První vězni z Flossenbürgu přijeli 25. prosince téhož roku. Většina z nich byli Francouzi, ale mezi nimi byli také Španělé, Rusové, Poláci, Belgičani a Jugoslávci. Tyto vězně nacisté využívali pro těžké fyzické práce na různých vojenských  stavbách na tomto území, ohraničeném dvěma řekami. 

Když jsme přijeli, tábor byl skoro prázdný. Komanda se již rozešla po různých místech, kde vězni pracovali. Po Buchenwaldu a Flossenbürgu se tento lágr zdál být malý, protože se zde nacházely jen čtyři baráky. Popis je vcelku jednoduchý: louka ohraničená ostnatým drátem, vstupní brána se strážní věží, dva baráky na ubytování vězňů, před jedním a zčásti i před druhým je apelplac, třetí barák slouží jako kuchyně a obchod a čtvrtý jako marodka.  Zařazení do tábora probíhá tentokrát velice stroze. Nepodstupujeme ani sprchu, ani lékařskou prohlídku. Dostáváme přikrývku a otýpku slámy, kterou si máme vycpat matrace. Pak nás odvádějí na barák číslo dvě. Podařilo se, že Klébera a mě dali dohromady, což bylo v tomto momentě nejdůležitější. Přinesli nám malou svačinu, po které nám kápové dovolili chvilku odpočinku - k našemu velkému překvapení. Takové chování bylo velice odlišné od  všeho, s čím jsem se setkával od okamžiku, co jsem byl zatčen, a tak mi svitlo trochu naděje.