Na závěr minulého školného roku si šesťáci vyzkoušeli vypravování podle klíčových slov z období pravěku.
Kmen velkých tlap
Osnova:
1. Úvod – Ryk zahlédne tatínka s lovci
2. Stať
a) Tatínek s lovci půjdou na lov zubrů
b) Ryk nemůže jít, maminka mu to nechce dovolit
3. Závěr – tatínek zachrání Ryka
Ahoj, jmenuji se Ryk. Žiju v pravěku, moje matka je žena mého tatínka a já jsem jeho syn. Tatínek je náčelník našeho kmene, který se jmenuje Kmen velkých tlap. Docela srandovní, že? No, ale teď se vrhneme na to, co se mi stalo na mé desáté narozeniny. Jo, jsou to kulatiny.
Jako každé ráno vstávám při východu slunce, tedy s lovci. Protože se chci stát lovcem. Jako můj tatínek. No a proto je toto velice významný den. Dnes půjdu poprvé s tatínkem na lov.
Lovci už vyšli a připravují se na lov. Vystartoval jsem za tatínkem a byl jsem rychlý jako vítr.
„Ahoj, Ryku.“
„Ahoj, tati, dnes mám jít s vámi na ten lov!“
„Neboj, nezapomněl jsem na to, co jsem ti slíbil.“
Byl jsem už připravený a chtěl jsem se přidat k nim, ale maminka mě okamžitě zastavila.
„No to ne, Ryk s vámi nepůjde.“
„Ale...“
„Ne, žádné ale, nezajímá mě, že ti je deset.“
„Proč? To není fér.“
„Běž okamžitě do jeskyně.“
No a musel jsem jít. Máma s tátou tam ještě něco probírali a mě mezitím něco napadlo. Vlezl jsem do pytle s kožešinami a schoval jsem se. Máma s tátou se rozloučili a táta s lovci vyšli. Moc jsem je neslyšel, ale slyšel jsem, jak táta jednomu lovci říká, že jdou lovit zubry.
Cesta byla hrkavá, ale zvládl jsem to. A pak jsem zaslechl troubení. A to znamenalo jediné – zubři.
Skupina se rozběhla takovou rychlostí, že jsem z úkrytu málem vypadl. Když jeden z lovců vběhl mezi zubry, vrazil do něj jeden zubr – a já jsem vyletěl. Letěl jsem hrozně vysoko a spadl jsem – ale ne do tvrdé trávy, nýbrž do bažiny!
„Co budu dělat?“ říkal jsem si a začal jsem křičet. Zbytečně – nikdo mě neslyšel. Byl jsem skoro potopený, ale v tom momentě mě někdo popadl za ruku a vytáhl. Byl to táta. A ten den byl táta můj zachránce. Kdyby mě nevytáhl a nezachránil, bylo by po mně.
Bažnatec
Osnova:
1. Úvod – Bažnatec otravuje lidi ve vesnici
2. Stať
a) Lovci ho sledují
b) Boj v bažině
3. Závěr – Bažnatec chrání vesnici
Kdysi dávno byla malá pravěká vesnice, kde žil syn Kevin s jeho mámou Lanou. Vesnici chránili lovci, protože na ně každý den útočil zubr jménem Bažnatec, který je terorizoval. Lanin syn Kevin si hrál na lovce, protože až bude velký, tak se jím chce stát.
Jednoho dne vesnici zubr napadl, lovci ho vyhnali a pronásledovali, ale zubr byl rychlý jako vítr. Lovci ho sledovali až k jeho sídlišti. Kevin se k nim tajně připojil, ale omylem stoupl na klacíček – křup!
Velitel lovců povídá: „Kevine, co tady děláš?“ Bažnatec to zaslechl a vyšel z jeho bažiny. Všichni se ho báli, protože u toho vydával takové zvuky: „Krrrrrrrrrratatahuuuaááá!“ a k tomu byl celý od bláta a vodních rostlin.
Lovci chtěli odejít, jenže věděli, že ho musí zastavit. Byli zděšení – až na Kevina. Kevin rázem vyběhl k Bažnatcovi a řekl: „Zubře, přestaň terorizovat naši vesnici!“
Bažnatec s ním začal cloumat o sto šest, ale pak Kevina lovci zachránili a utíkali, jako kdyby jim za patami hořelo. Bažnatec je sledoval do vesnice. Zaútočil na domky a Lana vyběhla: „Zubře, ochutnej moje ovoce!“ Zubr ho ochutnal a byl šťastný.
