Naši mazlíčci

Budu popisovat své morče. Jeho jméno je Lojza. Dostali jsme ho tenhle rok od jedné paní z Nového Města na Moravě. Je mu asi deset měsíců.
Je velmi roztomilý a malíř ho nabarvil hodně barvami, protože ho nabarvil hnědě, bíle a taky trochu černě. Na čumáčku mu rostou bílé vousy. Když se natáhne, je štíhlý, ale když sedí na svém domečku, vypadá jako kulička.

Je to velký žrout. Jeho nejoblíbenější věc je jídlo. Kdyby nemusel spát, tak žere 24/7. Ale pořád mně přijde, že skoro nespí a jenom jí a jí. Taky když vidí, že někdo otevře lednici, začne pískat o jídlo. A když ho chci vytáhnout z jeho klece, začne běhat jak F1 driver ve formuli. Taky hodně pelichá.

Mám ho rád. Doplňuju mu pití a jídlo, nejvíc mu musím doplňovat seno, protože mu dochází asi každou hodinu.

Budu popisovat naše andulky. První andulku jménem Pepina našla naše teta z Ukrajiny. Pak jsme si později koupili další andulky ve zverimexu. Jmenují se Mareček, Tomík a Anička. Bohužel nám Pepina uletěla a Mareček s Aničkou umřeli. Zůstal nám jen Tomík, ale koupili jsme samičku Špagetku.

Pepina byla světlá, až bledě žlutá, Anička zase žlutá s černými vlnkami a zeleným bříškem. Tomík má bílou hlavičku, černé vlnky a světle modré bříško. Mareček byl stejný jako Tomík, ale s tmavě modrým bříškem. Špagetka je žlutá se zelenou skvrnkou na zádech.

Pepina se ráda čvachtala v misce s vodou a ráda mi ozobávala prst. I ostatní se rády čvachtaly, ale moc s námi trávit čas nechtěly. V létě jsme dávali klec s nimi na balkon na čerstvý vzduch.

Vztah k andulkám nebyl moc dobrý. Ostatní andulky se za nás styděly, kromě Pepiny.

Já budu popisovat babiččina kocoura. Dostali ho vlastně, když jim umřela jejich kočička Zrzečka… no vždyť já ani nevím. Vlastně ani nevím, jestli umřela, možná jen utekla. Byly jsme smutní, tak se babička rozhodla, že si pořídí kocourka. Když jim ho strejda přivezl, najednou bylo štěstí vidět na každém z nás. Jeho jméno je moc vtipné. Jmenuje se Raketa. Je mu 8 let. Děda by mu dal radši jméno Blesk, ale za mě je už ten Raketa lepší, a navíc už v útulku byl Raketa.

S jeho barvou malíř moc nešetřil, je totiž celý černý. Očka mu svítí zelenožlutou barvou. Někdy se ho ve tmě leknu. Je to takový náš tlusťoch, pořád by jenom jedl a jedl. Mám pocit, že na nákupním lístku je vždy něco pro něj.

Máme moc milého kocourka a bez drbání alespoň jednou za den by to nešlo. Při ranním chystání do školy přijde na balkon tátovou garáží a tam si zaťuká na okénko: „Pusťte mě dovnitř, je mi zima.“ No a tak se nad ním slitujeme a už je u nás doma. Raketa miluje mamku, ale ona by ho nejradši vyhodila z okna. Jméno Raketa ho doslova vystihuje. Sluch má moc dobrý, protože u nás se mu líbí jenom do té doby, než vstane babička a uslyší bouchnutí dveří na dvůr. Je to mazel. Táta mu k nám koupil i granule, aby u nás ráno neměl hladík. Stala se z toho taková ranní tradice.

Můj vztah k němu je moc dobrý. Dokonce mě i doprovází k zastávce, kde čekám ráno na autobus. Nebo se mnou jde jezdit k rybníku na brusle, na koloběžku či na kolo. Mám ho moc ráda. Nevím, co bych bez něj dělala.

