Proč se stávali křesťany?

Chlodvík, 481-511

Jsem králem Franků, mocného rodu v Evropě. Dobyl jsem mnoho území a rozhodl jsem se přijmout křest z ryze praktických důvodů.  Využil jsem křesťanství k rozšíření svého vlivu, protože křesťanská církev podporovala moji vládu a na oplátku získala mou ochranu a podporu. Toto spojenectví také usnadnilo přechod podrobených obyvatel pod moji vládu, protože místní obyvatelé, zejména v Galii, byli převážně křesťané. Kdybych zůstal pohanem, neuznali by mou autoritu a musel bych neustále válčit.

Karel Veliký, vládce Franské říše 768-814

Byl jsem králem Franků, ale roku 800 jsem se stal také císařem po vzoru vládců dávno zaniklé Západořímské říše. Vládl jsem obrovskému území, na němž ještě mnoho lidí vyznávalo staré pohanské zvyky, rozhodl jsem se však říši sjednotit a k tomu bylo křesťanství ideální – dávalo společná pravidla, rituály, kulturu a zároveň potvrzovalo moc panovníka vládnout. Vždyť král byl králem z vůle Boha. Rozhodl jsem proto, že všichni poddaní musí být křesťany. Nechal jsem tak například zabít čtyři a půl tisíce Sasů, kteří odmítali moji nadvládu i křesťanství. Mnoho pohanů pak raději přijalo nové pořádky. 

Kněz, někdy během raného středověku

Slyšte co zapsal svatý Matouš v evangeliu: „Slýchali jste, že bylo řečeno: ,Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ Já vám však říkám: ‚Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé. Jakou máte odplatu, když milujete jen ty, kdo milují vás? Nedělají snad to své bratry? Nedělají to snad i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

Neznámý český kníže, 9. st.

Čtrnáct českých knížat se v mé době rozhodlo roku 845 přijmout křest na dvoře vládce vládce Východofranské říše Ludvíka II. Němce. Chtěli jsme tak zejména zabránit další válce s Franky, o víru nám až tolik nešlo. Jenže Ludvík II. napadl Velkou Moravu, tehdy již křesťanskou zemi, a to nás přesvědčilo o tom, že Frankům se věřit nedá. Bojovali jsme proti nim a křesťanství se vzdali. 

Český kníže Bořivoj, 852-890

Navštívil jsem jednou svého vévodu Svatopluka, vládce Velké Moravy. Jenže jeho křesťanský biskup Metoděj mi řekl, že nesmím s křesťany sedět u jednoho stolu, ale jako pohan má se psy jíst na zemi. Metoděj mi slíbil, že pokud přijmu křest, budu moci nejen znovu usednout po boku knížat u jednoho stolu, ale navíc mne budou všichni mí poddaní poslouchat a následovat. Přijal jsem tedy křest z rukou biskupa Metoděje a do svých Českých zemích křesťanství z Velké Moravy rozšířil. 

Rostislav, kníže Velké Moravy 846-870

Vládnu Velké Moravě jako kníže, moc nade mnou si snažil získat vládce Franků Ludvík Němec, využíval k tomu vliv svých křesťanských kněží. Ty jsem však nechal vyhnat a pozval jsem k nám na Velkou Moravu učence z Byzantské říše, jmenovali se Konstantin a Metoděj. Chtěl jsem, aby křesťanství na Velké Moravě zůstalo, poskytovalo mi jako vládci výhody proti mým sousedům i moc v očích poddaných, zároveň jsem se však chtěl osamostatnit od kněží, které řídil Franský vládce. Mým snem bylo samostatné Velkomoravské biskupství, nad nímž by už byl snad jen papež. 

Poddaný, někdy na počátku raného novověku 

Musel jsem přijmout křesťanství, protože se křesťanem stal také můj vládce. Celá naše vesnice byla nahnána vojáky do řeky a křesťanským knězem na břehu pokřtěna. Někteří z nás chtěli dál tajně uctívat naše staré bohy, ale všechny modly a sochy byly spáleny. Asi už ztratily svoji moc. Ti, kdo se dál vzpírali čekal krutý osud, ale takových bylo málo. Navíc, posmrtný ráj, kde budeme mít všichni klid, z ní trochu lépe než všechna ta temnota podsvětí, kterou slibovali staří bohové.