Bažnatec měl nápad: „Když mi budeš dávat to ovoce, tak vaši vesnici budu chránit.“
A od té doby Bažnatec vesnici chránil. Konec.
Zubřík Trebor
Osnova:
1. Úvod – Trebor zakopne o klacek
2. Stať
a. Maminka se o něj bojí
b. Bojuje o život
3. Závěr – překvapení
Jednou šel zubřík Trebor na vycházku a vtom zakopl o klacek. A najednou – bum bác na zem. „Ojoj,“ zvolal Trebor, „to bolí jako prase!“ Snažil se zvednout, ale nešlo mu to. A tak si řekl: „No aspoň bude dobrodrůžo, budu tu spát a ráno to určitě bude dobré.“
Mezitím u Trebora doma se jeho maminka Mařena strachovala, kde je její syn, protože už měl být dávno doma – řekl, že si jde jenom obejít kopec hnoje. „A navíc v tuto dobu bývá všude spousta lovců,“ přemýšlela Mařena. „Co když ho ti lovci vykuchají?“ panikařila a netušila, co bude dělat.
Mezitím za kopečkem hnoje Trebor přemýšlel, co si dá k véče, ale pak mu došlo, že vlastně nemůže chodit, takže bude bez véče. Začal se psychicky hroutit, protože jídlo bylo náplní jeho života. „Co jen budu dělat?“ zoufal si Trebor. Ale pak na jídlo úplně zapomněl, protože uslyšel, jak se něco blíží. Hned si domyslel, že to jsou lovci, a přestal se hroutit, aby nevzbudil pozornost.
Najednou se před ním objevili lovci. Blížili se, ale vtom se zasekli v bažině. Trebor se snažil vstát, ale nešlo mu to. A tak už začal uvažovat o tom, že se nechá pohřbít.
Vtom se na lovce vyřítila Mařena a všechny je udupala, čímž zachránila Treborovi život. Pak ho odtáhla domů, Trebor se uzdravil a všichni byli šťastní (až na ty lovce).
Lov zubra
Osnova:
1. Úvod – lovci se chystají na lov
2. Stať
a) Bahenní koupel
b) Osamělá rodina
3. Závěr – záchrana
Jednoho dne si lovci řekli, že půjdou na lov. Ale problém byl v tom, že neměli nachystané nástroje. Tak si museli nabrousit vše, co budou na lov potřebovat. Chtěli totiž lovit zubra, kterého však nikdo nikdy nepřemohl. Jakmile si vše nachystali, mohli vyrazit.
Jak tak šli, najednou narazili nejenom na jednoho zubra, ale na celé stádo. Hned tam chtěli jít, ale ten nejchytřejší lovec řekl: „Já bych tam nechodil, dávají si totiž bahenní koupel.“ „No, a to vadí? Jsou jen v obyčejné bažině,“ řekl vedoucí. Tak se všichni rozběhli a žbluňk – do bažiny. Jakmile zjistili zubři, že jsou na jejich území, rozzlobili se. Začali skákat ze strany na stranu a tím, jak skákali, bažinu rozvířili. Lovci sklouzli pod bažinu a našli tam jeskyni.
V jeskyni našli něco neuvěřitelného. Byla tam malá osamělá rodina – syn a matka. Ti se vyděsili a lovci ztuhli. Jakmile se rozkoukali, jeden z lovců řekl: „Jak jste se sem dostali?“ Matka odpověděla: „No asi tak stejně jako vy, ale teď nevíme, jak se odtud máme dostat zpátky.“ Jak se tak zapovídali, vymysleli jejich záchranu.
Plán zněl takto. Vyprovokovat pomocí klacku zubry v bažině – ti potom začnou zuřit a bažina se rozvíří. Pak vhodit k zubrům lano a zaháknout ho za hlavu jednoho zubra. Všichni se chytnou za lano a zubr je vytáhne nahoru. Za pomocí klacku a lana se jim to po několikátém pokusu povedlo. Jakmile je zubr vytáhl, všichni lovci s rodinkou utíkali, jako kdyby jim za patami hořelo. Když utekli dost daleko, poděkovali si. Lovci přijali matku se synem do své rodiny a slíbili si, že už k bažině nikdy nepůjdou.