Budu popisovat svého pejska. Dostali jsme ho od mého strejdy. Dlouho jsem o něj bojovala, protože moji rodiče si mysleli, že se o něj nebudu starat, a proto to dlouho trvalo, než jsem ho získala. Jeho jméno je Baddy. Jsou mu tři roky. Je to drsnosrstý jezevčík. Je vycvičený pro norování, ale základy jako sedni, down (to je lehni), k noze umí také. Baddy hlídá naši zahradu, protože bydlí v kotci. Samozřejmě že tam má vše, co potřebuje, ale na zimu ho dáváme domů, aby nebyl nemocný.

Baddy je malý pejsek, má také malé nožičky a roztomilý čumáček. Je zbarvený hnědooranžovočerně. Také oči vypadají jako med, ale zároveň jsou do hněda. Ouška má dlouhá. Jeho srst je drsná, ale u bříška je srst příjemná jako polštářek. Je to velký sportovec. Rád běhá, proto má svaly jako žádný jiný jezevčík, kterého znám.

Baddy má mírumilovnou povahu. Je to jezevčík, který miluje běhat za zvěří. Máme na Baddyho píšťalku, na kterou slyší pouze tehdy, když nehoní zvěř. Vždy, když někoho vidí, rád se s ním skamarádí.

Rádi s ním chodíme na procházky. Každý z nás ho obstarává. Aby se neřeklo, pamlsek nikdy neodmítne. K Vánocům také vždy něco dostane. Máme ho moc rádi.

Budu popisovat svého pejska. Jeli jsme pro ni až do vesnice nedaleko Klatov. Netrvalo mi dlouho přemluvit rodiče, abychom si ji koupili. Jmenuje se Vickie, je to rasa West Highland White teriér a narodila se 3. 3. 2023. Když jsme si pro ni jeli, byly jí přesně tři měsíce.

Její srst je zbarvená do bílé barvy. Má delší tělíčko a černý čumáček. Oči jsou zbarvené do hnědočerné barvy. Když se pořádně podíváme, na nožičkách vidíme malé šedé drápky.

Vickie je hodná fenka, ale je dost divoká i přesto, že jsou jí dva roky. Podařilo se mi ji vycvičit a umí dost základních povelů. Nemá moc ráda, když kolem naší zahrady chodí hodně cizích lidí.

Staráme se o Vickie velice dobře a snažíme se s ní chodit každý den na procházky. Spí v posteli a je to s ní super. Celá naše rodina ji miluje a jiného psa bychom nechtěli. 

Budu popisovat svého kanárka. Dostali jsme ho v květnu roku 2024, protože můj bývalý zemřel. Dnes už je mu 5 let. Jmenuje se Áres. Je malinký jako sýkorka.

Má rudou a žlutou barvu jako oheň a černou jako temná jeskyně.

Umí krásně zpívat a má své kamarády. Má rád zrní.

Já a Áres máme krásný vztah. Občas si pískám a Áres zpívá. Je moc hodný, na rozdíl od králíků Punti a Latte. Jeho kamarádi se jmenují Lucinka, Zeb a Aneta. Občas musíme vyčistit jejich klec, ale Áres jen čeká, až bude hotovo.

Budu popisovat svého mazlíčka. Mazlíček se nám narodil (jeho mámě a tátovi ) před osmi lety. Jmenuje se Kulička.

Má bílou srst a červené oči. Jeho uši jsou velké a na nose má dlouhé fousky.

Kulička není moc přítulný, ale nekouše. Jeho oblíbené jídlo je sušené jablko. Občas ho pouštím proběhnout se po pokoji. Když ho pustím po pokoji, tak si zaběhne za stůl a už ho odtud nemůžu vytáhnout.

Kuličku mám moc rád. Každý druhý týden mu musím vyčistit klec, ale mně to nevadí. Občas ho krmím já a občas máma. Nosím mu seno a dobře se o něj starám.

