUM (Horatius, Ódy 3,3,1)

Muž pevných zásad vždy bude na svém stát

Začátek slavné Horatiovy ódy, v níž vyjádřil svůj názor na mravnost a občanskou čest. Spravedlivý a pevný člověk trvá na tom, co si předsevzal, a nedá se zviklat ani scestným míněním davu ani výhružkami tyranů; a kdyby se celý svět zhroutil, on zůstane stát nezastrašen. → Impavidum ferient ruinae. Srov.: „Muž ať se pyšní tím, že kdyby ze světa zmizela urozenost, velkodušnost a věrnost, bude třeba hledat je v jeho srdci.“ (francouzský král František I.)

IUSTUS UT PALMA FLOREBIT (zkr. I. U. P. F.) (Bible, Starý zákon, Přísloví 91,13)

Spravedlivý jako palma vzkvete

IUS VITAE NECISQUE

Právo nad životem a smrtí

V Římě v nejstarší době právo, které měl pater familias nad všemi příslušníky své rodiny.

IUVENI PARANDUM, SENI UTENDUM (Walther 13 332b)

Mladík se má připravovat, stařec užívat

Srov.: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel.

IUXTA FLUVIUM PUTEM FODIT (Walther 13 340a)

Kope studnu vedle vody (řeky)

Tj. počíná si nesmyslně, nadbytečně.

IUXTA ILLUD: SI QUIS SUADENTE DIABOLO

A rovněž: jestliže se někdo na popud ďáblův...

Citát z ustanovení tridentského koncilu (r. 1545) použit v „Donu Quijotovi“ M. de Cervantese. Srov.: „Zdalipak, Sancho, víš, že jsem vlastně v klatbě, když jsem vztáhl násilně ruku na osobu pomazanou? Iuxta illud: si quis suadente diabolo a tak dále. Nevztáhl jsem na něj ovšem ruku, ale kopí.“ (M. de Cervantes Saavedra, Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I,19).

IUXTA SELLATUM TUTIUS ITUR EQUUM (Walther 13 345)

Vedle sedlaného koně vždycky se jde jistěji

POZNÁMKY POD ČAROU: 

[1] FABAS MELLIFLUAS FACIT TIBI ESURIES CRUDAS (Walther 8621)

Boby bez vaření ti hlad v pochoutku změní

[2] FAMES OPTIMUM CONDIMENTUM

Hlad je nejlepší koření

Jde o parafrázi z Ciceronova spisu O nejvyšším dobru a nejvyšším zlu 2,28,90: Cibi condimentum est fames – Kořením jídla je hlad. Srov.: Hlad je nejlepší kuchař; Hladovému všechno dobré.

[3] EXTRA MUROS

Mimo hradby, vně hradeb

Tj. za hranicemi města, venku. Opak: Intra muros = za hradbami, uvnitř hradeb, ve městě.

[4] CASUS BELLI

Případ války, důvod války

Tak se označuje skutečnost (událost), která je v konfliktu použita jednou stranou jako formální důvod k vyhlášení války. Srov. užití u Misantropa, Zápisník mrtvého muže,18.12.42: Pro opici nejsou „červi“ v jablku problém. Pro ně je to jen protein navíc. Pro člověka to problém představuje – a veliký. Zavdává mu casus belli – důvod k vyhlazovací válce proti přírodě.

[5] AB IMO PECTORE (Lucretius, O přírodě 3,57/58)

Z hloubi srdce, z celého srdce, upřímně

[6] CAESAREM DECET STANTEM MORI

Sluší se, aby císař zemřel vstoje

Varianta k → Imperatorem stantem mori oportet.

[7] ULTRA POSSE SUUM PROFECTO NEMO TENETUR (Walther 32 104)

Nikdo není povinen dělat víc, než může

Týž význam má i varianta: Ultra posse nemo obligatur. V obou případech se jedná o upravený výrok Celsa Mladšího (Digesta 50,17,185): Impossibilium nulla obligatio est – Není žádnou povinností konat nemožné věci.

[8] LUSCINIAE (LUSCINIOLAE) DEEST CANTIO (Plautus, Dvě Bakchidy 38)

Slavíkovi (Slavíčkovi) chybí zpěv, slavík (slavíček) nezpívá

[9] QUI FODIT FOVEAM, INCIDET (INCIDIT) IN EAM (Bible, Starý zákon, Přísloví 26,27)

Kdo kope jámu, spadne (padá) do ní

Stejnou myšlenku nacházíme např. již u Aristotela; zde v latinském překladu: Sibi parat malum, qui alteri parat – Sobě zlo připravuje, kdo je připravuje jinému. Srov.: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; Kdo jinému jámu kopá, ten se hodně nadře.

