Zadání pro 9. třídu: Napiš sci-fi příběh, který se odehrává v budoucnosti na planetě Zemi. Použij tato klíčová slova v daném pořadí:
radioaktivní záře
silueta muže
vyhublý pes
tichý dům
oheň
Je rok 2128. Svět je dystopie. Nedostatek jídla, vody, zeleně. Stalo se to, protože zhruba sto let zpátky svět zachvátil pokrok. Lidé totiž našli způsob, jak úžasně vyvinout inteligenci AI. Ze začátku to bylo úžasné, říkalo se, že lidstvo dosáhlo vrcholu technologií. Bohužel, ani tak úžasný pokrok nedokázal zastavit lidskou chamtivost a touhu po moci. Nakonec to skončilo válkou. Lidstvo bylo z většiny vyhubené radioaktivní září a plameny ohně. Ale AI a roboti přežili. Nejsou organičtí. A teď, v přítomnosti, je svět plný futuristických měst obývaných roboty. Jediné, co zbylo z lidské minulosti, jsou opuštěné a tiché domy, siluety mužů a žen způsobené radiací a toulaví vyhublí psi, o které se už nikdo nestará. Nakonec jediné, co si neseme na ramenou, je vina. Kvůli pokroku jsme zapomněli konat dobro a opustili dobrotu lidského srdce.
Je rok 2030 a já ležela v posteli a s nejlepší kamarádkou koukáme na film. Na chvilku jsme se podívaly z okna a uviděli jsme zvláštní záři, vypadalo to jako radioaktivní záře! Nevěděly jsme, co máme dělat, byly jsme doma úplně samy. Volala nám máma a ptala se, jestli už jsme doma. „Jasně, že jsme. Jinak už bysme asi nebyly vůbec,“ odpověděla jsem. Řekla nám, že máme jít do sklepa. To je tenhle rok už počtvrté. Ve sklepě jsme se se lekly nějaké siluety, snad je to silueta muže? Naštěstí to byl jen můj vyhublý pejsek. U nás ve vesnici snadno poznáš, že něco není v pořádku. Máme tu jeden dům, kde vždy hraje hudba a koná se tam jedna party za druhou. Když neslyšíš dunění hudby, určitě je něco špatně. V tom případě tomu domu říkáme tichý dům. A tak to teď bylo. Z ticha nás vytrhla nečekaně silná rána. Podíváme se ven a zjistíme, že hoří škola. Oheň vyskakuje vysoko nad budovu, ale je to vlastně jedno, protože už dlouho se učíme on-line.
Byl jednou jeden Ludva. Ludva měl rád tlačítka. Jednou šel večer podnapilý domů z hospody, když uviděl siluetu muže. Šla proti němu. Když byl muž u Ludvy, zastavil ho. A dal mu kufřík a odešel. Ludva byl zmatený, tak kufřík otevřel a našel v něm tlačítko. Tak ho zmáčkl. Najednou všechno bylo bílé a Ludvovi pištělo v uších a pak všude světlo, i když bylo 0:25 na Ludvových hodinkách. A všechno bylo jiné. Ludva se objevil v nějaké sklepě. Jediné, co viděl, byl kalendář s datem 25. 6. 3420.
Je rok 3025. Vybuchla jaderná elektrárna a způsobila radioaktivní záři. Ze začátku jsme nic nepociťovali, až pak jsme slyšeli hlasitý výbuch. S rodinou jsme čekali na informace o tom záhadném výbuchu. V televizi se objevila silueta muže. Zalekli jsme se. Uslyšeli jsme hlasité škrábání zvenku. Moje dcera šla otevřít. Otevřela dveře a spatřila vyhublého psa. Náš dům ztichl. Dcera vzala psa do domu. Dali jsme mu najíst a náhle začal štěkat. A někdo začal v tu chvíli agresivně bušit na dveře. Manželka se lekla a šla otevřít. Vykřikla a já uviděl svoji asistentku, jak hoří. Oheň nebyl oranžový, ale modrozelený. „Alberte, pomoz mi!“ volala hořící žena. Avšak manželka v tu ránu zavřela dveře. „Odkud zná tvoje jméno?“ zeptala se podezřívavě.
Vybouchlo město. Všude se šířila radioaktivní záře. Všechny, kdo žili v tomto městě, to zabilo. Jediné, co po člověku zbylo, byla silueta muže obtisklá na zdi působením tlakové vlny. Jediný tvor, který přežil, byl vyhublý pes. Pes totiž po dlouhou dobu přežíval v tichém domě. Pes byl z celé situace totálně psychicky na dně, protože neměl žrádlo. Najednou si pes pšoukl. Protože jeho tělo i celý dům byly ozářené, podpálil omylem dům.