Budu popisovat svého kocoura. Dostali jsme ho se sestrou o letních prázdninách roku 2020, protože jsme chtěli kocoura nebo kočku.

Je černý, má žluté oči a váží 3,5 kg. Na nožičkách má krásné černé polštářky. Na hlavě mu vystupují špičatá dlouhá ouška. Je velký a rychlý, denně naběhá spousty kilometrů, třeba 20 km.

Mikeš se rád mazlí, má nás rád. Vylehává na silnici nebo v posteli.
Jednou nad ním přejel kamion a v půlce kamionu vyběhl zpod toho kamionu a šel úplně v klidu, jako kdyby se nic nestalo. Potom se šel najíst a snědl celou misku granulí.
Jeho granule musí být vždy stejné, jinak je nežere. Mimochodem kilo granulí stojí 500 Kč.

Budu popisovat svého psa. Jmenovala se Ira. Koupili jsme ji roku 2017. Krmili jsme ji granulemi. Umřela nám nedávno. 

Byla německý ohař krátkosrstý. Byla vysoká. Měla krásné hnědé oči. Byla skoro celá hnědá s bílými a černými skvrnami.

Byla lovecký pes. Byla vycvičená. Když uviděla srnce, tak se za ním hnala, ale když táta zapískal, hned se vrátila. Když ji někdo pohladil, tak se od něj nehnula.

Měl jsem ji moc rád. Byla roztomilá a moc hodná. Hráli jsme si spolu. Umřela, když jsem byl ve škole.

Budu popisovat svého vysněného pejska, protože momentálně žádného nemám, ale moc bych nějakého chtěla. Pejsky mám opravdu moc ráda,  jedna z mých nejoblíbenějších ras je právě německý ovčák.

Německý ovčák je silný a velký pes s krásnou a hustou hnědočernou srstí. Oči má tmavé jako uhlík a uši většinou vzpřímené jako sloup.

Chtěla bych, aby byl hodný, milý a silný jako slon. Aby se rád mazlil a poslouchal na slovo. Takhle se ale většinou němečtí ovčáci chovají, takže si myslím, že bude mít podobnou povahu, jakou jsem tady napsala (tedy doufám).

Zatím k němu žádný vztah nemám, ale doufám, že se z nás stanou nejlepší kamarádi a udělám proto vše, co bude třeba. Už se moc těším, až ho dostanu a budu s ním chodit na procházky, krmit ho a starat se o něj. 

Budu popisovat svého pejska. K nám přijela na sestřiny narozeniny, protože dědův pejsek byl starý a neměl už tolik let před sebou. Jelikož ji děda nechtěl, zůstala u nás. Protože sestřino jméno začíná na L, pojmenovali jsme ji Lassie. Nevíme, kdy se narodila, takže páté narozeniny bude slavit v květnu, stejně jako sestra.

Její barva je černá jako uhlí a pod krkem ji zdobí flek jak vylité cappuccino. Kouká na nás roztomilýma hnědýma očkama.

Občas trochu zlobí, ale jinak je hodná a poslušná.

Mám ji moc ráda, vždycky mě rozveselí. Sice máme i její dceru, ale stejně bych ji nikdy neměnila.

Budu popisovat svého vysněného pejska. Pojmenovala bych ho Charlie, protože je to roztomilé jméno. Když ho ale nemůžu mít ve dvanácti letech, tak si ho koupím, až budu mít svůj dům. Možná ho budu mít dřív, jestli přemluvím své rodiče.

Pejsek má zlatou barvu, černý čumáček a oči jako černé knoflíky.

Je to přátelský, společenský, milující, trpělivý a aktivní pes. Až si ho vycvičím, tak snad i vycvičený zlatý retrívr.

Až svého mazlíčka budu mít, budu ho krmit, mazlit a koupím mu hračky, které se mu budou snad líbit. Samozřejmě s ním budu chodit na procházky a budu ho mít velmi ráda.

