Čtvrtek
Tak je to za námi. Hrůza. Strašné počasí. Mizerné služby, otravné děti!
Tak to ani omylem.
Počasí bylo parádní. Mohlo by mrznout celou noc a třeba i ve dne, ale pak by se padalo do tvrdého. Začátečníci (asi 25) by se snažili zabrzdit na tvrdém urolbovaném povrchu, místo na narntuté měkké sypanině. Prostě pro začátečníky ideální podklad.
Jako vždy se o nás staralii moc pěkné. Příjemný personál, výborná kuchyně a skvělé prostředí.
A pokud jde o děti? Tak hravou a vstřícnou skupinu jsme dlouho neměli. Do všeho šli s nadšením a elánem. Hrát chtěli všichni a všechno. A když se zrovna nic nehrálo, hráli si sami. Společně. Ne tři třídy A, B a C, ale jedná velká banda sedmáků. A jestli zlobili? No jasně! Děti, které trochu nezlobí jsou porouchané. A tyhle děti zlobily, ale jen trochu. A tak je to spravne, tak to má byt, říkal poručík Mazurek v Černých baronech.
Shrnutí na závěr? Krásný týden se skvělými s dětmi. V pátek budeme u školy asi ve 12:30 a nevyzvednutá dítka, pokud nejdou domů sama, daně jako obvykle do sirotčince.
S lyžařským pozdravem SKOL
Středa
Návrat na svah se vydařil. Sluníčko nebylo to co v pondělí a sníh byl měkký. Na velkou sjezdovku jsme poslali další začátečníky a na pozadí zůstalo posledních osm. Ti se snažili a zlepšovali každou jízdou. Před svačinou už bylo jasné, že ten malý svah už jim nestačí.
Taky ostatní se dost snažili a pilovali techniku.
V jedenáct byla přestávka, svačina a čaj. Trochu jsme se oklepali a znovu vyrazili.
Z osmi pásáků jich sem vyrazilo sedm nahoru. Dolů jeli dlouho a těžko. Nakonec to ale sjeli všichni.
Po obědě byl polední klid, tentokrát nuceně na postelích a jako obvykle jsme šli hrát hry na louku. Konečně přišli Buldoci, které jsme slibovali od začátku pobytu. Zase to byla parádní hra a trochu maso.
Po večeři jsme si chvíli hráli v jídelně. Při Pepíčku pípni jsme se řezali ručníky a pak při živém pexesu na sebe dělali nejrůznější grimasy. Docela jsme se nanáší ale únava je vidět na každém kroku, tak bylo na čase vylézt do postýlek. A někteří před tím vlezli i do sprchy. Po posledním klidu totiž skupina dobrovolníků experimentálně ověřila, źe ani dobrá voňavka všechno nepřikryje. Tak nasčuchanou.
Úterý
je odpočinku den. Tak jsme vyrazili ven. Ne na lyže. Pěšky jsme pokořili Deštné. Navštívili jsme místní muzeum a COOP. Někdo v opačném pořadí. V muzeu se dozvěděli spoustu zajímavých informací o historii i současnosti Deštné. V COOPu jsme nechali spoustu peněz za věci, které nepotřebujeme.
Prostě pohodové dopoledne.
Polední klid byl ukončen turnajem v pingpongu. Dvacet hráčů, formou pavouka a poslední trojice každý s každým. Ze trojice Ondra, Honza a Michal C. vyhrál Ondra.
Od čtyři jsme šli hrát hry na sněhu (teda na louce. Stříhací závod byl super, šašek a král se povedl jen na půl. Přesto se do toho všichni opřeli naplno. Píšeme to pořád. Jsou to skvělí a zapálení hráči.
K večeři bylo kůže na smetaně s těstovinami. Pozor změna, bylo to kuře, kůže tam nebyla žádná.
Po kuřeti přišel večerní program. A zase bomba. Ne, že by tady vybuchla, ale byla to bomba. M nejdřív jsme si házeli s míčkem. Popsat se to nedá, tak se o to ani nebudu snažit. Další na řadě bylo: "Pepíčku pípni" ."Píp" udělá ten druhý, co má taky zavázané oči. A ten první bací uzlem na ručníku ve směru pípnutí. Pak zase pípá první. Kdo první trefí soupeře vyhrál. Bavili se všichni, občas i ti trefení. A to je pro dnešek všechno.
Pondělí
Pro všechny v Praze pozůstalé máme smutnou zprávu. Už doma nemáte nelyžaře.
Všichni už lyžují alespoň trochu.