[10] MORS ET FUGACEM PERSEQUITUR VIRUM (Horatius, Ódy 3,2,14)

Za tím kráčí Smrt, kdo z boje utíká

Srov.: Je už mrtev ten, kdo jen kvůli bezpečí žije (J. W. Goethe, Egmont).

[11] DIMIDIUM PLUS TOTO (Gellius, Attické noci 18,2,13)

Půl je více než celek

Ponaučení říká, že člověk nemá chtít vše: je lépe se spokojit s jistou půlkou, nežli usilovat o nejistý celek. Myšlenka, doložená nejprve u Hésioda, Práce a dni 40 („Oni nevědí, bloudi, že půl je víc nežli všecko, ani jak dobře se o cibuli a o slézu žije.“), odpovídá řeckému rčení „Ničeho příliš“. Srov.: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

[12] CAPTA AVIS EST MELIOR QUAM MILLE IN GRAMINA RURIS (Walther 2328b)

Jeden chycený pták je lepší než tisíc ptáků v polích

Srov.: Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.

[13] AD PRAESENS OVA CRAS PULLIS SUNT MELIORA (Walther 429)

Mít hned vejce je lepší než mít zítra kuřata

Lepší je menší jistota než velké, ale nejisté sliby. Srov.: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše; Lépe je mít než doufat.

[14] MEDIO TUTISSIMUS IBIS (Ovidius, Proměny 2,137)

Středem pojedeš nejbezpečněji

„Jeď stále středem oblohy. Nesmíš se dostat k severnímu ani k jižnímu pólu. Však poznáš cestu vyježděnou ode mne! Kdyby ses odchýlil, bylo by zle. Kdybys vystoupil příliš vysoko, spálil bys nebe, kdybys jel příliš nízko, sežehl bys zemi. Jeď tedy středem, to je nejbezpečnější cesta.“ – Héliova rada Faëthontovi, když se chystal řídit sluneční vůz. Užívá se o přiměřeném způsobu, metodě apod. nebo také o „zlaté střední cestě“. → Inter utrumque tene.

[15] FACTUM EST FACTUM

Co se stalo, stalo se

A nedá se už odestát; čili je zbytečné trápit se tím, co už se jednou stalo; s tím nelze nic dělat, nedá se to změnit nebo napravit.

[16] FACTUM INFECTUM FIERI NEQUIT (Plautus, Komedie oslovská 741)

Co se stalo, nemůže se odestát

Smysl je podobný našemu pozdě bycha honiti. V komedii Truculentus (Neotesanec) 720 má Plautus: Stultus es, qui facta infecta facere verbis postulas – Jsi blázen, když slovy žádáš, aby se z hotové věci udělalo jakoby nic. Původ myšlenky je ovšem řecký.

[17] CONTRA FACTUM NON DATUR ARGUMENTUM (Walther 3320a)

Proti tomu, co už se stalo, se neargumentuje

Srov.: Co se stalo, nejde odestát.

[18] GLORIA PATRI ET FILIO ET SPIRITUI SANCTO. SICUT ERAT IN PRINCIPIO NUNC ET SEMPER ET IN SAECULA SAECULORUM

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. Jak bylo na počátku, tak i nyní i navždy a na věky věků

Část modlitby v úvodu katolické mše. Srov.: Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! (heslo československých komunistů po r. 1945)

[19] EX AURO FRENUM NON MELIORAT EQUUM (Walther 8241)

Zlatá uzda koně nevylepší

Srov.: Šmejd zůstane šmejdem, // I když se na povrchu pěkně leskne (Misantrop, Básně a písně).

[20] FAC TANTUM INCIPIAS, SPONTE DISERTUS ERIS (Ovidius, Umění milovat 1,610)

Začátek musí být tvůj, sama pak poplyne řeč

Ovidius radí, jak se pustit do hovoru s ženou, kterou chceme získat. Je třeba hlavně nějak začít, ostatní půjde samo.

[21] LIBRI PROHIBITI

Zapovězené knihy

Označení knih, které katolická církev zakazovala (zhruba od 16. stol.). Byly buď spáleny nebo vyňaty z knihovních fondů a uschovány. → Index librorum prohibitorum.

[22] NECESSITAS ULTIMUM AC MAXIMUM TELUM EST (Livius, Dějiny 4,28,45)

Nutnost, to je poslední a nejúčinnější zbraň

Podle Livia snad utvořeno i pozdější: Ingens telum necessitas nebo Necessitas durum telum – Nutnost, to je tvrdá zbraň.

