Více než třicet dosavadních pracovníků se rozhodlo podat hromadnou výpověď z důvodu dlouhodobých neshod s vedením rádia.
Podrobně o pohnutkách veřejně informoval jeden z odcházejících zaměstnanců Ondřej Havlíček. Převzato z jeho facebookové stránky.
Vím, že v těchto dnech věnujeme všichni maximální pozornost Ukrajině, někteří se ale ptáte, co se to děje v Radiu Proglas, jestli tam budu (a budeme) dál pracovat, …
V posledních dnech jsem spolu s dalšími asi 19 kolegy podal výpověď v Proglasu. Pokud vím, ještě se chystají odejít někteří další, odchod jiných (šéfredaktora, manažera, ekonomky) už naopak proběhl. Důvodem je dlouhodobá nespokojenost s tím, jak majitel a ředitel Proglasu (a zároveň kněz) Martin Holík přistupuje k zaměstnancům, jak s nimi manipuluje, jak s nimi mluví a snaží se zasahovat do jejich osobních životů. Jeho chování nepovažujeme za možný standard ve 21. století a už vůbec ne za standard akceptovatelný v mediálním prostředí. Kromě toho také nesouhlasíme se způsobem vedení Proglasu, zásadních chybách v organizační struktuře a taky s tím, že Proglas jako jediný společník vlastní právě Martin Holík. Pro zajištění nezávislosti rádia považujeme za potřebné upravit do budoucna majetkovou strukturu tak, aby žádná osoba nevlastnila většinový podíl.
Uplynulé dva měsíce jsme se intenzivně snažili přesvědčit Martina Holíka o nutnosti změnit jeho přístup k lidem i k vedení firmy. Neúspěšně. Nechceme svou prací dál podporovat společnost, která se nechová férově ke svým zaměstnancům a posluchačům a s jejímž majitelem se zásadně rozcházíme v představách o fungování a dalším vývoji.
--------------------------------
Nejdřív shrnu otázky, které se ke mně dostávají, potom na ně odpovím. Budu odpovídat sám za sebe, za ostatní kolegy si netroufám.
1) Čekáte, že tím něco změníte?
2) Nechtěli jste absurdně moc, když jste žádali, aby Martin Holík upravil vlastnickou strukturu rádia? Je to přece jeho soukromé vlastnictví.
3) Stály za vaším koncem v Proglasu tlaky na vaši práci, např. z církve?
------------------------------------------------------------------------------------------------------
1) Čekáte, že tím něco změníte?
Nečekám, že se něco změní, jen už v něčem takovém nechci pracovat. Změn jsme se v minulých dvou měsících pokoušeli dosáhnout vysvětlováním, přesvědčováním, ukazováním příkladů dobré praxe, společnými výzvami zaměstnanců. K ničemu to nevedlo. Konkrétně jsme s velkou skupinou kolegů žádali například o přijetí profesionálního krizového manažera, který by nastavil řídící struktury a připravil výběrové řízení na profesionálního ředitele. Místo toho jsme se dočkali přijetí nového výkonného ředitele, který má sice manažerské zkušenosti, ale nikdy v médiích nepracoval a do rádia přišel bez vize, co by mělo dělat, vysílat, kam směřovat. Mohl bych dávat další příklady.
2) Nechtěli jste absurdně moc, když jste žádali, aby Martin Holík upravil vlastnickou strukturu rádia? Je to přece jeho soukromé vlastnictví.
To je samozřejmě logická otázka, může se zdát úplně šílené, že jako zaměstnanci s.r.o jsme žádali po jeho vlastníkovi, aby se vlastnictví vzdal nebo nějaký podíl prodal. Jenže … morálními vlastníky Radia Proglas jsou asi spíš jeho pravidelní i nepravidelní dárci. Proglas funguje jen díky nim, nemá jiné významné zdroje příjmů. Dlouhodobě by mi tak přišlo správné, aby vlastnictví Proglasu bylo rozloženo mezi více osob (fyzických nebo právnických) a byla tak také zajištěna jeho nezávislost.
3) Stály za vaším koncem v Proglasu tlaky na vaši práci, např. z církve?
