Paranormální bojovka

11. června 2025

Temný les, podezřelé větvičky, napjaté nervy – a paranormální bojovka, na kterou jen tak nezapomeneme. Jaké to je, když vás školní expedice uvrhne do nočního lesa, kde vám každé křupnutí připadá jako varování před neznámým děsem? Čtěte dál…

Je čtvrtek 12. června. Nacházím se uprostřed neznámých lesů v Blatné a snažím se co nejpotišeji dojít do cíle expediční bojovky. Pomalu a opatrně posouvám jednu nohu za druhou a snažím se vydávat co nejméně zvuku. Větvičky jsou však neúprosné a vydávají více hluku, než jsem pokládala za možné. Jsem si jistá, že křupání za chvíli přivolá nějaký paranormální jev. Dostali jsme podrobné instrukce od tvůrců bojovky a byli jsme vysláni do této džungle podezřelých větviček. Běhá mi mráz po zádech. 

Co se bude dít? Kdo na mě za chvíli vyskočí z přítmí vysokých tmavých stromů? Má dvojice, která se mnou byla do lesa napospas duchům vyslána, mi křečovitě svírá ruku a třese se jako osika. Kladu nejistě nohu za nohou a tiše doufám, že se v pořádku vrátím domů. 

Mám pocit, že do mě někdo spoza vysokého smrku zabodává nelítostný hladový pohled. Nechci tomu podivnému blonďatému stvoření být ani o centimetr blíže, a proto se odkláním co nejdál z jeho dosahu. Z čista jasna ztratím rovnováhu a chvilku balancuji na jedné noze. Díky bohu jsem však zkušený akrobat, a tak pohotově došlápnu na seschlý keř mimo stezku. Shluk větviček je však shodou okolností vyprahlejší než sahara, a tak se lesem rozezní velice hlasité KŘUP! To ale není jediný děsivý zvuk který jsem dnes večer zaslechla. Můj doprovod vydá tak hlasitý a pištivý skřek, že určitě vylekal i dvě skupiny před námi. 

No potěš…