Budu popisovat svého pejska. Dostali jsme ho v době, když jsem šel do školy. Dnes už nežije. Bylo jí pět let. Jmenovala se Amy.

Amy je bernský salašnický pes. Je to holka. Její kožíšek má barvu černou, bílou a hnědou. Náprsenka je bílá, nohy jsou černohnědé, nad očima má dvě hnědé tečky. Její čumáček je bílý. Amy má dlouhou srst, kterou vždy češeme. Amy je středně velký pes. Vážila více než já.

Amy byla výborná v hlídání. Na zahradě upozornila štěkotem. Byla hodná, přátelská a nikomu neublížila. Ráda chodila na procházky. Líbilo se jí, když jsem ji drbal na břichu. Házel jsem jí balónek a ten mi vždy přinesla. Uměla poslouchat jako je lehni, sedni, k noze a zůstaň.

Byla skvělá fena. Měl jsem ji moc rád. Dával jsem ji pamlsky a ona mě oblizovala. Moc nám všem chybí.

Budu popisovat svoji kočičku, která se jmenuje Mary. Jednou jsem šla ze školy a v křoví jsem slyšela mňoukání, tak jsem se podívala pod křoví a viděla jsem tam malé koťátko, které tam bylo úplně samo, a tak jsem se rozhodla, že koťátko vezmu domů. Dali jsme jí nějaký salám a vysadili jsme ji zpět, kde byla, protože jsme si mysleli, že má rodinu. Ale druhý den byla u obecního úřadu na Kuklíku, a tak jsem si ji vzala domů.
A tak jsme k ní přišli.

Jsou jí 3 roky a vypadá jako malý šedý tygřík se žlutým bříškem a má křišťálově zelenožluté oči.

Ráda se mazlí a hraje si se mnou. 

Máme ji moc rádi a za nic na světě bychom ji nevyměnili.

Budu popisovat svého králíčka. Dostal jsem ho po covidu za vysvědčení, protože jsem vždycky chtěl králíčka. Jsou mu čtyři roky.

Jeho barvy připomínají zebru. Má dlouhé černé uši, malý ocásek a je roztomilý.

Nemá rád, když ho někdo nosí, ale nekouše. Když ho donesu do svého pokoje, je divoký a všude skáče, doskočí mi dokonce až na postel. Nejí moc chleba, a proto má přerostlé zuby.

Mám ho moc rád, proto ho v létě beru na zahradu a když není hezky, dávám ho do svého pokoje.

Budu psát o svém psovi. Je mu osm let, koupili jsme si ho. Je to německý ovčák. Jmenuje se Brit.

Má hnědočernou srst. Uběhne hodně kilometrů, protože má dlouhé nohy, a dobře slyší, protože má špičaté uši.

Brit je velmi přátelský pes, ale jen ke své rodině. Kdyby na zahradu přišel někdo cizí, pořádně by zaštěkal. Ze všeho má nejradši, když chodí se mnou na procházky. Taky je hodně chytrý a umí si lehnout a sednout.

Budu popisovat psa jménem Megí. Megí je sedm let. Koupili jsme si ji kousek od hranic. Je to kříženec, nevím ale, co to je za dvě rasy.

Megí má pár hnědých fleků a bílé břicho a jinak je černá. Má hnědé oči. 

Neumí štěkat „haf“, místo toho dělá „af af af“. Megí je velmi hravá a přátelská. Ráda si hraje s klacíkem a míčkem.

Mám ji moc rád, za nic na světě bych ji nevyměnil. 

Budu popisovat moji slepičku. Našli jsme ji v lese, když jsme šli na procházku. Jmenuje se Sněženka, vzniklo to, jelikož ten les, ve kterém se ztratila, byl ve Sněžném. Od té doby, co jsme ji našli, jsou to dva roky, ale myslím, že jí jsou tři.

Sněženka se pyšní krásnou hnědou barvou a na krku má bílé proužky. Na noze nosí zelený kroužek. Její špička ocásku vypadá, jako by si ho namočila do bílé barvy.