Zděřina 2023

Pondělí

Cesta na výlet proběhla celkem bez problémů. Jen Leo zmeškal čas srazu a tak jsme na místě srazu nechali paní učitelku, aby tam na něj počkala. Leo mezitím dorazil na nástupiště a tak nám chyběla paní učitelka. Naštěstí to stihla a tak jsme na Zděřinu dorazili všichni.

Ubytovali jsme se, vytáhli míče a šli si hrát. Navečer jsme se rozdělili do smíšených týmu. Úkolem bylo: najdi prkýnko se svým jménem. Tam si přečtěteš číslo tvého týmu. Seženeš ostatní kamarády a až vás bude všech deset, celý tým, přijeďte k nám. Vyhrají ti nejrychlejší. Výklad proběhl v plynné maďarštině, nebo děti nerozumí česky. Prvních osm jednotlivců přišlo a hlásilo: "našel jsem své jméno". "No a co, kde máš svůj tým" ? "Co že? My máme mít nějaký družstva? To nikdo neříkal."

Nakonec to pochopili všichni a za pár minut jsme měli rozdělené týmy. Hned splnili několik úkolů, třeba najít kámen (kameny) s váhou přesně 1,5 m, nebo klacek dlouhý přesně 1 metr a taky vymyslet jméno týmu.

Týmu máme dvanáct, po deseti členech, to znamená, že nás tu je přesně, teda přibližně, asi, sakra, kdo mi šlohnul kalkulačku. Prostě je nás tu nepočítaně.

A všichni si po hranolových a řízku znovu vzali míče, frisbíčka, pálky a rakety a šli si hrát.

Dostat na střechu badmintonový míček není umění, ale dostat tam raketu, pane učiteli, já se rozmáchl a ona mi uletěla, to chce talent. Asi oslovíme ČOV.

Večer ještě poslední instrukce, ve 21:30 příprava na večerku a v deset večerka.

Nikdo z nás nečekal, že usnou hned, ale v půl dvanácté už bylo ticho skoro všude a o půlnoci ticho jak v hrobě. Ráno je zkusíme exhumovat.

Úterý

Ranní vstávání šlo dobře. Počasí bylo krásné narozdíl od předpovědi.

Polovina výpravy se vzbudila sama během doby, kdy učitelé chystali balíčky při něčem, co připomíná obíhačku v ping pongu. Obiháte stůl s pytlíkem a přihazujete rohlíky, paštiku, sýr, jablko, croissant. A nakonec klička, aby se to nevysypalo. A taky láhev s pitím.

Dnes jsme šli na výlet Na cestu jsme měli balíček. Schválně, jestli někdo uhodne, co v něm bylo.

Předpověď se vydařila. Meteorologům. Hustě pršet začalo, když byli šesťáci ve vlaku do České Skalice a osmnácti na cestě na autobus. To zní parádně. Cesta babiččiným údolím byla krásná a výlet osmáků do teplických skal se také vydařil. Díky bohu za automatické opravy během psaní, protože bez toho bych slovo babiččiným správně nenapsal. Čert ví, jak to psala Božena N?

Cestou domů jsme zmínili znovu. Když zážitky, tak jedině silné.

Po večeři už jsme se jen tak poflakovali, navíc pořád trochu pršelo. Zahnat a uspat výletníky po náročném dnu nebyl náročná úkol.

Středa

Je ráno. A zase prší. Ale mělo by přestat. Třeba to vyjde. A vyšlo! Zase. Tentokrát v náš prospěch. Přestalo pršet a my mohli zahájit sportovní den.

Týmy se střely s obrovským nasazením a všichni závodníci v družstvu se navzájem silně podporovali.

Po obědě jsme chytali zločince. Běhací hra v lese asi na dvě hodiny. Po devadesáti minutách měla většina týmů představu, jak vypadají zločinci a kdo je jejich kápo. Ty ksichty byste měli vidět.

Byli jsme tak utavenî, že další připravenou hru jsme odpískali.

Večer byla diskotéka. Holky z osmičky sestavily playlist a stálo to za to. Ve spojení s místní profi aparaturou a umělou mlhou to byla bomba. Tančilo se jak o život. Inu, kdo neskáče není Čech. Diskotéka byla jedinečná. Dobrou noc.