Dneska bylo tak krásně, že to snad ani jinak dopadnout nemohlo. Sníh byl nádherný. Slunce pražilo. Lanovky byly poloprázdné. Prostě krása, krása, krása.
Lyžaři ( to, co přijeli a už uměli jezdit) jezdili na modré i na červené. A bylo to parádní.
Pololyžaři vyjeli lanovkou nahoru. A pak ... .
Jeli, a jeli, a jeli. Čaj ke svačině byl objednaný na 11. V 11:15 ani vidu ani slechu. Celkové zpoždění by trumfll jen Národní dopravce. Přijeli o 45l inut později. Ale přijeli. A to je hlavní. Sjeli velkou sjezdovku a ne jen ten kopeček pro mrňata.
Po obědě jsme si užili zasloužený polední klid. V klidu byla asi polovina zájezdu. Za druhá polovina neví, co klid znamená. Nebylo to ale nesnesitelné. Ve čtyři jsme jako obvykle vyrazili na hry na sněhu. Hry byly parádní. Děti jsou letos mimořádně hravé. Jdou do všeho s nadšením a vervou. Hrají naplno, drsně ale ohleduplně.
A po večeři jsme měli ještě hodinový program v jídelně. To nasazení zopakovali i tady. Zase veselí s hraví. Fotky a videa to dokládají.
Na shledanou
Neděle
Budíček je přežitá záležitost. V půl osmé byli všichni vzhůru a celkem dost hulákali. Před osmou byla snídaně. Do té doby si většina vyčistila i zuby. V půl deváté jsme seděli v autobusu a znali to do půjčovny.
Za jak dlouhou vám v půjčovně půjčí lyže pro 28 lidí? Pokud tipujete víc než 27 minut? Tak to se plete. Šlo to ráz na ráz.
Na sjezdovce jsme se rozdělili a lyžaři se vrhli na s sjezdovku. Několik málo nelyžařů se začalo chystat na první pluženi z kopce dolů. Dost se snažili a tak všech 25 začátečníků hodně zlepšilo. 15 z nich se po svačině přesunulo do dětského parku na pás. Pás jede nahoru a verze lyžaře. Dolů jedou lyžaři po sněhu. Tak jezdili jak draci a každou jízdou byli lepší a lepší. Po obědě byl zasloužený Polední klid. V klidu nebyl nikdo. Já se snažil klimbat v křesle na chodbě a děti pištěly všude okolo
Ve čtyři jsme šli hrát nějaké hry na chvíli ven.
Honička ve vyšlapaných cestičkách byla parádní. Ještě lepší pak byla býčí šlacha. Pak přišli HuTuTuTu. To nekoktám, ta hra se tak jmenuje a bylo to trochu drsný. V pět hodin jsme to zabalili, všichni v jednom kuse.
Po večeři bylo ještě trochu volna a v 8 hodin nastal večerní program.
Večerní hry byly plné křiku a legrace. Jsou hravé děti. Po programu jsme rozjeli ještě Berušku. Co to zase je? To vám povinné zase zítra
Dobrou noc
Sobota
Je až neuvěřitelné, jak se může vléct cesta autobusem, když děti řvou a zlobí. Nic takového ale nedělaly a my byli na Radosti eins zwei, jak říkáme my bohemisti.
Po obědě jsme se ubytovávali. Šlo to celkem dobře a tak jsme mohli ve čtyři na malou procházku.
Šli jsme si kopce směrem ke Špičáku a ti ve předu vypadali, že prchají před policejní patrolou. Když jsme k nim my ostatní dofuněli, pustili jsme se pomalu z kopce ke kostelu na Šedivinách. Cestou jsme se koulovali (někteří), váleli ve sněhu (někteří), kluci škádlili holky a naopak (někteří) a radovali se, jak je krásně (skoro všichni).
O kousek dál jsme potkali koně. Byli na nás zvědaví a přišli se podívat až k ohradníku a nechali se pohladit. Na rozloučenou pro nás vyšmoulili několik koblih a z davu se ozývalo: "je hele von kadí". No prostě zážitek na každém kroku. Domů jsme se vrátili všichni i přes ten slepičí úlet.
Po večeři jsme probrali bezpečnost na chatě, na svahu a všude jinde. Pak jsme chvíli hráli.
Okolo stolu je dost primitivní hra. Jednomu se zavážou oči a honí ostatní okolo pingpongového stolu. Na začátku se mohou na 3 vteřiny pustit. Bylo to hravé a dravé, ale všichni žijeme.
Tak zase zítra nashledanou.