[23] BENEFACTA MALE LOCATA MALEFACTA ARBITROR (Q. Ennius, cit. Cicero, O povinnostech 2,18)

Dobrodiní prokázané špatnému pokládám za zločin

Podobnou myšlenku má i Plautus, Kartágiňan 633 – 4: Špatnému prokázat dobro je stejně nebezpečné jako dobrému způsobit zlo. Srov.: Dobrému škodí, kdo špatnému hoví.

[24] BENEFICIA DONARI AUT MALI AUT STULTI PUTANT (Publilius Syrus, Myšlenky B 37)

Jen lump a hlupák vidí v dobrodiní dar

Srov. → Beneficium accipere libertatem est vendere.

[25] FURTI CONSCIUS EST REUS SICUT AGENS

Kdo ví o krádeži, je stejně vinen jako zloděj

Římská právní zásada.

[26] CUI NOLIS SAEPE IRASCI, IRASCARIS SEMEL (Publilius Syrus, Myšlenky C 28)

S kým nechceš často, pohněvej se jedenkrát

Srov.: Jestli se nechceš pořád rozčilovat s lidmi, rozčil se jedenkrát (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

[27] CREDO, UT INTELLIGAM

Věřím, abych pochopil

Rčení přisuzováno Anselmu z Canterbury, jednomu z představitelů rané scholastiky.

[28] MONOCULUS INTER CAECOS REX (Walther 15 030b)

Mezi slepými jednooký králem

[29] MULTA CADUNT INTER CALICEM SUPREMAQUE LABRA Gellius, Attické noci 13,18,3)

Mezi ústy a pohárem upadne lecjaká kapka

Podle řecké anekdoty, v níž si jakýsi muž dal nalít pohár vína, a když jej nesl k ústům, bylo mu oznámeno, že kanec ničí vinici. Odložil pohár, šel kance vyhnat, ale byl zraněn a zemřel. Odtud přísloví. Parafráze → Inter calicem et os multa cadunt.

[30] DUOBUS CERTANTIBUS (LITIGANTIBUS) TERTIUS GAUDET

Když se dva hádají, třetí se raduje (směje)

Srov.: Když se dva perou, Misantrop se směje (Misantrop, Sentence o lidském smradu).

[31] LUCIDA INTERVALLA (MOMENTA)

Světlé chvilky (okamžiky)

V lékařské terminologii chvíle, kdy myšlení duševně nemocných je normální. Užívá se přeneseně i o chování nebo jednání, které je v rozporu s celkovou náladou nebo charakterem určitého člověka (nebo postavy).

[32] BEATITUDO NON EST VIRTUTIS PRAEMIUM, SED IPSA VIRTUS (B. Spinoza, Etika 5,42)

Blaženost není odměnou ctnosti, nýbrž sama ctnost

[33] MAGISTER DIXIT

Tak řekl učitel

→ Ipse dixit. → Iurare in verba magistri.

[34] ECCE ITERUM CRISPINUS (Iuvenalis, Satiry 4,1)

Ejhle – znovu Crispinus

Crispinus byl vysokým hodnostářem na dvoře císaře Domitiana (81–96 n. l.); typ zhýralce a bezcharakterního člověka, který se domohl svého postavení podlézáním a osočováním jiných. Byl několikrát objektem Iuvenalovy ostré kritiky. Uvedená slova se užívají o člověku (příp. i věci), na něž často narážíme a je nám nepříjemný. Srov.: Ejhle, znovu člověk! (Misantrop, Sentence o lidském smradu)

[35] NOSCE TE IPSUM

Poznej sám sebe

Latinská podoba řecké sentence γνώθι σεαυτόν. Připisuje se jednomu ze sedmi mudrců, Cheilónovi (nebo též Thalétovi, příp. samotnému Apollónovi). V uvedené podobě je známa z Cicerona (Tuskulské hovory 1,22,52), který ji cituje jako napomenutí Apollónovo (Iubet nos Pythius Apollo...).

[36] SUMMUM IUS, SUMMA INIURIA (Cicero, O povinnostech 1,10,33)

Nejvyšší právo, nejvyšší bezpráví

Cicero uvádí tato slova jako doklad toho, že křivdy jsou často způsobovány zchytralým výkladem zákonů. Podobně i u Terentia: ius summum saepe summa malitia est. Srov.: Holé právo, holé bezpráví (Komenský).

[37] SUUM CUIQUE (Cicero, O povinnostech 1,5,15)

Každému, co mu patří, co jeho jest

Původně výrok Catona Staršího, který Cicero cituje již jako ustálené rčení. Později se objevuje často u různých autorů, až bylo konečně formulováno jako právní zásada Tria iuris praecepta...; Iustitia est constans...