Nestály. Je ale třeba říct, že jen za poslední dva roky, kdy jsem se věnoval aktuální publicistice, bylo různých tlaků nebo nevhodných pokusů nám říkat, co a jak máme dělat, celá řada. Zajímali jsme se o hospodaření jednotlivých diecézí, o nezdravou míru propojení církve a státu v Polsku, o přístup k obětem sexuálního zneužívání, o nominaci Hany Lipovské do Rady ČT, o konkrétní kroky během covidu nebo třeba po tornádu na Moravě, o návštěvu biskupů v Římě nebo nedávno o spory na Katolické teologické fakultě v Praze – při všech těchto případech (a při mnohých dalších) nám buď poměrně vysoce postavení církevní představitelé vyhrožovali, že si budou stěžovat u našich nadřízených, pokud rozhovor neuděláme podle jejich představ, nebo si opravdu přímo stěžovali a snažili se zajistit, abychom nepokračovali a neptali se jich na nepříjemné otázky. V jednom případě dokonce dosáhli svého, když na jejich naléhání byla naše reportáž o hospodaření Arcibiskupství olomouckého stažena z audioarchivu a už ji nelze přehrát. (Ke cti Martina Holíka je ale nutné dodat, že nás v ostatních případech pravděpodobně bránil, protože tlak, který na něj vytvářeli biskupové, jejich sekretáři, mluvčí a další, na nás nedoléhal, dozvídali jsem se o něm potom z různých jiných míst.)
----------------------------------
Pár poznámek na závěr
Nabídl jsem ve čtvrtek výkonnému řediteli, že odejdu až ke konci dubna, aby měl dostatek času najít za mě náhradu a aby se ostatním kolegům, se kterými pracuji, nezkomplikovala příliš práce, až za mě budou muset zaskakovat. Nabídku nepřijal a druhý den mi dal výpověď z DPP, takže odcházím v patnáctidenní výpovědní době. Nerozumím tomu, chtěl jsem pomoct.
V Radiu Proglas jsou dlouhodobě špatné mzdové podmínky, lidi tam pracují proto, že je ta práce baví, přesto, že by mnozí se svým vzděláním a specializacemi mohli pracovat na mnohem lepších pozicích za mnohem lepší peníze. Mnohé z nás trápí, když pozorujeme, že se peníze investují především do věcí, a ne do lidí.
Současná situace je jen vyústěním dlouholetých potíží, kdy z rádia odešly desítky lidí kvůli tomu, že se jim nepodařilo domluvit se s Martinem Holíkem. Přesto, že to často byli klíčoví pracovníci, většinou (podle mých informací) neměl snahu je v rádiu udržet.
Současný odchod není „vzpoura mladých“. Odcházíme sice my někteří, kterým je přes dvacet, odchází ale i třicátníci, čtyřicátníci, padesátníci, … Lidé, kteří v Proglasu pracují pár měsíců, pár let, ale i takoví, co jsou tam téměř od počátku.
V Proglasu jsem prožil báječné tři roky. Děkuju všem, kteří mě nechali nejdřív proudově moderovat, později vést rozhovory. Těch jsem za poslední dva roky stihl asi několik stovek, byla to velká škola a nejlepší a nejmilovanější činnost, kterou jsem v životě dělal. Skvělých kolegů, kteří mi šéfovali nebo se kterými jsem spolupracoval bylo mnoho, rád bych ale jmenovitě poděkoval Katce Rýznarové a Radku Habáňovi, kteří mě přijali mezi moderátory a ukazovali mi, jak na to. Jarce Otradovcové, která mi vždycky pomohla se vším, s čím jsem si nevěděl rady. Anežce Jakubcové, která mi pravidelně nastavovala zrcadlo a byla nejlepším parťákem. Bětce Havlové, která mi důvěřovala a od úplného začátku mě přizvala k přípravě pořadu Na dřeň. A konečně mým přímým nadřízeným Katce Rózsové a Pavlovi Mikšů, kteří mi svěřili projekty a úkoly, o kterých by se mi dřív ani nesnilo a kteří mě toho obrovskou spoustu naučili.
----------------------------------------
V situaci, kterou prožíváme poslední týdny a měsíce v Proglasu, mi aktuálně nejvíc pomáhá modlitba sv. Františka z Assisi, kterou přeložil a přebásnil Jan Skácel a možná ji znáte jako písničku sourozenců Ulrychových. Přikládám její část na úplný závěr:
Dej ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru.
Když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru.
Ať mi stačí dohlédnout na obzor, který jsi mi dal,
ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.
A dej mi sílu snášet pokojně, co změnit nemám sil,
odvahu abych to nač stačím na tomhle světě pozměnil.
A také prostý rozum, který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá a co se změnit dá.
Text převzat z facebookového profilu Ondřeje Havlíčka